Kriteriem spravedlnosti je pravda. Aby státní organismu fungoval, potřebuje neměnná pravidla. K tomu slouží zákony a nařízení. Zákony jsou s časem téměř neměnné. Jenom nové objevy v přírodních a lékařských vědách mohou zákony pozměnit.
Životaschopnost států je dána také tím, jak jsou vůči svým občanům spravedlivé. Říše Římská trvala staletí. Měla přesná pravidla pro rozhodování soudců. Nevěděli, co je matematická logika, ale dospěli k definici, jak rozpoznat, kdy je soudcův výrok pravdivý. Došli k závěru, že opak pravdivého výroku, je opět výrok pravdivý. Proto soudcům stanovili, že důkaz opaku (z opaku, opakem) je aplikovatelný v soudních řízeních. Předpis platil i v našich zemích až do uchopení moci komunistickým systémem. Platilo, že důkaz opaku je v justici povolený. Soudce rozhodl, jaký výrok je pravdivý vůči oběma stranám sporu, a ten aplikoval na účastníka, který žalobu podával. Vždy rozhodl, že strana, která je v právu (má pravdu), má nárok na uhrazení soudních výloh. Soudce vždy rozhodl, že smlouva je neplatná, jestliže některá strana porušila smluvní podmínky. Protože platnost smlouvy je daná přísným dodržováním smluvních podmínek, čili smlouva je platná tehdy a jenom tehdy, když jsou dodržené smluvní podmínky. Opak výroku o platnosti smlouvy je: Smlouva je neplatná, jestliže byly porušené smluvní podmínky. (http://www.matematika.cz/pravdivost-formuli, http://www.matematika.cz/dukaz-sporem)
Bohužel ani za 26 let trvání našeho „svobodného“ státu se nepodařilo, aby si právnická loby na ministerstvu spravedlnosti a v zákonodárném sboru uvědomila, v jaké hluboké zvrácenosti je naše justice. Naše vysoké školy právnického směru vychovávají a udělují tituly občanům, kteří jsou přesvědčení, že rozhodnutí soudce nemusí být pravdivé. Právníci tvrdí: „Spravedlnost v rozhodnutí soudu nehledejte.“ Co jiného, než spravedlnost musí soudci kontrolovat? Lživé rozhodnutí soudce nikdy není spravedlivé. Každý soudce je placený za to, aby rozhodoval spravedlivě, čili pravdivě.
Soudci vymýšlejí nové termíny, aby znehodnotili termín imunita. Před zraky milionů obyvatel byla v poutech zadržena a přes měsíc zbavena osobní svobody skupina bezúhonných občanů. Mezi nimi i tři bývalí poslanci. Ústavní článek 2. praví: Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Žádný skutek, který by dokládal, že k trestnému došlo, nebyl zveřejněn. Stát se trestného činu dopustil, protože skupinu občanů na dobu delší měsíce zbavil svobody pohybu (nezpochybnitelného občanského práva).
Hra na právní stát by měla rychle skončit. Stačí, aby zákonodárci přikázali soudcům, že lidské poznání (mezi které nesporně patří všechny zákony matematiky, zákony přírodních věd, nejnovější poznatky z věd lékařských) je nedílnou součástí zákona.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
