Když nic jiného, tak je bible přinejmenším literárním skvostem, inspirací všech možných odvětví umělecké tvorby, výtvarným uměním počínaje a literaturou konče. Takže – čtěte bibli!
Když jí otevřete, narazíte hned v úvodu na část, která se jmenuje Genesis. To prosím není ta slavná anglická rocková skupina. Tak se v originále nazývá První kniha Mojžíšova, ve které jsou také popsány základní děje teologického výkladu vzniku světa.
V 1. kapitole, verši 26. a v dalších čteme:
26) I řekl Bůh: Učiním člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby…
27) Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem
Božím, jako muže a ženu je stvořil…
31) Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Bylo večer a jitro, den
šestý.
A tak, když Stvořitel po šesti dnech tvoření stvořil nebe i zemi, vše živé na zemi, ve vodě i v oblacích a nakonec stvořil člověka, tak si po té fušce sedmý den „odfouknul“.A proto máme neděli a židé mají šábes. Slavný kreslený film Stvoření světa Francouze Jeana Effela nám to úsměvnou formou dokumentuje. Bůh nejprve stvořil Adama a poté, údajně z jeho žebra, mu stvořil partnerku, Evu. A řekl, že má být svému muži poslušná. A tady je přátelé, kámen úrazu.
Ani on totiž ve své vševědoucnosti netušil, že jednou, ve 20. století, vznikne něco, co ponese jméno „gender studies“, a že se to bude dokonce přednášet na vysokých školách. Ty tam jsou zlaté časy „modrých punčoch“, žen, které se nějak vymykaly zažitému normálu např. tím, že byly zaměstnané, nebo že se zajímaly o politiku, bojovaly za ženské volební právo. Genderové aktivistky mají dle mého zcela jiný cíl. Jejich metou není náprava společnosti, jejich cílem je stávající společnost rozbourat, zničit, zdevastovat i za cenu toho, že to, co vznikne, jestli vůbec něco vznikne, zničí tuhle civilizaci, postavenou na jistých hodnotách.
Uvedu příklad. Česká novinářka Markéta Kutilová nás informuje, jaká je situace v současném feministickém hnutí ve světě. Na čele je samozřejmě Švédsko. Při jedné párty zaznělo z úst švédské zástupkyně, říkejme jí Anna: „Nenávidím muže!“ Všichni udiveně zmlkli. „Nenávidím muže, protože jsou nudní, nepotřební, jsou jako děti a přinášejí problémy navíc. Komplikují nám život. Vyřadila jsem je ze svého života a jsem šťastná. Vystačím si se ženami.“ A skutečně. Muže nepotřebují ani jako otce svých dětí. Sperma si objednávají on-line. „Chci svůj život trávit lépe, než staráním se o muže“. I s uspokojením svých sexuálních potřeb si vystačí sama. Stačí přístroj (v Čechách se tomu kdysi říkalo robertek) a zásoba baterií. Ve Švédsku je takových žen spousta. Nenávidí muže, a to všechny. Část žen u nás také nenávidí muže, ale jen toho svého – bývalého. Těm se někdy nedivím.
Polský režisér Julisz Machulski natočil v roce 1984 film Sexmise. Pojednával o světě v daleké budoucnosti, kdy ženy existovaly bez mužů. Pak se tam dostali dva chlapi a všechno bylo rázem jinak. Teď, zdá se, svět spěje k jiné sexmisi. Na její likvidaci už dva chlapi stačit nebudou. Neztrácím ale víru, že nejen chlapi, ale i většina normálních, zdravých a rozumných žen, se tomuto trendu postaví.
Jinak by totiž Bůh onen šestý den dělal svou práci zbytečně!
Josef Ježek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
