Vstup č. 1:
Stíny minulosti a zlé převracení práva i dvojí aplikace práva Západ dohání. Jak známo, Parlament autonomní oblasti Kosovo vyhlásil dne 17. února 2008 v 15:50 SEČ nezávislost na Srbsku. Ponechám stranou celý předchozí vývoj, který tomuto kroku předcházel, ale je zřejmé, že se v Kosovu dostala k moci v podstatě teroristická organizace a budu pokračovat…
Rozumí se samo sebou, že tento akt byl učiněn přes odpor Srbska, jehož Kosovo bylo integrální součástí a dodnes se s tím Srbové nesmířili.
V souvislosti s tímto vyhlášením nezávislosti Kosova požádalo Valné shromáždění OSN Mezinárodní soudní dvůr o zodpovězení otázky, zda jednostranné vyhlášení nezávislosti ze strany prozatímní kosovské samosprávy bylo v souladu s mezinárodním právem.
Nemá smysl se zabývat na tomto místě širší analýzou postupu soudu, která vyvolával značnou kritiku, neboť Mezinárodní soudní dvůr se snažil vyvarovat pokud možno všeho konfliktního, zejména nerozebral vztah mezi právem na sebeurčení a právem na nedotknutelnost integrity státu.
Jeho závěr byl tak stručný, že snad ani stručnější být nemohl být. Mezinárodní soudní dvůr v Haagu v červenci 2010 rozhodl, že jednostranné vyhlášení nezávislosti nebylo porušením mezinárodního práva. Tomuto vyhlášení nezávislosti nebránilo ani to, že bylo v rozporu s ústavním pořádkem
Vstup č. 2:
Dne 16. března se na Krymu uskutečnilo referendum, zúčastnilo se jej 82 procent voličů. Více než 96 procent se vyjádřili ve prospěch sjednocení s Ruskem. Kdo si vzpomíná na ty tisíce šťastných a radostí plačících obyvatel Krymu a jistě by se někde na youtube stále našli nepochyboval o jasné vůli obyvatel Krymu.
Abych se držel tématu, nelze nepřipomenout části projevu Vladimíra Putina, který v této souvislosti na téma práva na sebeurčení pronesl. Ač Rusko bylo kategorickým odpůrcem oddělení Kosova od Srbska, patří k těm, kdo je snad jediný mezi světovými politiky, který mezinárodní právo respektuje, i když se mu to líbit nemusí. Takže začal respektovat i jinak velmi diskutabilní výklad Mezinárodního soudního dvoru v Haagu. (Mimochodem, ale i to dotváří důkaz jeho pevnost zásad: Byl jediným světovým státníkem, který žádným způsobem neodmítl referendum o nezávislosti Kurdistánu, zatímco USA, EU, atd ostře prostestovaly.)
I pravil:
„… krymské orgány měly oporu ve známém kosovském precedentu, v precedentu, který naši západní partneři vytvořili sami, jak se říká, vlastníma rukama, kdy v situaci, absolutně analogické situaci na Krymu, uznali odtržení Kosova od Srbska za legitimní a všem při tom dokazovali, že žádné povolení od ústředních státních orgánů k jednostrannému vyhlášení nezávislosti není potřeba. Mezinárodní soud OSN na základě bodu 2 článku 1 Charty Organizace spojených národů s tím souhlasil a ve svém rozsudku z 22. července 2010 zmiňuje následující. Cituji doslova: „Žádný obecný zákaz jednostranného vyhlášení nezávislosti z praxe OSN nevyplývá“ – a dále: „Obecné mezinárodní právo neobsahuje žádný použitelný nástroj k zákazu vyhlášení nezávislosti“. Všechno je, jak se říká, naprosto jasné. Nerad si vypomáhám citáty, přece jen si však nemohu pomoci, musím citovat ještě jeden oficiální dokument, tentokrát to je Písemné memorandum USA ze 17. dubna 2009, předložené témuž Mezinárodnímu soudu v souvislosti se slyšením ohledně Kosova. Opět budu citovat: „Deklarace nezávislosti mohou, a často se to stává, porušovat vnitřní legislativu. To však neznamená, že dochází k porušování mezinárodního práva“. Konec citátu. Sami to napsali, sami to vytroubili do celého světa, všechny to přinutili přijmout a teď se rozčilují.“
K tomu není co dodat.
Vstup č. 3:
Minulou neděli se konalo referendum o nezávislosti Katalánska. Brutalita španělských represivních složek, které zřejmě zavzpomínaly na krásné doby gaudilla Franca překvapila snad všechny. Možná to referendum zcela neodpovídalo ani místní předpisům, ovšem když stačila jakási Deklarace o nezávislosti schválená autonomním orgánem v Kosově, jistě i toto referendum nesporně tvoří základ pro možnost vyhlášení nezávislosti.
A jak říkají naši bravurní američtí právníci v Písemném memorandu USA ze 17. dubna 2009, předložené Mezinárodnímu soudu, které s takovým respektem citoval prezident Putin: „Deklarace nezávislosti mohou, a často se to stává, porušovat vnitřní legislativu. To však neznamená, že dochází k porušování mezinárodního práva“.
Takže to shrňme: Aby svět mohl jít dál, je třeba dodržovat principy i zásady mezinárodního práva.
To, zda se Katalánci domohou své nezávislosti, je ve hvězdách, ale člověk by jim to přál. Zatím jsou jen dojnou krávou pro sanaci dluhů neschopné centrální vlády Španělska a Španělé počínaje králem, přes premiéra k desetitisícům úředníků a brutálních policistů je ještě urážejí.
Ovšem z hlediska mezinárodního práva je zcela nepodstatné, zda vyhlášení nezávislosti španělská ústava zapovídá či nikoliv.
(zdroj: ZDE)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
