Celkem žije v EU 31 milionů lidí, kteří se tu nenarodili, z toho nejvíce v Německu, bezmála 6,5 milionu, v ostatních velkých zemích kolem 5 milionů.
Česko má ale právě kvůli těmto migrantům, kterých tu oficiálně žije necelých půl milionu, problém kvůli kvótám, pomocí kterých hodlá Evropská komise dál přidělovat zemím jejich počty: Mělo by jít v dalších dvou letech celkem o 20.000 lidí většinou z Libye a Sýrie. Konečné rozhodnutí by mělo padnout ještě letos.
Český premiér je z takového rozhodnutí překvapen, ač něco takového bylo běžné i v druhé půlce minulého století, kdy se emigrovalo z tzv. socialistických zemí.
Kvóty pro přijetí v různých dobách měly i Spojené státy, Kanada či Austrálie nebo třeba Švýcarsko.
Samozřejmě, že je ale rozdíl v tom, jestli si kvóty určují jednotlivé státy samy, nebo jestli je jednotlivým zemím přidělí Brusel. Jenže prozíravější státy jako je Británie, Irsko a Dánsko s tím počítaly předem, a vymohly si výjimky.
Proto obhajoba naší suverenity je poněkud opožděná a kvůli konkrétnímu číslu dokonce překvapivá: z třetího světa bychom měli v příštích dvou letech přijmout 525 uprchlíků, což je méně, než jsme přijali loni. Tehdy takových lidí bylo 765 čili přibližně o polovinu více.
Řada zemí odmítá návrhy Evropské komise, aby byli uprchlíci na základě kvót rozděleni mezi všechny členské státy Unie - Foto: ČTK/AP, Carmelo Imbesi
Navíc číslo, které nám bylo zatím neoficiálně předloženo, bylo vypočteno podle oficiálních kritérií, která odpovídají velikosti země a našim ekonomickým možnostem: jedná se jen o 2,63 % migrantů.
V porovnání se sousedním Německem, které loni přijalo 200.000 uprchlíků, a Itálií se skoro 65.000 uprchlíky, Francie, která rok před tím přijala 10.000 běženců, je to vskutku zanedbatelné množství.
Dříve žádali o azyl ve staré Evropě a jinde naši lidé, dnes bychom to měli oplácet novým uprchlíkům, i když je rozdíl: jestli někdo přijde ze stejné civilizace.
Jenže jsme se před 25 lety vrátili do euroatlantické civilizace, která dodržuje pravidla vypracovaná těsně po 2. světové válce pod názvem Ženevské konvence, zahrnující i tzv. uprchlická práva: jde o zákaz nuceného přesunu či navrácení osoby do země, kde by uprchlíkům hrozilo porušení základních lidských práv z důvodů náboženských, rasových či politických.
A v rámci Evropské unie by měl platit princip sdílené solidarity: jinak by uprchlíci v brzké době zahltily jen jižní státy, což by mohlo vést k ještě větším problémům.
Proto výroky prezidenta Zemana o tom, že uprchlíkům je třeba pomáhat na jejich území, a strašení tím, že se mezi nimi mohou vyskytovat i džihádisté, kteří nám vyhodí do povětří Pražský hrad, jsou jen populistická a zcela nerealizovatelná.
V zemích, z kterých lidé prchají, zuří většinou občanské války, které neumíme zastavit, a vracet lidi do podmínek, kde je ohrožen jejich život, si nemůže naše civilizace jednoduše dovolit: tím by popřela hodnoty, na kterých je postavena.
Proti přijetí dalších uprchlíků jsou ale i další země, naposled například Francie, takže teprve uvidíme, jak jednání dopadnou.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
