Paragrafy Listiny práv: "Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné". "Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu..." Na základě uvedených paragrafů se žádný soudce nesmí zabývat tím, jakého původu, vzdělání, rasy, je osoba, která se na soud obrací. Občanský soudní řád porušuje tyto postuláty. Dává soudcům pravomoc zabývat se tím, zda osoba má nespecifikované vzdělání právnického směru. Podle Listiny základních práv jsou si svéprávní občané před zákonem rovni. Má-li „osoba s právnickým vzděláním“ právo obrátit se na Nejvyšší soud, potom podle Listiny má toto právo každý svéprávný občan. Listina vylučuje možnost, aby se soudce zabýval tím, zda občan má nějaké vzdělání.
Vědě matematické se nepodařilo přesvědčit právní vědu (ani za čtvrt století po sametové revoluci), že pravda je hodnota, kterou je třeba respektovat. Právnická a soudcovská mafie ignoruje tisícileté zkušenosti, jak spravedlivě rozhodovat. Matematik si může klást otázku, zda nějaká domněnka (výrok) je pravdivá. K dokázání výroku se používají různé metody důkazu (sporem, indukcí,..). Důkaz sporem byl běžně používán i v justici, kde se jmenuje důkaz opaku. Ten říká toto: Je-li nějaká formule pravdivá, potom negace formule je také pravdivá. Jestliže Římané tvořili opak rozhodnutí soudce (právnické domněnky), zaměňovali všechny výrazy (u kterých je to přípustné) jejich opaky. Čili nahrazovali: Je><není, platí><neplatí, vinen><nevinen, svítí><nesvítí, jeden><žádný, všichni><nikdo ....atd. Mluvnické spojky chápali tak, jako v přirozené mluvě.
Matematická logika za pravdivou formuli označuje takovou, u které platí obrácené implikace, čili ekvivalence. Viz. Z logiky vyplývá, že důkaz sporem je identický s důkazem opaku.
Aplikujme na výrok soudce: Občan se dopustil trestného činu a je vinen. Negace (opak) tohoto výroku je: Občan se nedopustil trestného činu a je nevinen. Oba výroky jsou pravdivé. Dokázali jsme, že soudce vynesl pravdivý výrok. Za Rakouska (tak jako v Římském právu) museli soudci respektovat předpis: Skutky, pro jejichž existenci zákon stanoví domněnku, nepotřebují důkazu. Důkaz opaku jest dovolen, pokud jej zákon nevylučuje. Verdikt soudce musel být pravdivý výrok. Paragraf odstranili právníci už v totalitě.
Zákony matematiky a přírodních věd jsou nedílnou součástí zákona. Jestliže některý soudce tyto zákony nezná (nebo špatně interpretuje), je na soudci vyššího stupně, aby takové rozhodnutí napravil a nesnižoval se k tomu, aby porušoval Ústavu a vracel spor nižšímu soudu. Proto některé spory trvají desítky let.
Soudci a státní zástupci ignorují presumpci nevinny. Bez existence trestného činu (nebo takového činu, který trestný čin dokládá), zbaví občany základního občanského práva svobody pohybu (případ Tluchoř). V lepším případě léta soudí bezúhonného občana, kterého někdy odsoudí (Dalík, primátor Svoboda, ministryně Parkanová). Skutková podstata trestného činu je pro soudce a státní zástupce cizí slovo.
Největší problém je ten, že ani soudci vrcholných soudů nerespektují literu Ústavy. Soudci Nejvyššího soudu bez zaváhání přisoudí doplatky mzdy nejen ostatním soudcům, ale také sobě. Ústava to soudcům zakazuje. Prezident, ani politické strany nerespektují pravomocná rozhodnutí soudů.
Státní zástupci jednají jako pomazané osoby. Skutkovou podstatu trestného činu zaměňují s obviněním.
Prvním krokem k tomu, aby se situace zlepšila, je přikázat všem soudcům, že nerespektování Ústavy soudcem nepřichází v úvahu. Zákony matematiky a nejnovější poznatky ze všech věd jsou nedílnou součástí zákona. Bez zásahu zákonodárců se nápravy nedočkáme.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
