Taková slova předsedy ÚS krásně znějí, ale skutečnost pro občany je jiná. Základní pravidlo o rovnosti občanů před zákonem je pouze papírové. Podat dovolání (proti rozhodnutí soudu II. stupně) nesolventní občan nemůže. Musí použít služeb „osoby s právnickým vzděláním“.
Termíny „závazný právní názor“ a „naléhavý právní zájem“ jsou termíny, které Ústavní soud posvětil do právních norem. Připomínají termíny „vůle dělnické třídy“ nebo „čistá rasa“. Každý žalobce se s důvěrou obrací na soud, protože vynaložil veškeré prostředky k tomu, aby přesvědčil žalovanou stranu o tom, že jeho domněnka je správná. Čili projevil naléhavý právní zájem. Soudce, který zpochybňuje naléhavý zájem žalobce, jedná podjatě. Neexistuje jiný naléhavější právní zájem, jak přesvědčit žalovanou stranu, než obrátit se na soud.
Soudci ignorují článek Ústavy, který jim přikazuje, že nesmí ohrožovat nestrannost svou, ani nestrannost jiného soudce.
Ústavní soud napravuje chyby, které v soudních procesech vznikly jeho chybnými rozhodnutími. Náš Ústavní soud slouží pouze potřebám „osob s právnickým vzděláním“.
Co lze říci o systému, kde se ministr spravedlnosti veřejně omlouvá za nezákonný postup v soudním řízení? To našim ústavním soudcům nevadí? Kolik tisíc rozhodnutí soudů je v rozporu se zákonem? Každý žalobce nemá takové finanční prostředky, aby prostřednictvím erudovaných právníků přinutil ministra spravedlnosti k obdobnému prohlášení.
Toto jsou pravomocné verdikty soudu: „Smlouva, která se vlivem nové legislativy dostala do sporu se zákonem, je platná“, „Smlouva, ve které jedna strana porušila smluvní podmínky, je platná“.
Důkaz opakem, který je tisíciletí v soudnictví respektován, odstranili komunisté ze soudního řádu v roce 1963. Dosud se naše „právní věda“ nezmohla k tomu, aby princip opaku vrátila do soudního pořádku.
Kroky, které by zákonodárný sbor měl učinit, jsem naznačil v blogu Zneuctěná Ústava.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
