Pantheon, kdysi – ještě za Ludvíka XV. katolický chrám zasvěcený svaté Jenovéfě patronce Paříže -, se tohoto dne proměnil v místo, kde byly uloženy ostatky dvou žen a dvou mužů: Pierra Brossoletta, Germaine Tilionové, Geneviève De Gaullové-Anthoniozové a Jeana Zaye.
„Dnes má Francie schůzku s nejlepšími, vzešlé z ní,“ prohlásil koloraturně prezident Hollande. Lehkým patosem nabitý projev připomněl, čím vším jsou pro dnešní Francii bojovníci za její nezávislost z druhé světové války.
„Přijměte místo, zde je to vaše,“ řekl, prezident aby vzápětí zdůraznil, že do Pantheonu „vstoupil duch odporu“. Jaký je ten „duch odporu“ dnes? Bezpochyby jiný, než ten na počátku 40. let, kdy se všechny zmíněné osobnosti odhodlaly k boji proti nacistické světovládě a za nezávislost Francie.
Hollandův projev se pokoušel spojit v zásadě nespojitelné. Takový je často politický úmysl, v němž chvíle velikosti střídají okamžiky nepoměrně nižší. Prezident nepochybně hodlal navázat na „ducha 11. ledna“, jenž přivedl do ulic miliony Francouzů, semknutých v jednom šiku na „obranu republiky“.
Ulicí Soufflot, jíž kráčel 21. května 1981 Francois Mitterrand, aby zde položil růži na hroby: Victora Schœlchera, Jeana Jaurèse a Jeana Moulina, se prošel i Hollande. Vyzdvihl vzápětí význam každé osobnosti.
K sedmdesáti třem osobnostem, mezi nimiž jsou například spisovatelé Victor Hugo, Émile Zola, fyzici Pierre a Marie Curiovi nebo relativně nedávno spisovatel Alexandre Duma a například již zmíněný odbojář Jean Moulin.
Na průčelí chrámu stojí: „Aux grands hommes, la patrie reconnaissante“ (Velkým mužům/lidem vděčná vlast), ale slovo „homme“ nevylučuje nutně „ženy“. Přesto jsou tu zatím – včetně dvou posledních -, pouze čtyři. Připomínka toho, že dějiny měly donedávna mužský rod.
Prezident se pokusil propojit minulost s přítomností, když vyzdvihl osobnosti, které „neměly nikdy strach hájit svobodu“ (…), což rovněž znamená nebýt nevšímavý k „fanatismu, antisemitismu, rasismu“, (…), neboť „každá generace má povinnost bdělosti“ (…) „každý jednotlivec má právo jednat. Vše začíná rozhodnutím.“
Oslava, jež připomínala procesí, ale měla i své limity: mnoho lidí se nedostalo tam, kam chtěli, a mnozí ani neslyšeli, co jim prezident vlastně říká. Marseillaisa, ale Píseň partyzánů, jež se stala hymnou odboje, ale byla slyšet dobře.
Jeden detail: prezident se vyhnul citování jména šéfa odboje Jeana Moulina, jenž byl intronizován v Pantheonu již v roce 1964 ministrem André Malrauxem.
Ačkoliv Hollande mnoho řečnických obratů od Malrauxe, velkého rétora, převzal – o Moulinovi ani zmínka. Pierre Brossolette byl totiž během války, Moulinovým přímým konkurentem.
Ne všichni prezidenti využili možnosti vzdát poctu „velkým lidem“. Je to vždy symbolické historické gesto, jež obvykle halí potíže současnosti. Prezident Hollande nepronesl špatný projev, nenadchl ovšem zcela. Duch současnosti není právě odbojný.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
