Z hlediska standardní diplomacie nekonvenčně, protože emisaři jednají přímo s reprezentanty hnutí Tálibán, které doposud označují jako teroristické. A ono teroristické je, o tom nelze pochybovat. Atentáty na vojáky spojeneckých sil, atentáty, které se dotýkají také civilního afghánského obyvatelstva, jsou jasnými teroristickými činy. Na rozdíl od prezidenta Zemana, který toto jednání již několikrát napadl, si myslím, že je to lepší cesta než utrácet životy vojáků (a to nejen českých), ale také ohromné finanční prostředky.
Chci však mluvit o jiné věci. To je odstoupení od dohody velmocí o pozastavení jaderného programu v Íránu, kterou schválila Rada bezpečnosti, Trumpovou vládou před rokem. Naštěstí všichni další účastníci této dohody, tuto smlouvu až do dneška drželi. Ať je to již Velká Británie, Francie, Německo, Evropská unie, tedy spojenci USA anebo Čína a Rusko. Írán nyní oznámil, po předchozích vyhlášených amerických sankcí, které mají negativní dopady na íránský vývoz ropy a na fungování jeho bankovního systému, že pozastavuje účinnost dvou článků této smlouvy a dává dalším zemím šedesát dní na to, aby zahájily jednání o obnově této smlouvy.
Nyní Trump uvalil provokativním způsobem nové sankce také na vývoz průmyslových kovů, respektive kovových polotovarů vyvážených z Íránu, které tvoří významnou část exportu této země a tedy i jejích devizových příjmů. Západní Evropa, respektive přesněji Evropská unie má možnost se nechat vláčet touto stupidní politikou současného vedení Spojených států anebo dělat politiku vlastní. A to nejen vůči Íránu. Trumpovi lidé v podstatě nejsou schopni provést realistickou analýzu současné situace na Blízkém východě a v Perském zálivu a snaží se jen zastrašovat Írán. Situace v oblasti, která se vyvinula v souvislosti se syrskou a iráckou válkou je ovšem jiná, nežli byla před 12 – 15 lety. Sýrie bude mít i po očekávatelném vítězství Asádovy vlády a armády velké problémy s obnovou zničené země.
Nicméně její armáda jako spojenec Íránu je bojeschopná a svou připraveností na úrovni izraelské armády, kterou předčí bojovými zkušenostmi, i když nemá k dispozici tak sofistikovanou vojenskou techniku, jakou mají Izraelci. Hnutí Hizballáh, další spojenec Íránu, při severních hranicích Izraele, má velmi bojeschopnou armádu, která svedla s izraelskou armádou při vpádu izraelské armády do Libanonu před řadou let již tehdy zcela rovnocenný souboj s Izraelci. Od té doby získal Hizballáh další bojové zkušenosti a další bojové a armádní technologie.
Zvláštní je úloha Iráku, jehož režim byl přinesen na bodácích armád USA a koalice ochotných, kteří při druhé invazi do Iráku neopírali svou invazi o rezoluci Rady bezpečnosti OSN. Zejména Spojené státy vynaložily ohromné prostředky na tuto vojenskou akci, vysoce převyšující 1 bilion dolarů. Výsledkem je, že vláda v Iráku má svůj žaludek v USA, ale svým srdcem je tento v zásadě šíitský režim spojencem Teheránu. Představa, že by Izrael mohl uskutečnit například preventivní útoky na íránská jaderná zařízení, jež se zabývají výrobou obohaceného uranu a těžké vody, je prostě šílená. Vedla by k další radikalizaci v rámci regionu, k antiamerickým a protizápadním náladám. A velmi pravděpodobně by vedla Turecko možná až k vystoupení z NATO.
Prostě Trumpova administrativa při řešení složitějších a složitých mezinárodních otázek, vidí tak maximálně od písmena A k písmeni B abecedy. Ale už neví, že abeceda má také písmena C, D, a E atd.. Výsledkem bude, a to bude potenciálně nejlepším výsledkem pro Spojené státy, že jejich západní spojenci přistoupí na režim sankcí vůči Íránu a, de facto umrtví jadernou dohodu s Íránem, kterou inicioval americký prezident Obama, předchůdce Trumpa. Oběma tak učinil s realistickým záměrem, odsunout celý problém o deset let. A po deseti letech a po možné liberalizaci vládních struktur Íránu, kdy možná opadne militaristický apetit v této zemi a tak bude jednání kolem umrtvení jaderného programu této země ještě snadnější.
Výsledkem Trumpovy politiky je, že Írán bude pokračovat ve svém jaderném programu, Čína a Rusko budou zcela ignorovat americké sankce, které jsou v rozporu s rozhodnutím Rady bezpečnosti OSN, jež plně podpořila uzavření smlouvy s Íránem, za jejíž zničení ponesou jasnou a jednostrannou odpovědnost Spojené státy. A tyto sankce budou ignorovat ve větší nebo menší míře i země, které jsou závislé na dovozu ropy a kovů z Íránu, například Pákistán nebo Indie. A otázkou zůstávají také asijští spojenci USA, tedy Jižní Korea a také Japonsko. Znovu opakuji, že nejen v této otázce bude muset nové vedení Evropské unie formulovat svůj realistický samostatný přístup k řešení tohoto vážného problému.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
