Ti z nás, kteří znechuceně přepnuli na druhý kanál, učinili dobře. Tam nám ČT, snad ve snaze napravit si reputaci, promítla jedno výborné dílo americké kinematografie, detektivní drama z roku 1974, Čínskou čtvrť. Bylo pro mne radostí sledovat mladého Jacka Nicholsona s tajemnou Faye Dunawayovou, ve filmu tehdy ještě také mladého Romana Polanského. China Town, neboli foneticky Čajnataun, hraje v tomto filmu roli jakéhosi zvláštního místa, kde všechno je možné a všechno je jinak, než je mimo tento distrikt. Vzpomínám si, jak kdysi dávno, na novoměstském festivalu, jsem na tohle téma diskutoval s panem režisérem Vladimírem Sísem. Tehdy jsme sice hovořili o fenoménu vietnamské komunity u nás, ale jeho slova o shodných rysech s komunitou čínskou si pamatuji dodnes: Podívejte mladý muži (tehdy jsem byl ještě relativně mladý muž), každé velkoměsto má svojí čínskou čtvrť. To je tak prostě normální. U nás v Praze tomu za pár desítek let nebude jinak. A měl pravdu. Když to půjde dále tím směrem jako dnes, tak součástí pražského čajnataunu bude kus Václavského náměstí a Příkopy. A vize starého pana režiséra, který o Číně věděl své (také napsal mimochodem snad první čínskou kuchařku vydanou u nás – Počítání nudliček v jarní polévce), se naplní.
Tuhletu informaci jsem si mohl ověřit později, když jsem poprvé navštívil Londýn. Ta směsice ras, národností, barev pleti, kterou jsem v pozdním odpoledni sledoval na Piccadilly Circus mne šokovala. Praha v té době byla ve srovnání s tím větší vesnicí. To bylo někdy na konci devadesátých let. Pak jsem si uvědomil, že stará dobrá Anglie kdysi vládla nejen mořím, ale i značné části světa. Imperium zvané Commonwealth, se svými koloniemi a dominii, byla říše nad kterou slunce skoro nezapadalo. A všichni jeho příslušníci, poddaní Jejího Veličenstva, se v Londýně potkávali, žili tam a vytvářeli obraz kvasící multikulturní metropole.
Tak už také před 300 léty přišli do Británie muslimové, jako námořníci pracující pro Východoindickou společnost. Zapustili tam kořeny a dnes jich je v 64 milionové zemi cca 2,7 milionu. Problémy, které s nimi ostrovní stát má, není nutné popisovat, píše se o nich, zvláště v poslední době, stále. V té souvislosti není od věci citovat člověka nadmíru povolaného, spisovatele a politika Trevora Phillipse, který byl předsedou britské Rady pro rovnost a lidská práva. Takový anglický Jiří Dienstbier, jenže temnější pleti a jasnější inteligence. Na téma možné integrace muslimské skupiny řekl: Neustálé předstírání, že se nějaká skupina nakonec změní a bude stejná jako my, je zřejmě tou nejhrubší formou neúcty. Protože tím vlastně říkáme, že jejich jiné způsoby, z nichž některé se nám nemusejí líbit, jsou způsobeny tím, že ještě neuzřeli světlo. Ale oni prostě vnímají svět jinak než my.
Nevím, jestli se tahle informace donesla k německé kancléře. Asi ne. Jinak by stále dokola nemohla opakovat svojí mantru o tak, jak se miliony běženců z muslimských zemí integrují nejen do německé, ale i do evropské společnosti. Už mi tím trochu připomíná tibetské mnichy, kteří neustále točí svými modlitebními mlýnky. Také pořád dokola! Mniši věří že se dočkají nirvány, madam Merkel snad čeká na zázrak shora. Zbývá jen doufat, že ten náš křesťanský Bůh ho snad nesešle a pokud se týká Alláha, tak že ten o tom neví. Aby totiž v našich městech jednou nepřibyly k těm čajnataunům i muslimtauny. A o tom, co se v nich děje, neplatila závěrečná slova toho krásného amerického filmu: Zapomeň na to! Tohle je čínská čtvrť!
Abychom nekončily tak chmurně. Tenhle znáte:
Sluha říká lordovi: „Sire, jsou tady muslimové.“ „A co chtějí“. „Prý azyl, utíkají před islámem“.“ A co nám přinášejí“, ptá se lord. „Islám!“
A ještě jeden z facebooku: „Paní kancléřko, na hranicích čeká 80 milionú uprchlíků“. „Tak je pusťte….“ „ Ale to jsou Němci! Chtějí ven!“
Josef Ježek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
