Lze nalézt na stránkách Poslanecké sněmovny ČR pod kódem dokumentu 14422/15, KOM(2015) 750 v konečném znění/ /sněmovní tisk 668-E/.
Debata byla tak vášnivá, že jinak slušně vypadající Černochová v ní proti poslanci Gabalovi použila nejsprostší možnou nadávku. Samozřejmě ji opsala. Kanadská dáma taky neřekne shit (hovno neboli šit) ale cosi jako šut. Každý samozřejmě ví, že myslela šit, ale dekorum je zachováno.
Jmenovaná poslankyně řekla podle stenozáznamu toto:
"Rozumím tomu, že i na půdě Poslanecké sněmovny musí zaznít alespoň jeden pacifistický názor a spoléhala jsem na Ivana Gabala, že vystoupí a něco nám řekne a tu debatu trošku osvěží."
Šášula tedy splnil očekávání a Černochovou a ostatní pobavil trochou pacifistických plků. Ti ostatní před ním i po něm nadále používali rétoriku hodnou americké organizace National Riffle Association.
Její základní argument je, že zločiny páchané kriminálníky a teroristy nemají nic společného s držiteli legálně získaných zbraní, tedy s občany, kteří dodržují zákony (law obiding citizens).
K tomu přistupuje představa, že až budou mít zbraně všichni, změní se národ na kvádr hrdinů, kteří teroristy a kriminálníky znemožní. Prostě budou tasit dřív - jak to ostatně známe z filmů.
Pro veřejnost se k tomu přihodí cosi o státní suverenitě a případně i zmínka o Izraeli, kde útočníka někdo rychle odpráskne.
V Česku to zatím bylo jinak. My se tady fackujeme, vysvětloval Hrušínský ve filmu Adéla ještě nevečeřela. No zatím.
A tak jakási Češka dala v tramvaji facku dívce, protože promluvila arabsky. Jenže až jednou bude mít u sebe zbraň každý hrdina, tak ji někdo rovnou zastřelí - v tom školním baťůžku má jistě bombu, kurva jedna cizojazyčná, teroristická.
Od poslanců lze očekávat, že jsou omezení - míněno vlivem těsnosti stranického pískoviště. To je patrně důvod, proč se media jen zřídka zabývají tím, co se v Parlamentu ČR děje. A již vůbec se neptají na to, co politici dělají na zahraničních cestách a co užitečného z nich pro svou práci přivážejí.
Zahraniční cesta je druhou nejčastější omluvou ze schůzí Sněmovny (47x z posledních osmi schůzí), hned za naprosto kuriózními "pracovními důvody" (83x). Občan by se nám mohl mylně domnívat, že účast na schůzích je svrchovanou pracovní povinností.
V této směsi politické stupidity a mediálního nezájmu uniká to, jak se česká společnost proměňuje. Zejména, jak v ní roste strach.
Presidentu Zemanovi jsou vyčítány povrchní věci, ale několik základních blábolů, které jeho, jinak bystrá hlava produkuje, přešlo bez povšimnutí.
V kontextu projednávané směrnice EU můžeme vzpomenout na jeho představu, že kdyby byli bývali účastníci diskotéky v Paříži ozbrojeni, mohli útočníky zlikvidovat a zamezit krveprolití.
Je to taková výzva z pohodlí Lán: buďte hrdiny a taste včas. Kdyby se president někdy vydal mezi lid, jen tak bez ochranky, mohl by třeba zajít do prodejny "Naše vojsko" poblíž Anděla. Tam by se dozvěděl, že nikoli knihy, ale pepřové spreje drží prodejnu při životě. A taky makety pistolí. Je tam možné koupit i znehodnocené samopaly a jiné zbraně.
Možná by si pak při odchodu vzpomněl, že v pohádce Jana Wericha, Princezna koloběžka, stojí uprostřed stránky a na místě, které sijistě přesně pamatuje, králův povzdech, že by se s inteligencí národa mělo něco udělat. Jenže to by k tomu musel sám přispět.
Vím o člověku, který teď nosí ze strachu zbraň i o ženě, která má někde v kabelce pepřový sprej.
Jenže, co když na toho prvního někdo namíří maketu pistole a on v hrůze vytasí a vystřelí?
Co když možný útočník na onu ženu má svůj pepřák v ruce a foukne jí ho do obličeje dřív než se sama rozhoupe k tomu, aby začala v tašce přebírat svoje ženské skladiště věcí.
Lidé jsou zpracováváni systémem ke strachu. To je jediná, skutečně a důmyslně organizovaná věc v současném světě. Je zapotřebí, aby se občané báli teroristů, lapků, uprchlíků, Číňanů i Rusů. Strach je totiž potřebný k odůvodňování zbrojení a válek. Je potřebný ke zblbnutí občanů aby souhlasili s tím, že jejich daně peníze půjdou na vše jiné než třeba na zdravotnictví.
Lidem nepřijde divné, že se bojí, nepřijde jim divné, dělat zkoušky na zbrojní pas a kupovat zbraň nebo kupovat sprej.
Znám i ženu, která žije v zahraničí, tedy mimo dosah české "bací propagandy". Když přijede na návštěvu, chodí po Praze stejně volně, jako jsme kdysi chodili "za komunistů". Neví, co je strach, stejně jako Frantík Nebojsa z jiné Werichovy pohádky.
Žvanění politiků o směrnici EU se odehrává na pozadí uprchlické krize a využívá, či přímo prohlubuje odpor k uprchlíkům. EU vás chce odzbrojit, abyste se nemohli bránit, až sem ty hordy přijdou.
Jenže daleko dřív k nám dorazí vedlejší produkt domácího ozbrojování, tedy domácí násilí a zabíjení omylem i úmyslem. V USA se ročně je ročně zabito střelnými zbraněmi na 30,000 lidí. Když s tím chce nejmocnější muž planety něco udělat, pošlou ho republikáni do hajzlu i s jeho slávou. Na kšeft se zbraněni si přece nenechají sáhnout.
Ve Sněmovně nebyl kupodivu zmíněn základní argument používaný v USA, totiž že jejich ústava zaručuje právo na zbraň, aby se občan mohl postavit zvůli vlády. Až se to v Česku vykecá, jistě se najdou lidé, kteří si budou chtít odstřelit některého ze zrůdných politiků.
Autor je přírodovědec, žije v Kanadě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
