1. Soudci nedodržují soudcovský slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že jej budu vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že v souladu s ním budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.“ Z toho jednoznačně plyne, že se soudce může ke každému sporu vyjádřit pouze jednou. Jestliže jednou vysloví své rozhodnutí, již nikdy ho nesmí změnit, protože by ho změnil na pokyn, či žádost někoho třetího. Rozhodl by závisle a tím porušuje slib.
2. Soudci neuznávají důkaz opakem. Spravedlivé rozhodnutí je takové, které je pravdivé k oběma stranám sporu. Výrok soudce k jedné straně sporu je opakem výroku ke druhé straně. Pravidlo platí od antiky.
3. Ústava vůbec nepřipouští, že by se soudce mohl dopustit trestného činu. Chybné rozhodnutí soudce v prvním stupni, opraví nebo změní soudce ve druhém stupni (odvolacím soudem).
4. Žádný soud nemá právo nařizovat jinému soudu. Ústava (článek 82): „Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat“. Ani soud vyššího stupně nesmí nic nařizovat soudu nižšího stupně.
5. Právní předpisy a soudci špatně vykládají termín „Zákonný soudce“. Totalitní systém vložil do předpisů, že zákonný soudce se určuje podle místa bydliště žalované strany. Podle závažnosti kauzy se mohli připojit „soudci z lidu“. Správný výklad zákonného soudce plyne z Ústavy ČSR z roku 1920. (§ 94) Nikdo nesmí býti odňat svému zákonnému soudci. Soudce, který odsoudil pachatele, stává se jeho zákonným soudcem. V případě, že se pachatel opět dopustí nepravosti, musí ho opět soudit stejný soudce, protože může vzít na vědomí předcházející stav.
6. Soudci soudí podle předpisů, které jsou uvedené v Občanském soudním řádu. Ten soudcům dovoluje, aby některé předložené důkazy ignoroval. Proto je třeba přikázat soudcům, aby se zabývali každým důkazem, uvedeným v žalobě.
Navrhuji rozšíření právních norem, které zajistí, že soudce nemůže být obviněný z trestného činu korupce. Soudy budou rozhodovat rychle a spravedlivě. Nemůže dojít ke kauze H-Systém.
§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:
(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),
(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.
§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.
§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce a rozhodnutí dovolacího soudu. Soud na každém stupni má povinnost vyřešit spor. Nemá právo nutit jiné soudy, aby za něho rozhodoval.
Státní úředníci plní cíle, které si současná vláda stanovila. Vedoucí státních úřadů jsou za to zodpovědní.
Státní zastupitelství respektuje hierarchii a náleží do ministerstva vnitra. Právo na odvolání, nebo dovolání má pouze v těch případech, kdy je stát účastníkem řízení. Do soudního řízení mezi jinými subjekty, nesmí zasahovat o své vůli.
Vážení zákonodárci.
Státní rozpočet je důležitý zákon pro příští rok. Ale daleko důležitější je přinutit soudce, aby soudili přesně podle litery Ústavy. Náš Ústavní soud řeší složité problémy, které si vytvořila sama justice. Miliardové ztráty v justici lze jistě uplatnit efektivněji. Škody, vznikající na základě chybného výkladu Ústavy, neustále porostou.
Pouze vy máte možnost přikázat soudcům, aby jednali podle Ústavy. Můžete to učinit okamžitě. Stav legislativní nouze vám to umožňuje.
Karel Januška
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
