Josef Ježek: Denacifikace – debolševizace

21.11.2016 19:30

Když Německo po prohrané válce v roce 1945 skončilo na kolenou a bylo rozděleno mezi čtyři vítězné mocnosti, začalo na troskách hitlerovské „třetí říše“ postupné budování nového německého státu, resp. dvou. Toho na západě, pozdější NSR a toho na východě, pozdější NDR.

Josef Ježek: Denacifikace – debolševizace
Foto: ODS
Popisek: Josef Ježek

V této souvislosti se začal prosazovat pojem denacifikace, tedy odstranění vlivu nacionálního socialismu ze všech sfér života, hlavně však z politiky a z hospodářství. Ti hlavní pachatelé byli odsouzeni v norimberském procesu a (někteří) spravedlivě potrestáni, část svému trestu unikla sebevraždou. Němců, kteří si nějakým způsobem, tu více či méně, zadali s nacionálním socialismem a fašistickou ideologií, však byli statisíce. Jaká však byla skutečná realita tohoto procesu?

Jak uvádí dr. Aleš Rozehnal, v celé této věci zaujalo Německo značně schizofrenický postoj. Nacionálněsocialistická Německá dělnická strana (NSDAP) byla sice označena za zločineckou organizaci, ale prakticky existovala dál, pouze pod pozměněným názvem Národněsocialistická strana práce Spolkové republiky Německo (NSAP-BRD). Dokonce používala i symboly své předchůdkyně. Měla své zastoupení v Bundestagu – okolo 15 % (z toho je vidět, jak poměrně velké množství občanů jí volilo) a byla mnohdy důležitou veličinou na miskách vah, při sestavování koalic. (Trošku mi to připomíná naši lidovou stranu a ono šrámkovské heslo: Být vždy při tom). Přestože jí vyčítali, že se od své předchůdkyně dostatečně neodpoutala, přece jenom se hodila, když bylo třeba. Předseda strany Adalbert Edel byl bývalý člen NSDAP a spolupracovník gestapa.

Její výraznou političkou byla Martha Kipfelová (jaká to shoda okolností, pomyslím-li na soudružku Martu Semelovou), velká obdivovatelka Adolfa Hitlera, která u příležitosti jeho smrti pronášela plamenné projevy a hovořila o jeho lásce k lidem. Dokonce v jednom televizním vystoupení projevila souhlas s popravou antifašistické aktivistky Sophie Schollové, členky ilegální skupiny Bílá růže. (Řeknu vám, takovouhle shodu okolností si nevymyslíte, když si uvědomíte pravidelná vystoupení Semelové u hrobu Klementa Gottwalda a její de facto souhlas s popravou Milady Horákové v pořadu ČT). Poslancem za tuto stranu byl v sedmdesátých(!) létech Heinrich Anders, bývalý příslušník hitlerovské státní policie a účastník perzekucí antifašistů.

Pokud nahlédneme do horních pater německé politiky těchto let, objevíme, že prezidentem horní komory německého parlamentu - Spolkové rady, byl starý fašista Kai-Uwe von Hassel, stejně jako jím byl ministr hospodářství Hans Friderichs. Hlavní figurou těch let byl však ministr financí Helmuth Schmidt, bývalý člen NSDAP a dokonce  spolupracovník nacistické tajné policie. V soudním procesu v roce 1970 byl však „očištěn“, když jeho nadřízený gestapa o něm prohlásil, že jeho jméno zavedl do registrů proto, že se za války nudil a tak psal zápisy o jeho aktivitách. Soud tomu samozřejmě uvěřil. Darmo se neříká, že se historie opakuje, alespoň tady v Čechách, respektive na Slovensku, určitě. Takže chudák Schmidt (ještě že se nejmenoval Grossmutter), o svém udavačském zapojení nevěděl. Byl také úspěšným podnikatelem, jeho konsorcium firem zaujímalo cca 5% německé ekonomiky a mimo to také majitelem deníků „Sűddeutsche Zietung“ a „Die Welt“, stejně jako rozhlasové stanice Anténne. (Tohle si prostě nevymyslíš!)

Nebyl však sám. Na poválečném obchodu s tabákovými výrobky zbohatnul i poslední šéf Hitlerjugend Artur Axman alias Erich Siewert. Podobně mezi nejbohatší patřil Mark Biernat, kdysi student elitní školy HJ, který si vzal dokonce za poradce Waltera Schellenberga, bývalého šéfa Sicherheitsdienstu. Toho sice norimberský tribunál odsoudil, ale trest nikdy nenastoupil. Tohle všechno bylo možné také proto, že cca 20% soudců  a zhruba jedna třetina prokurátorů měla  svojí nacistickou minulost. Jak známo, vrána vráně oči nevyklove. Ostatně v Čechách s tím máme své zkušenosti.

V souvislosti se „sametem“ a tehdy Václavem Havlem raženým heslem „Nejsme jako oni“, se často hovoří o tom, že jsme si právě z procesu denacifikace Německa měli vzít příklad. Jak je z předchozího vidno, ten příklad jsme si vzali, ale jaksi v poněkud opačném gardu.

Možná jsme si slovo debolševizace spletli se slovem debordelizace! Alespoň z vonku to tak vyzerá.        

Josef Ježek

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Andrej Babiš byl položen dotaz

dobrý den, sdělte prosím, jak to bylo:

viz: https://aeronet.cz/news/sok-pred-vanoci-vsechno-je-jinak-podle-dokumentu-hlasovala-pro-globalni-kompakt-cela-ceska-vlada-nikdo-se-nezdrzel-hlasovani-a-nikdo-nebyl-proti-ministr-zahranici-tomas-petricek-rekl/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Paroubek: I. čtvrtletí - růst čínské ekonomiky o 5,3 %

16:14 Jiří Paroubek: I. čtvrtletí - růst čínské ekonomiky o 5,3 %

Světové agentury, vč. např. Bloombergu, zveřejnily počátkem týdne čísla převzatá od čínského statist…