Zcela nesporně přišla změna, a to výrazná potud, že jsme se ze společnosti nedostatkové, podpultové, vrhli do společnosti takřka všeho dostupného. Jistě jsme tuto změnu zpočátku rádi vítali, vítali jsme i zpočátku možnost zahraničních dovolených a cestování vůbec. Dnes máme možná nejvíce obchodních center a benzínových stanic  na počet obyvatel, a cestovních kanceláří rovněž. Dříve to byl zázrak, dnes normál.

Jen pro pořádek je ovšem třeba konstatovat, že to, co jsme zde oslavovali, šlo v „komunistické“ Číně 10 x rychleji a zcela určitě se dnes většina z nás nemůže vyrovnat jejím středním vrstvám, a o těch nejvyšších nemluvě. A čeští prodavači se pomalu klanějí, když tam Číňané – často i s humpoláckým  chováním - přijdou nakupovat. Nemají z hlediska své koupěschopnosti alternativu. A to už nehovořím o zavádění naprosto dokonalých technologiích po v šech stránkách a ve všech sektorech. Kapitalismus řízený Komunistickou stranou Číny je mnohonásobně progresivnější, a silně roste tlak i na jeho sociální stránku …

Ale dobře, neumíráme, asi tak 10% společnosti se má dramaticky lépe, než by se měla, kdyby se systém nezměnil, dalších 20 % se má lépe, 40 % stejně a 30 %  hůře…

Ale ani o to v této mé úvaze nejde.

Na pozadí toho, jak my jsme si žili a žijeme, probíhá cosi zásadnějšího, a to, jak se Západ chová a co to přinese, kde získáme podporu a kde nás budou k smrti nenávidět, komu pomůžeme a kde vyvraždíme milióny.