Druhá nejsilnější strana hledá všemožné důvody, aby nemusela respektovat vůli voličů. Občan nabývá dojmu, že volby byly o jakémsi odsouzení bez soudu předsedy nejúspěšnější politické strany.

Moc soudní pracuje skutečně „nezávisle“. Soudí to, co se jí hodí, kdy se jí to zlíbí, a rozhoduje, jak si usmyslí. Vše pokrývá termínem „nezávislost moci soudní“. O povinnosti spravedlivě rozhodovat naše věda právnická nechce ani slyšet. „Závazný právní názor“ a „naléhavý právní zájem“ jsou nejčastější paragrafy, podle kterých soudy rozhodují. Pořád existují „přísedící soudci z ulice“.

Osobní zodpovědnost každého soudce za svá rozhodnutí je úplně smazána soudním řádem, který umožňuje soudcům odvolacího soudu vracet rozhodování zpět soudu prvního stupně. Je to v přímém rozporu s literou Ústavy. Aby ve dvou obdobných sporech v různém místě republiky padly obdobné rozsudky, o tom můžeme jenom snít. Takové situace vyřešili už v antickém Řecku. Totalitní „přizpůsobení“ právních předpisů a svérázný výklad práva Ústavním soudem nesou své důsledky.

„Vyšetřovatel“ nepodléhá svému nadřízenému a může veřejně označit skupinu občanů za pachatele trestných činů. Vyšetřovatel může pomlouvat nejen občany, ale i zákonodárce. Na základě obvinění vyšetřovatele se poslanci z různých stran snaží vyšachovat řádně zvoleného vítěze voleb. Utvářejí "demokratické bloky", a zneužívají volební výsledky ke svým účelům. Poslanci mají dojem, že by se vstupem do koalice s vítězem voleb pošpinili. Ministrům spravedlnosti a vnitra je to celkem jedno. Nevědí, nebo nechtějí vědět, že za to zodpovídají.