A vše doprovodil jedním ze svých bodrých bonmotů, že by nikdy nejmenoval Martina Stropnického ministrem obrany, protože by to byl nová Kateřina Peak. Díky za jeho bonmoty. Ty ho potápějí a nakonec i potopí.
Miloš Zeman byl zvolen v době rozhořčené prosazením nelegitimních církevních restitucí, zvyšováním daní a tupými škrty podvazující životní úroveň. Toto vakuum a potřebu změny vyplnil nadmíru. A nemohl nezvítězit. A mnohými byl brán jako spasitel.
Jenže málo co trvá jako pocity a emoce v politice… Mohl stavět na tom co získal, ale on se programově rozhodl dráždit a popouzet. A nijak nepostřehl, že se doba a hráči změnili.
Chce hrát znovu prim a rozhodl se aktivně ovlivňovat složení vlády. Martin Stropnický buď nepochopil, že si téměř fanaticky přeje, aby více bojoval o post ministra zahraničí – vždyť byl přece takový skvělý diplomat, a nebo to pochopil a prostě se jen ozval, že jej Zeman vzal do úst. A na rozdíl od představitelů ČSSD, kteří připomínají ustrašené králíky, naprosto jasně : Zemane, nejsem nýmand.
Zeman se však zřejmě nedá a bude dál zapalovat ohníčky svých představ… A to je dobře…
Skutečně si přeji, aby například Zaorálka odmítl jmenovat ministrem zahraničí…A přeji si, aby Bohuslav Sobotka, který momentálně ustupuje všude, kde může, se konečně musel postavit jako chlap. Ale nejen to, přeji si, aby i Stropnického odmítl jmenovat ministrem obrany…
A věci se konečně musí rozetnout.
Naše Ústava je od počátku budována z hlediska výkonných pravomocí státu na souběžném působení poloprezidentského a polokancléřského systému. A záleželo na síle prezidenta či premiéra, kdo měl navrch. Zcela nesporně se přímou volbou změnila legitimita prezidenta. Neodvíjí ji od zákonodárných sborů (čti politických stran), ale přímo od lidu.
Když trochu fanatický Polčák před půl rokem začal tvořit svou změnu Ústavy ohledně prezidentských pravomocí, působilo to trapně účelově. Co taky chtít od stoupence Karla Schwarzenberga?
Ale i to se mění… Doba nepotřebuje mesiáše. Tyto volby a ty poměrně jasně daly hlas stranám kritiky a změny stávajícího. Ale teď už mesiáše potřeba není. A nepotřebuje jej ani levice. Rozhodně její hlas bude silnější jak u vládní – ČSSD, tak u opoziční – komunistů… Prezident už je jen od toho, aby pomáhal a nikoliv rozděloval.
Chce-li si Miloš Zeman hrát s ohněm, a nechce-li pochopit, že se teď od něj požaduje uměřenost a vstřícnost, jeho chyba…Může se popálit…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Vyvadil
