Opět mi to připomnělo dávný vtip z rádia Jerevan: „Kdy bude líp?“ zněl dotaz posluchače. „Líp už bylo,“ odpovědělo rádio. Nikdy jsem tomuto vtipkování příliš neholdoval, realita „reálného socialismu“ zdála se mi být spíše šmirglem, než těmito vtípky vyhlazeným křídovým papírem. A ono už zas.
Po pětadvaceti letech svobodného žití nářky a vzpomínání na staré dobré časy, kdy pivo bylo za čtyřku, ve fabrikách si dávali závazky, že budou dodržovat pracovní dobu a před vpádem Američanů chránil nás Rus.
A aby toho nebylo málo, nechal se slyšet i dávný kamarád, skvělý muzikant Mikoláš Ch. „Američani jsou totálně v hajzlu, jedinej průmysl, kterej tam funguje je zbrojní a proto chtěj vyvolat válku. Proč myslíš, že se NATO roztahuje směrem na východ, přesně jako to dělali Němci před druhou světovou.“ Oněměl jsem, nezmohl jsem se v tu chvíli na slovo odporu. „A k tomu nemůžou bejt Rusové hluší,“ dodal ještě, aby ospravedlnil jejich imperiální choutky, a šel si vyzkoušet, zda mu dobře frká ságo.
Jsem opravdu stále tak zaslepený před čtvrt stoletím nabitou svobodou, že nechci vidět, jak nás tato žene do zkázy, anebo remcalové provokují z principu, aby byli „in“? Ale před kým, probůh.
Kladu si tuhle otázku dnes a denně a žasnu, jak se někteří tetelí z toho, že od ledna odpadne jim třicetikorunový poplatek u doktora a budou si moct dát ve čtyřkové hospodě o jedno pivo navíc, jak nás novopečený senátor, někdejší komunistický prominent Čuba, přesvědčuje, jak snadné bylo za totáče podnikání a mnozí mu to žerou, jak mu k tomu přikyvuje prezident, který v objetí ruských kamarádů zpochybňuje naše polistopadové směřování kamsi. Jak šéfka Nadace Charty 77 přijde poblahopřát Štrougalovi k narozeninám a nikdo se nad tím nepozastavuje, jak Gotti, MichaloDavidové a jiní předlistopadoví šoumeni vyprodávají koncertní sály, a tak dále a tak podobně.
Koho asi tihle chodí volit, říkám si, a bavím se vážně pronášenou myšlenkou zavést volební povinnost. Prý by to bylo jako za komunistů, slyšel jsem hlas z dnes nevolícího lidu. Ach ta krátká paměť. Tenkrát tito nechodili manifestačně volit z povinnosti, nýbrž z předposranosti, přece.
Post skriptum: Za tři týdny si mnozí z nás s radostí připomenou, že už nejsme jednou ze sovětských svazových republik, Kubou, ani Severní Koreou. Jiní při té příležitosti zavzpomínají, že tenkrát bylo líp. Budiž. Zavzpomínají tak svobodně v demokratické zemi. Třeba si při té příležitosti vzpomenou, že za komunistů se za recept platila koruna. Bylo tedy líp? Nebylo!
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
