Výsledkem téměř třicetiletého působení ministerstva spravedlnosti, právnických odborníků ve státní správě, a stranických bojů o výkonnou moc ve státě máme sice jakýsi typ demokracie, ale v žádném případě nelze tvrdit, že je republika právním státem.
Rovnost občanů před zákonem je pouze papírová. Občané s právnickým vzděláním (někdy získaným podivným způsobem) mají podstatně širší pravomoce, hlavně v soudních řízeních.
Moc výkonná (policie) nemusí respektovat moc soudní. Může úkolovat (žádat o vydání) členy zákonodárného sboru, bez souhlasu moci soudní. Na základě protiprávního jednání policie, se nám zhroutily výsledky posledních voleb do parlamentu. Předsedové některých politických stran se domnívají, že případné obvinění z trestného činu předsedy nejsilnější politické strany jej přímo klasifikuje jako viníka. Ministr spravedlnosti (současný i minulý) k tomu mlčí. Také asi neví, co je trestný čin.
Moc soudní se neřídí Ústavou. Ústava každému soudci přikazuje (článek 82.) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Každý soudce je nezávislý. Nestrannost žádného soudce nesmí nikdo ohrožovat. Ani soudce vyššího soudu nesmí ohrožovat rozhodnutí soudce soudu nižšího stupně. Jednoznačně lze dovodit, že soudce může daný spor řešit pouze jednou. Z toho také plyne, že každé rozhodnutí soudu je pravomocné. Pravomoc pozbývá v okamžiku, když protistrana podá námitku (je-li možná) v zákonné lhůtě. Soudce musí rozhodovat výhradně o předložených důkazech. Rozhoduje podle svých znalostí (vědomí), někdy podle svého morálního uvážení (svědomí). Rozhodnutí soudců má být zřetelné a krátké. Není třeba opakovat to, co je ve spise. Z rozsudku by mělo být zřejmé, zda soudce rozhodl podle znění zákona, nebo z mravního principu.
Chování „demokratického bloku“ je nesmyslné. Do vlády zatahuje KSČ, kterou se konečně voličům podařilo učinit nevýznamnou.
Masarykovým heslem také bylo „Pravda vítězí“. Pravda je hodnota, kterou soudruzi z právních předpisů odstranili v padesátých letech minulého století. Současný Ústavní soud a soudci ve svých rozsudcích pravdu nadále neuznávají. Spravedlivý rozsudek musí být pravdivý. To platí v každém právním státě.
Náprava je jednoduchá a pro poslaneckou sněmovnu by měla být prvořadá. Je třeba soudcům přikázat, jak interpretovat termín „zákon“. Dále přikázat soudům, aby každý spor vyřešili, a nevraceli řešení soudu nižšího stupně.
V úvaze Soudy a rozhodování jsem navrhl čtyři paragrafy, které by mohly republiku vrátit mezi právní státy.
Karel Januška
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
