Tenhleten zvyk s adventním věncem se údajně objevil poprvé v hamburském sirotčinci, kde měl původně podobu dřevěného kruhu visícího od stropu, opatřeného 23 svíčkami. Později se ustálila podoba se čtyřmi svícemi, upomínajícími na čtyři adventní neděle, když vlastní symbol věnce – kruhu odkazuje spíše k dobám pohanským.
Před šedesáti sedmi lety byla 11.12. 1949 také právě třetí neděle adventní. V malé vesnici na Vysočině stál v místním kostele Nanebevzetí Panny Marie kněz a kázal. Ta vesnice se jmenuje Číhošť a ten kněz se jmenoval Josef Toufar. Kostel byl plný věřících, neboť Toufar byl mezi lidmi velmi oblíbený a jeho „ovečky“ ho milovali. V průběhu kázání se při jeho slovech „zde na oltáři je váš Spasitel“, několikrát pohnul asi půlmetrový kříž na svatostánku. Zhruba 20 věřících si tohoto úkazu všimlo. Celá věc se snad opakovala ještě na Hod Boží vánoční. Sám Toufar se o celé události dověděl až následně, když už mezi lidmi běžela zpráva o „zázraku“.
V Čechách, jak známo, se nic neutají. Zvláště tehdy, na počátku padesátých let, kdy všemocná StB měla své konfidenty na každém rohu. A ti se opravdu činili. Věc se dostala poměrně rychle k šéfovi Státního úřadu pro věci církevní, což byl Alexej Čepička, zeť soudruha Klementa Gottwalda, velmi ambiciózní a bezskrupulózní partajník. O věc se začala zajímat „nejvyšší místa“, včetně Klémy. A události nabraly rychlý spád. Večer 28. ledna byl Toufar zatčen. Ze své fary byl prakticky estébáky unesen, když ti se vydávali za zahraniční novináře a chtěli vidět kostel. Byl dopraven do Valdic.
Tady začíná poslední etapa jeho života, etapa plná bolesti, bití a nelidského trýznění, končící mučednickou smrtí statečného kněze. Ten, kdo byl hlavním strůjcem jeho muk, se jmenoval Ladislav Mácha, bestie v uniformě vyšetřovatele StB. Z nebohého faráře vymlátil přiznání o záměrné manipulaci s křížkem, ke které ještě přidal pedofilní kontakty s ministranty. Toufarovi bylo ještě jednou souzeno navštívit svůj milovaný kostel a vesnici. Bezpečnost jej v noci z 23. na 24. ledna dopravila do Číhoště, aby s ním natočila propagandistický film o podvodném zázraku a o manipulaci s křížem. Film se promítal ve všech kinech pod názvem Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. Zbědovaný muž stojící na kazatelně, to jsou poslední záběry Josefa Toufara. Cestou zpět upadá do agonie, 25. ledna je narychlo transportován do Prahy, operován na sepsi vzniklou prasknutím slepého střeva a pár hodin po operaci umírá. Jeho zmučené tělo už necítí bolest, jeho duše odchází k tomu, kterému celý život sloužil. Jeho mučitel Mácha je za „zpackaný případ“ později propuštěn. Za svůj čin nebyl nikdy spravedlivě potrestán.
Kněz byl pochován v hromadném hrobě na hřbitově v Ďáblicích. Na konci roku 2014 byly jeho ostatky exhumovány a 12. července 2015 byly pochovány v číhošťském kostele. Josef Toufar se definitivně vrátil. V roce 2013 zahájila církev proces jeho blahořečení.
Autor Miloš Doležal popsal osud pátera Toufara v knize s názvem Jako bychom dnes zemřít měli. Je to snad část jeho výroku „Žijme tak, jako bychom dnes zemřít měli“.
Tenhle adventní odkaz se příliš často neprezentuje, spíše zapadá v tom předvánočním shonu. Přesto myšlenka žít tak, abychom se nemuseli druhý den stydět za činy dne předešlého, platí nejen v předvánočním čase. Ono to není vůbec jednoduché. Ale stojí za to se o to alespoň pokusit.
A jestli se ten zázrak skutečně stal? To ví jenom Bůh.
Josef Ježek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
