V posledních cca třech týdnech se Chemnitz dostal na titulní stránky německých i evropských listů a do středu pozornosti medií. V noci na 26. srpen byl při nějaké rozmíšce na ulici ubodán Daniel Hillig. Další dva muži byli zraněni. Pachateli byli muži tmavé pleti, imigranti, kteří přišli do Německa s imigrantskou vlnou, vyvolanou prohlášením kancléřky Merkelové Wir schaffen das! – My to zvládneme!
Že to nezvládají, vidíme všichni už dávno. Vidí to každý, kdo není zaslepen idejí multikuturalismu, kdo nepodléhá politické „korektnosti“ medií a mainstreamových politiků. Co je na tom korektního lhát vlastním lidem, vyrábět mediální dezinformace a nálepkovat lidi s odlišnými názory jako ultrapravičáky nebo dokonce neofašisty, jsem jaksi nepochopil. V těchto intencích se tak s vraždou mladého muže objevily zprávy, jak skupiny lidí začaly ve městě organizovat hony na cizince. Došlo k demonstracím. Znepokojení občané města dávali najevo své rozhořčení, strach o budoucnost svou a svých dětí. Že se na tyto pokojné akce „nalepily“ skupinky, které chtěly vyprovokovat střet, je pravda. Že nejvíce provokací bylo ale z řad ultralevicových bojůvek, které provokovaly pokojné demonstranty, je pravda také. Začala v mediích kolovat videa, dokumentující pravicovou nenávist k cizincům. Kancléřka Merkelová, místo aby přijela do Chemnitz kondolovat pozůstalým, odsoudila demonstrace, stejně jako její nohsledi. Saské město se málem stalo centrem naconalismu, šovinismu a ultrapravicového neonacismu v zemi.
Minulý týden se karta poněkud obrátila. Spolkový úřad pro ochranu ústavy – kontrarozvědka, ústy svého šéfa prohlásil, že důkazy o „honech“ nebo „štvanicích“ na imigranty chybějí, nelze vyloučit, že dokumentující video bylo zmanipulováno.
Samozřejmě, že tento disharmonický tón vyvolal v řadách politiků vlnu rozhořčení. Co si to ta rozvědka dovoluje?
Německo, část jeho politických elit a velká část mainstreamových medií, hraje již prakticky od doby velké vlny imigrantů v roce 2015, jakousi podivnou hru. Nejen s vlastními občany, ale prakticky s celou Evropou. Zaslepenost některých politiků v čele s kancléřkou, jejich neschopnost přiznat vlastní omyl, naprostá impotence v řešení nahromaděných problémů, už začíná nabývat patologických rysů, hraničících s chorobou. Německá společnost je rozdělena, odpůrci tohoto stavu se bojí vyjádřit svůj názor. Něměcko si, dle mého soudu, zahrává s ohněm.
Tento stav je živnou půdou pro skutečně extremistické skupiny ve společnosti, volající po vládě silné ruky a nastolení pořádku. Zatvrzelý postoj oficiálních míst tomu jen nahrává.
Díval jsem se o víkendu v televizi na první díl miniserie o slavném fyzikovi – Einstein. Ta situace na konci výmarské republiky v Německu 30. let, má, bohužel, některé shodné rysy s dneškem. Když ne ničím jiným, tak živným podhoubím pro ultrapravicovou, ale i ultralevicovou scénu, která z neřešených problémů činí svůj politický program. V třicátých letech tahle éra skončila fatálním požárem Říšského sněmu. Co bylo potom, všichni dobře víme. Stávající hry s ohněm by si z německé historie měly vzít ponaučení.
Bez sebereflexe vládnoucích špiček však změna není možná! Při pohledu do zrcadla je nutné si uvědomit, že královna už dávno není ta nejkrásnější.
Josef Ježek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
