Mnohem později se vyskytl ministr Mládek, nebyl dost zasvěcen a navíc si vzpomněl na školní léta a přírodopis, kde brali cizopasníky, kteří se přiživují na jiných živých organizmech a odborně se jim říká parazité. A tu ho napadlo, že takový vztah je mezi OSVČ a zaměstnanci. Nevadilo by, že to je pravda, ale on to řekl nahlas. Řev byl obrovský, a místo toho, že by se ho někdo zastal, náčelníci sklopili ohony a poslušně ho vyhodili. A chybně nastavené pojistné vykročilo do třetího desetiletí, falešná karta zůstala ve hře. I když, třeba, za stejnou práci dostane zaměstnanec a OSVČ stejně zaplaceno, za zaměstnance dostane veřejná zdravotní pojišťovna mnohem více.
Nedávno se na scéně objevil předseda Senátu Štěch. Ten si všiml, že pravidla pro stanovení odvodů OSVČ poškozují také národní hospodářství. Stále častější používání OSVČ místo zaměstnaneckého poměru je výhodné hlavně pro zaměstnavatele a ne pro OSVČ. Ale z pohledu OSVČ to je zdánlivě malý rozdíl, takže přistupují na nabízený švarcsystém. Ale kdyby nebyl výpočet odvodů u OSVČ zvýhodněn, a pracovníci by proto dali přednost zaměstnaneckému poměru, byli by na tom dokonce lépe, než jsou na tom teď jako OSVČ. Štěchovi kritici to buď nepochopili, nebo schválně lžou. Rozhodně nejde o útok na OSVČ provozující švarcsystém, ale o nabídku pomoci.
Úprava odvodů by se ovšem týkala také pravých podnikatelů a proto uvedu, co je spravedlivé v jejich případě. Drobný podnikatel v sobě spojuje funkci zaměstnance a zaměstnavatele sebe sama a to použijeme při hledání toho, co je zde obdobou hrubé a superhrubé mzdy. Výdělečná činnost takového podnikatele je spojena se započítatelnými náklady, které odečteme od příjmů dosažených touto činností a dostaneme to, co je obdobou superhrubé mzdy. Ta obsahuje obdobu hrubé mzdy a odvody, které u zaměstnanců platí zaměstnavatel. Hrubá mzda zaměstnance je 74.63% superhrubé mzdy, a je základem pro výpočet odvodů na zdravotní pojištění. Jejich výše je 13.5% hrubé mzdy, tolik dostane veřejná zdravotní pojišťovna. Zaměstnanec platí jednu třetinu, to jest 4.5% hrubé mzdy, zbylých 9% platí zaměstnavatel.
U OSVČ je ale podle zákona základem pro výpočet odvodů 50% zmíněné obdoby superhrubé mzdy, je to jen 67% obdoby hrubé mzdy, a z toho odvede OSVČ na zdravotní pojištění sama 13.5%. OSVČ tedy odvádí celkem 9% obdoby hrubé mzdy. Pro srovnání si představme, že v roli zaměstnance platí zase 4.5%, ale v roli zaměstnavatele sebe sama místo 9% jen 4.5%.
Odvody OSVČ jsou tedy teoreticky dvě třetiny toho, co by pojišťovna celkem dostala za obdobného obyčejného zaměstnance, ale celé to platí OSVČ. To je výborné pro zaměstnavatele OSVČ ve švarcsystému, ale špatné pro drobné podnikatele, a ještě horší pro pojišťovnu. Ta nedostává ani ty teoretické dvě třetiny platby za obdobného obyčejného zaměstnance, ale podle neúprosných statistik sotva polovinu. Podnikatelé si s tím totiž většinou dovedou poradit a díky „optimalizaci“ daňového základu od nich pojišťovny a nejen ony, dostávají tak málo.
Výsledek je ten, že OSVČ v průměru čerpají více péče, než zaplatí, a zaměstnanci vzniklou ztrátu pojišťoven kompenzují. Situaci zaměstnanců a pojišťoven ztěžuje skutečnost, že také pojistné placené za některé kategorie pojištěnců státem nestačí na hrazení péče o tyto pojištěnce.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
