Soudci a státní zástupci jsou zodpovědní za to, aby spravedlnost byla zaručená pro každého občana. ?Presumpce nevinny platí v právním státě pro každého občana.
Bývalé poslance soud propustil, protože se domníval, že poslanecký mandát je zbavuje zodpovědnosti. Žádný skutek (třeba 7 milionů v krabici), kterého se skupina občanů měla dopustit, nebyl doložený. Ještě nyní jsou někteří občané z této skupiny obtěžováni soudy. Státní zástupci a soudci mají asi jinou Ústavu. Ministr spravedlnosti se sic omluvil bývalým poslancům, ale neučinil žádný konkrétní krok, který by v budoucnu podobné situaci zabránil.
Bez ohledu na to, že Ústava zakazuje každému soudci rozhodovat podjatě, soudci Nejvyššího soudu si ze státní pokladny přisoudili dodatečné peníze. Platy soudců jsou stanovovány podle předpisů, které se ani náznakem nepodobají předpisům pro státní úředníky.
Z řešení sporů o uzavřených smlouvách si „občané s právnickým vzděláním“ učinili bohatý zdroj svých příjmů (pod dohledem ministerstva spravedlnosti). Odmítají zabývat se skutečností, že pravda zaručuje spravedlivý rozsudek. Platnost nebo neplatnost smlouvy řešili již ve starém Římě. Došli k jednoduchému pravidlu, které říká, že pravdivý je takový výrok, který je pravdivý i v opaku.
Dokazuji, že výrok A: "V uzavřené smlouvě nelze měnit smluvní podmínky" je výrok pravdivý. Předpokládám, že platí opak výroku A: "V uzavřené smlouvě lze měnit smluvní podmínky" Čili je platná každá smlouva, ve které se změní smluvní podmínky. Což je logický nesmysl, aby smlouva platila musely by se změnit smluvní podmínky u každé smlouvy. Závěr: Platí opak předpokladu výroku A: "V uzavřené smlouvě nelze změnit (nebo porušit) smluvní podmínky." To je důkaz opaku (sporem) aplikovaný na platnost smlouvy. Soudce je požádán, aby rozhodl o platnosti smlouvy. Má povinnost rozhodnout buď a:„smlouva je platná“ nebo b:„smlouva je neplatná“. Na základě toho, která strana porušila smluvní podmínky, rozhodne, která strana je v právu. Poznání Římanů i matematiky někteří soudci a státní zástupci ignorují.
V civilních sporech se soudci nemusí zabývat všemi důkazy. Takový nesmysl je patrně důsledkem totality. Povinností každého soudce je vypořádat se se všemi důkazy, dokud nedojde k jednoznačnému závěru. Důkaz opaku do zákona nesporně patří.
O rovnosti občanů před zákonem se pouze dočteme v Ústavě. Praxe je taková, že občan je fakticky zbaven práva dovolání (proti rozhodnutí odvolacího soudu).
Občan musí být zastoupen advokátem, což u nesolventních občanů je nemožné. Advokáti zvučných jmen odmítají zastupovat občana v případech, kdy by rozhodnutí soudu bylo proti dlouhodobému zájmu „občanů s právnickým vzděláním“. Argumentu „pravdivý výrok“ nerozumí, nebo vědí, že soudci i státní zástupci ho někdy ignorují.
Zákonodárci by měli přikázat soudcům, že lidské poznání (mezi které nesporně patří všechny zákony matematiky, zákony přírodních věd, nejnovější poznatky z věd lékařských) je nedílnou součástí zákona.
Hierarchie zákona musí být pro soudce a státní zástupce samozřejmostí. Ve Sbírce zákonů jsou zveřejňovány i nařízení, která jsou někdy v rozporu se zákonem. Pokud jsou soudci a státní zástupci doškolováni, v první řadě by měli být upozornění, že pravda je někdy ověřitelná hodnota. Nepravdivý výrok nemůže být spravedlivý. Vede pouze k prodlužování soudního řízení, což je pouze v zájmu "občanů s právnickým vzděláním" a občanovi se spravedlivý rozsudek vzdaluje.
Hra na právní stát by měla skončit. Stačí, aby zákonodárci přikázali soudcům, že lidské poznání (mezi které nesporně patří všechny zákony matematiky, zákony přírodních věd, nejnovější poznatky z věd lékařských) je nedílnou součástí zákona.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
