Tomuto státu v tomto stavu byly nabídnuty Evropskou unií Asociační dohody k podpisu. Až dosud jsem se naivně domnival, že je tak možno činit, když v takové zemi jsou dodržována demokratická pravidla a stát je stabilizovaný. A když už tedy Janukovič nepodepsal, nestačilo počkat na řádné volby, mít tedy v ruce perfektní agitační materiál?
A co udělá jako první vítězná revoluce? Příjme zákon, zakazující používání ruštiny. Každý stát má právo na to, aby nikdo nenarušoval územní celistvost a svrchovanost, ale také platí, že obyvatelé žijící na jeho území mají právo na secesi, zvláště když se podmínky života stanou nesnesitelné (ten jazykový zákon). A snaha obyvatel Krymu se osamostatnit není nového data, trvá už od 1991. Je totiž jedno, že třeba jazykový zákon byl vetován ukrajinským prezidentem. Důležitá je projevená politická vůle ukrajinského parlamentu. Ať už se dělo na Majdanu cokoliv, tak při prvním náznaku výzvy policie k rozchodu měli demonstranti uposlechnout. A byl klid. A neexistuje důkaz, že snajpři střílející na Majdanu nebyli součástí opozice, případně nějakou třetí silou, která zaměrně vyostřuje situaci? Vždyť co dělají, je v jejím zájmu, tj. zostřování konfliktu. Střílení do vlastních lidí k tomu může sloužit.
Pokud lze shrnout dosavadní nesporná fakta, tak je otázkou, zda-li převzetí pravomocí centrální vlády krymskou vládou přinejmenším asi v (časové) koordinaci s osobami vojenského chování a vzhledu, kontrola pohybu civilních vozidel, přesuny vojenské techniky a hlavně souhlas ruského parlamentu s nasazením vojenské síly a jejich nyní přiznané oficiální nasazení velvyslancem Ruska při Radě bezpečnosti OSN představují adekvátní odpověď na výše uvedené hrozby (pro ruské obyvatelstvo na Ukrajině, nebo je překračují a tím bychom je mohli vyhodnotit jako agresi minimálně ve smyslu hrozby použití silou. Rovněž tak se musí vzít do úvahy prohlášení krymské vlády, že přebírá veškeré pravomoci centrální vlády, která dokonce měla spolu s prezidentem Janukovičem vyzvat Moskvu k vojenskému zásahu. Jedinou institucí z hlediska mezinárodního práva, která je autoritativně oprávněna konstatovat, že ten či onen stát se dopustil agrese, je Rada bezpečnosti OSN. Udělala snad něco takového?
Další takovou institucí je snad Mezinárodní soud v Haagu nepřímo tím, že by jednání Ruska označil za akt v rozporu s mezinárodním právem. Hrozbu použití silou, tak k ní dal mandát ruský parlaement, by bylo možné za něco takového označit. Ale v tuto chvili žádné takové rozhodnutí Mezinárodního soudu v Haagu neexistuje. Pokud Krymská vláda převzala veškeré pravomoci centrální vlády a ti vojáci jsou jí podřízeni, nebo jednají s ní v součinností, tak samozřejmě Rusko nemůže být obviňováno z agrese. To už spíše ta Krýmská vláda. A ta Krýmská vláda byla evidentně nucena jednat, protože centrální vláda v Kyjevě v podstatě přestala existovat, když místo policie v Kyjevě hlídají ulice nějaké polovojenské struktury domobrany, prezidentovi bylo znemožněno pod pohrůžkou fyzického násilí vykonávat úřad atd.
Fakt je ten, že neznáme data získaná odposlechem spojovací techniky např. majdanských formací ruskou stranou, které třeba by mohly svědčit o jejich napojení na zahraniční centrály mimo Ukrajinu.Stejně tak nevíme, do jaké míry případné odposlechy těch jednotek ve vojenských uniformách bez identifikačních znaků dosvědčily, nebo mohly dosvědčit jejich napojení na Kreml. Centrální ukrajinské vládě se také podařilo zalátat díry hrubou jehlou ve své struktuře tím, že ukrajinský parlament se ukázal být akceschopným a dokázal ustavit jak provizorního prezidenta, tak i provizorní vládu, jejiž legitimitu silně narušuje „lidová prověrka způsobilosti“ jejich členů majdanskými formacemi.
Závěr
Na základě těchto dostupných fakt to ale vypadá, že všechny strany zde hrají šachy přinejmenším s cílem zachovat si tvář. Nejde o předem promylené naplňování naplanovaných konkrétních cílů. Na skutečné i zdánlivé tahy protivníka odpovídají účastníci konfliktu svými protitahy, což vytváří stejně jak prostor pro případné vyjednávání, tak i prostor pro další eskalaci napětí. Proto by česká i evropská zahraniční politika neměla příliš tlačit na pilu požadavkem okamžitého odvolání ruských vojsk z Krymu, protože nelze – do důsledku domyšleno – chápat, proč Evropská unie chce sousedit s Čínou na Dněpru? Asi už se chtějí evropští politici muset učit čínsky. Chtějí to však všichni Evropané? Dnes naštěstí ještě Evropa končí geopoliticky u Vladivostoku. Ten prostor za Dněprem až k Vladivostoku bude patřít buď nám, a nebo Čině.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: vasevec.cz
