Většinou se úvahy ubírají cestou snahy o uplatnění vlivu zemí EU a USA na další vývoj v této velmi těžce zkoušené zemi. Zkusme se však na aktuální situaci podívat z poněkud jiného úhlu pohledu. Jsou závěry těch „moudrých“ opravdu objektivní a vypovídající především o přáních a touhách prostých Ukrajinců?
Vynechme teď vysokou politiku a snažme se pochopit ty, kteří už několik měsíců protestují proti režimu stávajícího prezidenta a parlamentu zvoleného v podezřelých volbách. Již řadu měsíců vyjadřují Ukrajinci svůj protest proti mafiánskému režimu podepřenému rudým koloritem. Poslední dekádu se protesty změnily na blokádu kyjevského Majdanu se symboly revolučních barikád. Již déle než týden tu demonstrují tisíce občanů na protest proti okleštění občanských svobod a za lepší život, přimykající zemi ke spojené Evropě. Mrznou na barikádách, vytvářejí Občanskou gardu, občas obsadí některou z vládních budov a proti nim stojí policejní jednotky Berkut, civilní, placení provokatéři a bijci z provládních band zvaných Tituški, policisté v civilu a vlivové formace mluvící dobře rusky. Proti kordonům policie stojí civilisté, dobrovolní aktivisté z Kyjeva a celé Ukrajiny, matky vyzívající syny v policejních uniformách aby nebili Ukrajince, kterými jsou povětšině také oni. Nikdo si není ani v centru dění jistý bezpečím a často ani životem.
Situace jako stvořená pro zážeh jiskry občanské války. Ani jedna strana nehodlá ustoupit ze svých pozic. Západní Ukrajina vyznává spíše myšlenky majdanských aktivistů, zatímco ta východní souhlasí s politikou prezidenta. Zřejmě je to dáno životní úrovní, stupněm industrializace a národnostním a politickým složením skupin, které tu kterou část Ukrajiny od minulého století osidlují. Symboly obou politických směrů se projevují i navenek. Zatímco v Kyjevě se modlí za aktivisty duchovní tradičních církví, východ země nechává rozevlávat spíše rudé prapory. Je to svaté právo obyvatel zvolit si ten symbol, který je pro ně pravdivější a tradičnější.
Snahy prezidenta jsou zaměřeny na zachování stávajícího režimu státu. Jednotky policie a armády podléhají rozkazům vedení státu a mrznou na stanovených postech stejně nekompromisně jako aktivisté Majdanu. Mluvčí aktivistů požadují předčasné volby včetně volby nového prezidenta. V tom lze najít jistou analogii s vývojem politické situace v tehdejší Československé socialistické republice v listopadu 1989. Věřme, že také touhy a myšlenky demonstujících jsou podobné.
U nás jsme zvonili klíči a na Ukrajině slyšíme rytmické bušení do sudů a plechů připomínající výzvu k povstání. My jsme věřili v lepší budoucnost pro všechny a zřejmě i aktivisté jsou vedeni stejnou myšlenkou i touhou. Čekali jsme cosi podobného odkazu roku 1968, asi socialismus s lidskou tváří. Nás potkal dřevní a posléze tvrdý až mafiánský kapitalismus. Oni odcházejí od mafiánského komunismu a netuší, že je může potkat stejný osud jako naši vlast. Přepych pro některé, snesitelný život nevolníků peněz a bída a ponížení těch bez práce a sociálního zázemí, končících jako bezdomovci či sebevrazi pronásledovaní exekucemi. My jsme si zvolili cestu a ta nás přivedla do současné politické, ale spíše sociální reality. Oni mají tuto volbu před sebou ovšem za podmínek, že je nepotká stejný osud na pásech tanků jako nás právě v roce 1968. Proč je svět nenechá svobodně se rozhodnout? Třeba zvolí dobře a pokud ne, budou se za svůj pokus o lidskou spravedlnost stydět stejně jako my po zhodnocení naší politické cesty za poslední více než dvacetiletí.
Pravda, žijeme v jiném století a geopolitická situace se změnila, ale což konflikty v severní Africe a Asii nedokazují, že stále probíhá politický boj o sféru vlivu? A doplácejí na to ve všech případech obyčejní lidé, kteří by rádi žili v míru a lidském dostatku tak, aby nikdo nemusel umírat hlady a zimou pod mostem. Myslím, že není třeba vzniklou situaci stavět na hranu existence světových politických systémů. Jen je třeba varovat bojující Ukrajince nad nesnadností cesty, kterou nastoupili. Ve všech režimech se totiž vyskytují jedinci, kteří se snaží za každou cenu ze vzniklé situace profitovat či dokonce kořistit. A potom se nacházejí mrtví pohození v lese, pomlácení aktivisté mučení teroristy bijícími se za vládní či cizí režim, ale vždy za mrzký peníz. Až historie objasní, kdo byli tito lidé a v čím žoldu se dopouštěli zločinů. Nechme tedy ukrajinský lid, ať si sám rozhodne jakou cestou se dá. Důsledky svého rozhodnutí posléze ponese sám. Přejme našim východním sousedům,aby si vybrali tu správnou cestu.
Josef Reiman
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
