Podnikání v České republice je velmi riskantní činnost. Od garanta ochrany práv a svobod, státu, si můžete "vysloužit" zabavení firmy, trestní stíhání, doživotní ekonomickou popravu, sociální vyloučení, ztrátu rodiny i skryté vyvlastnění vaší firmy.
 

Orgány státu při výkonu veřejné moci vůči podnikateli Jiřímu Malíkovi vydaly celkem 18 nezákonných rozhodnutí, které byly postupně jako nezákonné zrušeny nebo změněny, ale následkem toho je pan Malík stále fakticky ve stavu "uvěznění" - byl zbaven všech možných práv a zcela vyloučen ze společnosti.
 

Příběh je to vcelku jednoduchý, ale smutný. Panu Malíkovi byla za rok 1997 vyměřena daň 103 milionů, z čehož lze usuzovat, jak se mu asi dařilo (a rozhodně se nejedná o člověka, který by byl typickým „podnikatelem divokých devadesátých let“). Kvůli neuhrazené pohledávce ve výši 151 milionů ze strany společnosti Tesco Stores ČR ale nebyl schopen daň zaplatit. Správce daně tuto povinnost následně správně převedl na Tesco a začal ji na společnosti vymáhat. Zde mělo vše skončil. 
 

Ale příběh teprve začal a stát Jiřímu Malíkovi poté zcela nelogicky zabavil majetek firmy v hodnotě 460 milionů (daň 103 milionů – zabaven majetek v hodnotě 460!) – v rámci zajišťovací části daňového řízení, přičemž částku již vymáhal na poddlužníkovi Tescu. Tesco svou povinnost dlouho ignorovalo, ale nakonec ji splnilo, nicméně až v roce 2005. Stát následně na konci roku 2009 uznal pochybení a rozhodl, že zabavení majetku, který více než trojnásobně převyšoval daňovou pohledávku, bylo nezákonně. Vypadá to na šťastný konec. 
 

Omyl. Tesco nezaplatilo svou pohledávku v roce 1998, ale až v roce 2005. A v roce 2005 Správce daně vydal penále za pozdní platbu ve výši 123 milionů. Dávalo by smysl, že ji vydá vůči Tescu, protože díky jeho dluhu ve výši 151 milionů nemohl Jiří Malík zaplatit daň, protože Tesco daň zaplatilo až o sedm let později, a především kvůli tomu, že Jiří Malík měl zabaven všechen svůj majetek státem, což poté soud uznal. Absurdita však roste, stát penále začal vymáhat a stále vymáhá na panu Malíkovi. 
 

Na konci roku 2009 správce daně ukončil vyměřovací část daňového řízení a vydal Osvědčení o zániku zástavního práva s domněnkou, že tím došlo k obnovení dispozičních oprávnění a práva věcné legitimace k majetkové podstatě firmy Jiřího Malíka, a tím i k obnovení jeho identity a suverenity. Ve skutečnosti však správce daně ukončil jen správu svých pohledávek, ne daňové řízení. Právo dispoziční a právo věcné legitimace, tak nepředal panu Malíkovi, ale předal je do výhradní dispozice ostatním subjektům, které pro vymožení svých pohledávek, které vytvořil správce daně svou nečinností při správě jím zabaveného majetku, a pro jejichž vymožení tito věřitelé již vedli exekuce (pohledávky OSSZ, VZP, daň z majetku, pohledávky zaměstnanců a věřitelů). Takže stát svázal podnikateli ruce, zabavil mu majetek, donutil ho být v postavení, kdy nemůže nic ovlivnit a tentýž stát svou nečinností vlastně vytváří další pohledávky… a chce je po tom, kterému předtím svázal ruce a zbavil ho práva k nakládání se svými majetky.
 

Při intenzivních pokusech vyřešit tuto situaci stát stále nereaguje a nechce podnikateli Malíkovi vrátit majetek. Ten žádá alespoň vrácení majetku – částku 357 milionů (tj. rozdíl v zabaveném majetku ve výši 460 milionů a povinné částce k zaplacení daně 103 miliony). Co se podělo s majetkem, který stát zabavil, nikdo neví a úřady i čelní představitelé státu – politici, včetně ministra financí, dělají, že je tento případ v pořádku.