Pracovníci Ministerstva spravedlnosti všem občanům tvrdí, že náš systém odpovídá požadavkům právního státu. Domnívají se, že je možné bez zásahu moci soudní vazebně zadržet a stíhat kteréhokoliv občana.
Kolikrát se ještě přihodí, aby policie, bez zásahu moci soudní odvedla skupinu občanů do vazební věznice? Kolikrát se ještě stane, aby ministr spravedlnosti k takové skutečnosti mlčel? Kolikrát se ještě stane, aby dokonce poslanci a bezúhonní občané byli policií veřejně obvinění ze spáchání trestného činu? A jako náhodou před nejdůležitějšími volbami do poslanecké sněmovny?
Deformace právních norem došla tak daleko, že domoci se práva u soudu je téměř nemožné. Každý sedlák ví, že smlouvu, kterou uzavřel, musí plnit. Kdyby porušil smluvní podmínky, každý soudce ho odsoudí. Tak to platí tisíciletí ve všech civilizovaných zemích. U nás je tomu jinak. „Občané s právnickým vzděláním“ tak dlouho upravovali právní předpisy, až se jim podařilo i tuto skutečnost zpochybnit.
Před volbami přišla policie s obviněním skupiny občanů kolem p. Babiše. Rovnou požádala poslaneckou sněmovnu o „vydání ke stíhání“ nejen jeho, ale také jiné bezúhonné občany. To je brutální zásah moci výkonné (pod vedením státního zástupce) do zaručených občanských práv. Pouze moc soudní může takový krok povolit. Soud povolí stíhání v těch případech, kdy nepochybně došlo ke skutku, který trestný čin potvrzuje. Našim státním zástupcům je to lhostejné. Klidně zneužijí svou pravomoc a nechají obvinit bezúhonné občany, bez názoru moci soudní. Že se jedná o (trestný) čin pomluvy je netrápí. Současnému i bývalým ministrům spravedlnosti je to lhostejné.
O vydání p. Babiše požádala Policie ČR a ke stíhání ho vydala Poslanecká sněmovna. Stát se chová jako totalitní diktatura. Státní zástupce (představitel moci výkonné, tj. policie) veřejně obviní bezúhonného občana a domnívá se, že jeho právo je nezpochybnitelné. Poslanecká sněmovna se chová jako stádo oveček, vychovaná v totalitě.
Tak jak soudy dohlížejí nad povinnostmi občanů vůči státu, tak je povinností soudů ochraňovat povinnosti státu vůči občanovi. Stát má právo občanovi nařizovat, jaké jsou jeho povinnosti. Jaké má platit daně, jak se chovat v podnikání. Ale porušovat občanská práva stát nemůže. Stát nesmí veřejně a bez důkazů obvinit některého občana, nebo skupinu občanů.
Jestliže státní zástupce požádal o souhlas vydání občanů soudu, a žádné ukončené soudní jednání v té věci neproběhlo, pak je jednání státního zástupce protizákonné. Povinností státního zástupce je trestný čin dokázat soudu, aby občan mohl být vydán k trestnému stíhání. Řízení soudů ve věcech označených "trestné" je podstatně odlišné od jiných sporů.
Státní úředník nesmí jménem moci výkonné (policejní) zasahovat do občanských práv a svobod. Jménem státu úředník nesmí páchat (trestný) skutek pomluvy. Soud nesmí sloužit k objasňování trestných činů. To činí policie na základě příkazů státních zástupců. Soud výhradně rozhoduje o předmětu sporu. Zda je žaloba pravdivá (žalobce je v právu), či nikoliv.
Státní zástupce může úkolovat poslance i kohokoliv jiného až po předběžném vyjádření soudu, že došlo k trestnému činu. Teprve pak může policie pokračovat tak, aby sporný případ dořešila. V právním státě musí o vydání rozhodovat soud. Obviněnému musí být dokázán trestný skutek (sedm milionů v krabici). V ostatních případech je to nepřípustné.
Politické strany, které pohrdají vůlí voličů, a neumožňují nastolit právní stát, nečiní dobře. Bezmezně věřit naší justici může jenom občan, který s ní má dobré zkušenosti. Ale z veřejných zdrojů existuje nemalé množství rozhodnutí soudů, které jsou v rozporu se zdravým rozumem.
V úvaze Soudy a rozhodování jsem navrhl čtyři paragrafy, které by učinily nápravu.
Karel Januška
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
