Druhá nejsilnější strana hledá všemožné důvody, aby nemusela respektovat vůli voličů. Občan nabývá dojmu, že volby byly o jakémsi odsouzení bez soudu předsedy nejúspěšnější politické strany.
Moc soudní pracuje skutečně „nezávisle“. Soudí to, co se jí hodí, kdy se jí to zlíbí, a rozhoduje, jak si usmyslí. Vše pokrývá termínem „nezávislost moci soudní“. O povinnosti spravedlivě rozhodovat naše věda právnická nechce ani slyšet. „Závazný právní názor“ a „naléhavý právní zájem“ jsou nejčastější paragrafy, podle kterých soudy rozhodují. Pořád existují „přísedící soudci z ulice“.
Osobní zodpovědnost každého soudce za svá rozhodnutí je úplně smazána soudním řádem, který umožňuje soudcům odvolacího soudu vracet rozhodování zpět soudu prvního stupně. Je to v přímém rozporu s literou Ústavy. Aby ve dvou obdobných sporech v různém místě republiky padly obdobné rozsudky, o tom můžeme jenom snít. Takové situace vyřešili už v antickém Řecku. Totalitní „přizpůsobení“ právních předpisů a svérázný výklad práva Ústavním soudem nesou své důsledky.
„Vyšetřovatel“ nepodléhá svému nadřízenému a může veřejně označit skupinu občanů za pachatele trestných činů. Vyšetřovatel může pomlouvat nejen občany, ale i zákonodárce. Na základě obvinění vyšetřovatele se poslanci z různých stran snaží vyšachovat řádně zvoleného vítěze voleb. Utvářejí "demokratické bloky", a zneužívají volební výsledky ke svým účelům. Poslanci mají dojem, že by se vstupem do koalice s vítězem voleb pošpinili. Ministrům spravedlnosti a vnitra je to celkem jedno. Nevědí, nebo nechtějí vědět, že za to zodpovídají.
Soud s pí Nečasovou je příkladem, kdy soud může odsoudit občana, který se dopustil záhadné činnosti. Podle rozhodnutí soudu občanka Nečasová řídila činnost zpravodajské jednotky. Mám silné pochybnosti o tom, že by se zpravodajská jednotka dala řídit civilistkou, která vydává rozkazy. Má soudkyně konkrétní písemný příkaz, kterým pí Neč. řídila zpravodajce?
Záhadou je náplň práce Nejvyššího státního zástupce a jeho podřízených. Měli by dohlížet na to, aby se státu ani občanům neděla křivda. Měli by dodržovat samozřejmou hierarchii ve vyšetřovacích postupech. Důležitá rozhodnutí nelze svěřit podřízeným vyšetřovatelům. Obvinění z trestného činu je zásadním krokem, který nelze učinit bez schválení soudem. Případ p. Babiš je trapným důkazem toho, že náš stát má k právnímu státu daleko. Už v minulosti docházelo k porušování zákona v soudních rozsudcích a ministr spravedlnosti se omlouval. Je třeba dát do souladu literu Ústavy a prováděcí předpisy soudních postupů.
Místo toho, aby se „demokratická“ koalice spojila a řešila skutečné problémy republiky, nastolila stranický boj o pozice v parlamentu.
Ministři spravedlnosti a vnitra jsou zodpovědní za to, aby republika byla právním státem. Jestliže nezvládají své funkce, je to za to zodpovědná politická strana, která je do vlády posadila. Poslední ministři spravedlnosti byli Pelikán a Blažek. Tito dva pánové v ČT předváděli, jak jsou s prací justice spokojení, jak ubývá soudních sporů. Dělají si z občanů legraci, nebo věří tomu, že je justice v pořádku?
Chování „demokratického bloku“ je nesmyslné. Do vlády zatahuje KSČ, kterou se konečně voličům podařilo učinit nevýznamnou.
Masarykovým heslem také bylo „Pravda vítězí“. Pravda je hodnota, kterou soudruzi z právních předpisů odstranili v padesátých letech minulého století. Současný Ústavní soud a vysoké školy právnické pravdu v rozsudcích nadále popírají. Právní předpisy rozmnožili o tisíce dalších předpisů.
Náprava je jednoduchá a pro poslaneckou sněmovnu by měla být prvořadá. Je třeba soudcům přikázat, jak interpretovat termín „zákon“. Dále přikázat soudům, aby každý spor vyřešili, a vraceli řešení soudu nižšího stupně pouze výjimečně.
V úvaze Soudy a rozhodování jsem navrhl čtyři paragrafy, které by mohly republiku vrátit mezi právní státy.
Karel Januška
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
