Josef Liška: Když se někdo zeptá na Český Malín, co odpovíte?

Tisíce z nich se dobrovolně zapojili do bojů proti fašistickým vetřelcům (tak pojmenovali německé vojáky) a významně se podíleli na osvobození původní vlasti svých předků.

V řadách 1. československého armádního sboru pod velením gen. Ludvíka Svobody se přičinili o vítězství nad fašistickým Německem ve II. světové válce.

Všem hrdinům i četným obětem v jejich řadách patří naše stálá vzpomínka, vděčnost i trvalá úcta.

Většina z nich má své prapředky na Žatecku, Lounsku nebo na Rakovnicku. Ve druhé polovině 19.století se z těchto míst vydaly české rodiny k přesídlení. Doslechli se o nabídce carského Ruska – o možnosti odkoupit zemědělskou půdu k samostatnému hospodaření - a využili příležitost. Daleko od svých původních domovů pak začali na získaných pozemcích úspěšně hospodařit. Noví osadníci byli pracovití, moudří zemědělci, ovocnáři i šikovní řemeslníci. Velice brzy si svými výsledky hospodaření získali respekt místních obyvatel a stali se jim vzorem i učiteli.

V roce 1871 založilo několik rodin českých přistěhovalců na „zelené louce“ osadu a nazvali ji Český Malín. Po pěti letech hospodaření si postavili školu s českým vyučovacím jazykem, založili obecní knihovnu a ochotnický divadelní spolek. Během krátkého času se pak obec stala nejkulturnější a nejbohatší z mnoha českých vesnic na Volyni. Radovali se z výsledků své práce, našli si čas i na společenský život i zábavu, dařilo se jim uchovat vlastenecké sebevědomí a tradiční zvyky svých předků.

Poklidný průběh života, stejně jak na mnoha jiných místech, narušila 1.světová válka. Její důsledky se nevyhnuly ani Českému Malínu. V určité době se právě tam vystřídaly válčící jednotky protivníků a obec byla těžce zničena. Po válce malínští svoji vesnici v krátkém čase, doslova ze sutin a popela opět obnovili.

Po dvou desetiletích života v klidu a míru se ani této oblasti nevyhnuly tragické hrůzy II. světové války. Zfanatizovaní Němci okouzleni svým vůdcem Adolfem Hitlerem a propagandou jeho nacistických soukmenovců zahájili „Drang nach Osten.“ Podle dávné ideologie nastoupili k válečné expanzi do slovanských zemí, aby uskutečnili násilnou germanizaci původního obyvatelstva.

Jména stovek vypálených vesnic jsou dodnes dokladem jejich zločinů.

Jeden z nejstrašnějších spáchali nacisté v Českém Malíně 13.července 1943. Nejenom do Volyňské historie je tragický příběh zapsán jako den plný hrůzy a bestiálního vraždění nevinných lidí. Němečtí vojáci upálili, postříleli a utloukli 374 malínských Čechů - starce, muže i ženy s dětmi. Zachránili se jen ti, kteří již brzy ráno, ještě před obklíčením vesnice, odešli pracovat na pole. Přežilo i několik mužů, kteří na rozkaz Němců odháněli do posádky ukradený dobytek a jiní, kteří museli na povozech odvážet uloupenou kořist.

Svým smutným osudem obec Český Malín připomíná Lidice a Ležáky vyvražděné o rok dříve, ale i Javoříčko, Prlov, Ploštinu a mnoho jiných míst, kde se fašisté podobným zločinným způsobem „vyznamenali“ o něco později.

Léto roku 1943 pak přineslo zásadní obrat ve válečném tažení Wehrmachtu na Východ. Po tankové bitvě u Kurska, kde převzala Rudá armáda iniciativu byla již Hitlerova Třetí říše definitivně odsouzena k porážce. Jejich fanatické řádění však pokračovalo dál až do května 1945. Německo po prohrané válce kapitulovalo a do osvobozeného Československa spolu s vítězi přišli i vojáci z Volyně. Mezi nimi skupina 31 mužů z vypáleného Českého Malína. Podle archivních údajů osídlili po odsunutých Sudetských Němcích obec s názvem Frankštát na Šumpersku v Olomouckém kraji. Další osídlenci přišli do obce ze Slovácka, z Valašska a Ostravska. V březnu 1947 se ještě přistěhovalo dalších 120 příbuzných vojáků z oblasti Českého Malína a tím bylo dokončeno nové osídlení obce.

Dne 13. července 1947 na slavnostní národní pouti, při příležitosti čtvrtého výročí vypálení Českého Malína na Volyni nacisty, byl Frankštát přejmenován na Nový Malín. Od té doby si zde občané společně s žijícími pamětníky a pozůstalými pravidelně připomínají den 13.července 1943.

Je potěšitelné, že v posledních letech se při pietním aktu zúčastňuje stále větší počet nadšených vlastenců i delegací významných hostů a veřejných činitelů. V tomto roce si u Památníku obětí v Novém Malíně připomněli již 73 výročí od vypálení Českého Malína. Tragický osud jeho obyvatel se rok od roku dostává také do širšího povědomí našich spoluobčanů. Je nutné nezapomínat!

Ve svém projevu to zdůraznil předseda Českého svazu bojovníků za svobodu ing. Jaroslav Vodička :

„Je správné a potřebné, že si každoročně připomínáme ona velká jména, mediální pojmy: Lidice a Ležáky, ale neměli bychom zapomínat ani na tragický osud našich krajanů v Českém Malíně. Jsem proto rád, že jsme se zde dnes sešli, abychom si fašistický zločin připomněli. A budeme připomínat každý rok, aby někdo nezapomněl ...“ a dále pak ze Zápisu vyšetřovací komise ze dne 3. dubna 1944 o události v obci Český Malín citoval :

…„Němci zahnali všechny muže a část žen po skupinách do kostela, školy a jiných budov v Ukrajinském Malíně, které polili hořlavinou a podpálili. Ty, kdož se snažili utéci nebo vyskočit z oken, pobili ranami z automatů a jiných zbraní. Většinu žen s dětmi a starce odvedli Němci po skupinách nazpět do Českého Malína. Cynicky objasňovali ustrašeným ženám, že je za pět minut propustí. Zatím je však nahnali do stodol, stodoly podpálili. Ty, kdož se snažili utéci, postříleli. Dále pokračovali ve svém řádění v Českém Malíně, podpalovali ostatní domy a budovy.“

Úplný vyšetřovací Zápis ve kterém je velice podrobně popsáno drastické počínání zločinců a celý průběh vraždění nevinných lidí je skutečně jen pro silné povahy a proto předseda Vodička pokračoval vlastními slovy :

… „Nechci tady, v rámci úryvku ze zprávy vyšetřovací komise k tragédii Českého Malína, jmenované rozkazem generála Ludvíka Svobody, připomínat nedávnou cestu jistého českého ministra na setkání landsmanšaftu a jeho oslovení při slavnostním projevu k zúčastněným: - milí krajané“ ….

K tomu je potřebné doplnit, že prarodiče a rodiče „milých krajanů“, které pan ministr Daniel Herman (KDU-ČSL) tak důvěrně oslovil letos 15.května v Norimberku na sjezdu Sudetoněmeckého Landsmanšaftu byli v době „před Mnichovem“ hlavní údernou silou strany Konráda Henleina - Sudetendeutsche Partei (SdP). Prioritou pro většinu německy mluvících obyvatel žijících v našich pohraničních oblastech bylo rozbití Československé republiky. Po získání autonomie měla být tato území následné připojena k Velkoněmecké říši. Pozdější splynutí SdP s další nacistickou stranou NSDAP vyprodukovalo fanaticky oddané nacisty schopné uskutečnit jakékoliv nelidské zločiny.

Konkrétní volební výsledky ve Frankštátu (nyní Nový Malín) jsou ukázkou toho, jak je v určitých situacích snadné manipulovat s myšlením lidí. Nacistická strana NSDAP zde získala 98% volebních hlasů. Ani v jiných oblastech se občanské přesvědčení těchto „milých krajanů“ nijak nelišilo a tak na autentických záběrech z předmnichovské i válečné doby vidíme tisícihlavé zástupy jásajících sudeťáků, hajlujících se zdviženou pravicí, nacistickým pozdravem, při vítání svého vůdce Adolfa Hitlera v obsazeném Protektorátu Böhmen und Mähren.

Předseda ČSBS Jaroslav Vodička pak na závěr projevu u Pomníku obětí řekl:

… „Lidice, Ležáky, Český Malín, i další památníky, patří k symbolům naší země, k naší státnosti a odkazu předků, kteří za náš dnešní čas, naše dnešní žití, položili svoje životy. Nesmíme na to nikdy zapomenout, i v tomto čase, kdy jsme vystaveni mediálním a jiným tlakům – odchod Velké Británie z Evropské unie, uprchlická krize, nové balkánské cesty, co chtějí vysát náš sociální systém, který jsme my, i naši předkové, po desetiletí nelehkou prací budovali.

Hrdinové, mučedníci z Českého Malína - nesmíme zapomenout, a budeme hlídat i za Vás identitu Čechů a Moravanů v našem malém státě v srdci Evropy, který už tolik vydržel!

Čest Vaší památce!“

K těmto upřímně a jasně vysloveným myšlenkám není co dodat, jen souhlasný potlesk přítomných vyjádřil nevyslovená přání všech - nezapomínat na vlastenectví, vzájemnou spolupráci a soudržnost slovanských národů. Současné snahy o světovou nadvládu jsou daleko rafinovaněji ukrývané a prosazované než tomu bylo v minulosti.

Právě na podobných pietních setkáních máme příležitost si opět uvědomit významná slova Santayány: … „Kdo zapomene na svoji minulost, je odsouzen k tomu ji ještě jednou prožít.“

Přesnou, velmi detailní zprávu o tom, co se v Českém Malíně na Volyni v roce 1943 odehrálo, sděluje Zápis vyšetřující komise Československého armádního sboru.

Autor je zástupcem Vlasteneckého sdružení antifašistů na Moravě.