Nelíbí se mi rozhodování soudů. Přál bych si, aby volby vybraly takové uskupení politických stran, které nepřipustí, aby se stát dopouštěl trestných činů.

Mám obavy z toho, že volbou libovolných stran se v republice nic nenapraví. Justiční a policejní oligarchie z ministerstev budou schopné zorganizovat jakýkoliv puč bez následného potrestání.

Náhodné rozhodování soudů je umožněné právními předpisy, které soudcům dovolují vynášet rozhodnutí, které jsou v rozporu se zdravým rozumem.

Zde je výčet čtyř paragrafů, které by se měly stát součástí právních předpisů, aby nedocházelo k excesům:

§ 1. Hierarchické uspořádání poznatků a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

1. zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
2. Ústava, Listina práv a svobod,
3. nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO)
4. zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
5. nařízení institucí a osob, které jsou zmocněni taková nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním zadržení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.

§ 3. Soud nesmí měnit žalobní návrh. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové, každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.

Všechny politické strany jsem tímto návrhem oslovil.

KSČM se na návrh vyjádřila (zde): „kromě zrušení diskriminačních norem (např. lustračního zákona), zavedení lhůt pro rozhodování soudů a vrácení osobní odpovědnosti soudců za rozhodnutí, není nutné žádné razantní změny v procesních předpisech dělat.“Z toho by plynulo, že paragraf 4. by KSČM mohla podpořit.

ODS mne odkazuje na svůj volební program, ve kterém čtu (zde): “ ...Občanská demokratická strana boj za spravedlivý právní stát, za zjednodušení našeho právního systému a vyváženost mocí zákonodárné, výkonné a soudní nikdy nevzdá. Nepřipustíme nepromyšlené a nebezpečné zásahyve prospěch jedné z těchto mocí na úkor zbývajících, což by ohrozilo funkční demokratický systém naší republiky.“

Můj návrh paragrafů rozhodně není razantní, nepromyšlený a nebezpečný. Pouze přesně definuje meze soudcům, ve kterých se mohou rozhodnutí pohybovat. Tisíce paragrafů, kterými zákonodárci zásobují soudce, se nemohou vyhnout chybám a víceznačnostem. Za předpokladu přijmutí těchto několika řádků do právních předpisů, se práce soudů zefektivní a vyloučí se možnost rozhodovat mimo meze zákona.

Líbí se mi myšlenka spravovat stát jako firmu. V žádné firmě nemá ředitel několik samostatných právnických odborů. Z žádné firmy nemohou vzejít dvě řešení jednoho problému, která se diametrálně liší. Odpovědnost za výstupy z firmy má ředitel (vlastník). Ministr spravedlnosti je výkonným „ředitelem“ firmy Česká republika v oblasti justice. Z žádných dvou „pravomocných“ rozhodnutí soudů nemohou být dva diametrálně různé verdikty. „Pravomocný“ rozsudek musí být pouze jeden a to konečný.

Jestliže se ANO postaví za návrhy paragrafů, je možné, že budeme mít vládu jedné strany. Rozhodně bych se jí nebál, protože řada problémů zanikne. Na soudnictví se ušetří značné částky. Každý soudce je specialistou ve svém oboru a znění doplňků nepotřebuje velké úpravy (nejsem právník, ale vlastní zkušenosti mne přinutily sdělit své úvahy).

Média by se měla zástupců politických stran ptát na navržené doplnění právních předpisů. Novináři nemusí být znalci práva. Ale měli by po politických stranách požadovat, jak se k navrhovaným paragrafům staví. Nová poslanecká sněmovna by jako první krok mohla přikázat soudcům, jak mají efektivně a podle Ústavy postupovat.

Pokud se některá strana před volbami k návrhu nevyjádří, pak je s funkcí justice spokojená.