Jaký div, když v panující nakažlivé mediální atmosféře kydání nejrůznějších neodborných a nezasvěcených pitomostí z úst i předních politiků občas ujede také prezident. Jako starý, moudrý a zkušený muž (urážlivé jedovatosti zapšklých oponentů na tom nemůžou nic změnit) by si ovšem měl uvědomovat mantinely svých vědomostí a svého přehledu, v tomto případě sportovního a konkrétně lyžařského. Jako dlouholetý sportovní novinář jsem reportáž z jízdy Ester Ledecké vnímal v podání redaktora a odborné poradkyně zcela jinak.
Totiž… Než se stačí komentátor jenom nadechnout, mihne se lyžařka i dvěma páry branek. V té rychlosti stačí zcela drobná chybka, aby na celkovém čase přidala setinu či dvě, neboli tolik, kolik ve vyrovnaném poli rozhoduje o medailích. Tak na to také oba nesporně průběhem vzrušení u mikrofonu spontánně reagovali: nekritizovali, vždyť na to ani nebyl čas, jenom si i zklamaně stihli povzdechnout, že z toho vysněného snu u některé branky možná něco ubylo. Na komplexnější hodnocení, kritiku i chválu, je přece dost času až po skončení akce - připomeňme si třeba bravurní rozbory herních činností o přestávkách hokejových utkání. Za sebe prohlašuji, že během jízdy Ledecké žádná kritika nezazněla. A za urážlivé neopodstatněné označení ´idiot´ bych v tomto případě já osobně požadoval veřejnou omluvu.
Nyní ještě tři poznámky, více či méně vážící se s tématem a osobami.
Poznámka první
Miloš Zeman svého času prohlásil, že četl Peroutkův článek Hitler je gentleman. Rozvířila se velká několikaletá diskuse, jedna z těch zcela okrajových (tak jako Super-G, Super novičok, Super Demokratický blok a jiné supry), jež mají za úkol odsunout stranou debatu nad skutečnými problémy, cloumajícími tímto státem a touto společností. Strohý, v tomto případě neexistující, titulek sám o sobě o ničem přesně nevypovídá: Hitler se třeba choval velice uctivě k ženám, byl tedy gentleman. O ničem přesně ovšem nevypovídá ani existující titulek Hitler je génius, protože i ten si lze vysvětlit dle libosti. Pokud se totiž o někom bez dalšího pouze zmíním, že je génius, v podstatě ho obdivuji: vždyť konečně on to byl, kdo semknul válkou zdecimovaný německý národ (pro svou velikášskou myšlenku Třetí říše), kupoval si ho levným lidovým vozem, postavil na nohy poválečný průmysl (zvláště zbrojní a chemický), zaměstnal desetitisíce na budování dálnic všemi směry (i s plány dobyvatelské expanze do okolních států).
V tomto výkladu se oba titulky v podstatě neliší, význam tkví až v následném textu. Kdyby však Přítomnost zveřejnila svůj článek jako Hitler je génius zla, bylo by zcela jasno. Proč to zkušený novinář Peroutka neudělal? Možná i proto, že nastupující nacionální socialismus alespoň částečně obdivoval. Pro mě je takovým drobným důkazem, doloženým v mém archívu, zveřejněné konstatování z 26. dubna 1939 (pozor, už po nacistické okupaci!): „Německý vůdce stanul na onom významném rozcestí, kdy snad z vůdce národa se stává vůdce národů.“ Tedy zřejmě i našich, zaplať mu za to zřejmě Pánbůh.
Poznámka druhá
Šéfkomentátor sportovních pořadů ČT Robert Záruba se bude pochopitelně svých oveček v ´kauze Ledecká´ zastávat. Nic proti tomu, konečně mnohé si jako vysokoškolský pedagog na Fakultě sociálních věd ´vlastnoručně´ k obrazu svému vychoval a do ČT přivedl. Pokud ovšem mluví o ´odpadlících z jejich oboru´ (tedy zřejmě pouze novináři vyznamenaní prezidentem) nevím kam míří, co všechno hodnotí. Přitom by mohl začít doma na Kavkách; co ví třeba o tom, jaký trapný dojem zanechalo na Spartě vystupování jeho nafoukané žačky Žanety Peřinové v průběhu tenisového Prague Open?)
Víc než páchání nějakých chyb novinářů (na sportovním poli třeba neodborné působení některých fotbalových komentátorů s bláboly odporujícími českému jazyku i fotbalovým pravidlům) mě ovšem vždy vadila prodejnost některých kolegů. To, že svého času pilně spolupracovali s StB za výhody zahraničních výjezdů, přesto míň než po Listopadu odhalená skutečnost, že se vlastně i zavázali donášet na své kolegy, na sebe vzájemně i na nás neangažované, neorganizované, nespolehlivé a zájezdy na Západ tím pádem nepověřované. A že ve sportovní redakci tehdejší ČsT už za časů Pavla Čapka to byl snad každý druhý (Mikyska, Škorpil, Bakalář, Suchánek, Slepička, Jungwirth a kdoví kdo ještě). Shodou okolností byl z této povedené rudé partajní squadry ze seznamu právě Petr Vichnar jediným, kdo měl důvod dát svůj případ k soudu a vyhrál.
Poznámka třetí
Váže se k prohlášení celospolečenského všeználka Miroslava Kalouska, tentokrát ne k řepce, ale komentování zmíněného slalomu: „Snažím se to vidět z té lepší stránky: když karikatura prezidenta uráží tak noblesního a inteligentního profesionála, jako je Petr Vichnar, cítím se být v dobré společnosti.“ Doplňující otázka: co je na MK až tak noblesního a inteligentního? Proč se vtírá? S jeho minulostí a zvláště současností, kdy na televizní obrazovce v pozdních večerních hodinách nedokáže dát dohromady jednu složitější větu, přesto nějakou urážku do ní vždy zvládne zaplést? Toho tak pustit na komentování sjezdu (nemyšleno TOP 09, pokud ještě nějaký bude), to by bylo noblesy a inteligence!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
