Americká armáda i tajné služby si řekly „Mustafá jako Mustafá“ a jednoho Mustafu prostě zavřely na kubánském ostrově, kde se z něj třináct let vyšetřovatelé pokoušeli vytáhnout (jistě v souladu s mezinárodním právem) informace o jeho komplicích a spolubojovnících. Zřejmě neúspěšně, jak jinak, když to byl úplně jiný Mustafá, než kterého hledali.
Tento případ nejenom ukazuje jistou zvrácenost námi aplikované „spravedlnosti“ na nepřátelské bojovníky, ale zvláště pak na kvalitu informací i metod používaných našimi spojenci v boji proti terorismu. Pokud vyslýchajícím trvá třináct let ověřit si jméno a identitu zadrženého, jak dlouho jim asi zabere z něj dostat třeba oblíbenou bravu, film nebo třeba mapu finančních toky teroristické organizace, pro kterou zadržený pracuje, pokud tedy pro ni pracuje a nedělá jednomu z jejich nákupčích třeba zahradníka.
„Pořádnou smůlu měl 'řadový' jemenský džihádista Mustafá Azíz Šamirí, jehož si kvůli podobnosti jmen Američané spletli s vysoce postavenou spojkou Al-Káidy,” píší Novinky.cz a celkem sarkastickým jazykem tak nezákonné věznění, mučení a omezování svobody nazývají smůlou. (Nemluvě o tom, jak vysoko to taková „spojka“ může v teroristické organizaci asi dotáhnout). Jako by se na teroristy (džihádisty), a jsou to v první řadě lidé, nevztahovalo žádné právo, jako by vlastně bylo jedno, co s nimi děláme a jak s nimi nakládáme. Nejsou to totiž lidé, ale „nepřátelští bojovníci“, tento výraz právo zatím příliš nezná a tak člověk takto označený práva prostě nemá. Jsou jen kusy masa, otroky a nádobami naplněnými rádoby cennými daty.
Kvalita informací, na jejichž základě spojenci bombardují své cíle a řídí operace v severní Africe (v Libyi, Somálsku, Egyptě, Súdánu, atd.) a na Blízkém východě (v Sýrii, Jemenu, Afghánistánu, Pákistánu, Iráku, Palestině, Libanonu atd.) jsou tristní, nepřesné, neúplné, mnohdy zavádějící a ideologicky znečištěné, stejně jako důkazní materiál (většinou naprosto chybí) proti lidem drženým na Guantánamu je neprokazatelný a špatný.
Mustafá Azíz Šamirí byl členem Al-Kajdy, dobře, postavme ho před soud a odsuďme podle práva, nenechávejme ho někde pod dohledem vyšetřovatelů, kterým mučení není cizí. I když nás možná čeká další překvapení. Jelikož v době zatčení bylo Šamirímu 24 let a podle vyšetřovatelů prošel „válkami v Bosně, Jemenu i Afghánistánu, kde se přidal k Tálibům a bojoval proti Američanům“, tak možná zjistíme, že se za danými obvinění neskrývá Mustafá jeden, ale třeba i tři.
Kritizujeme Daeš (Rusko, Čínu, Saúdskou Arábii, Bašára Asada a další naše „nepřátele“) za to, že se neštítí mučení, vraždění civilistů a odsuzují lidí bez soudů (i za řadu dalších věcí samozřejmě), proč se ale chováme stejně, nebo minimálně podobně? Proč tedy nejsme, lepší, když neustále tvrdíme, že oni jsou horší?
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
