S podstatnou částí jeho kritiků nesouhlasím. Zejména však odsuzuji naši veřejnoprávní televizi, která diskusi obou politiků ukončila, přestože rozhodující údaje v ní nebyly dostatečně uváděné. Konec konců, od politiků se to ani nemůže při neodůvodněně krátkém poskytnutém čase očekávat. Navíc nemohou znát vše, odborníci popírající oprávněnost restitucí se moc do televize nezvou a dostatečný prostor na kvalitní repliky politici ani nedostali.
Řada komentujících diskuse uváděla nerelevantní údaje, skutečnosti neodpovídající pravdě, poznatky ji zkreslující. Dokonce jsem se dočetl, že: „Herman je cizi agent, … Byl také agentem StB, jako většina HAVLOŠMEJDŮ: Herman Daniel nar. 28.4.1963 A 06143 farář StB České Budějovice III.odbor 3.oddělení 12278.“ Toto tvrzení je falzifikací historie. Navíc nesouhlas s kýmkoliv neopravňuje nikoho nazývat protivníka šmejdem.
Je nesporné, že pan ministr byl od 22.2.1983 evidován u StB (http://www.abscr.cz/cs/vyhledavani-archivni-pomucky) v kategorii PO, tj. prověřovaná osoba. Jeho svazek byl zničen dne 7.12.1989. Musím se však v tomto aspektu pana ministra zastat. Nesetkal jsem se ve veřejných zdrojích s jakýmkoliv důkazem, že by pan ministr byl cizím agentem. Nevím, zda ten, kdo o něm takto psal, tak psal z neznalosti, nebo ze zlé vůle. Dokonce z těchto zdrojů není ani znám důkaz, že by byl agentem StB sám pan ministr. Výsledkem prověřování osoby s označením PO totiž mohl být návrh na spolupráci, když byla prověřovaná osoba uznána schopnou a ochotnou, nebo naopak zařazení do kategorie NO – tedy nepřátelská osoba.
Vytahovat na člověka skutečnosti bez zohlednění toho, co ve skutečnosti znamenají, je stejně nekorektní, jako odsuzování kohokoliv za to, že jeho otec byl registrován v seznamech spolupracovníků StB v kategoriích TS, A, D., či za to, že nelze vyloučit, že jeho strýček byl taktéž evidován, jak naznačuje shoda křestního jména a zřídkavého přímení s rokem narození jeho strýčka s údajem o evidovaném spolupracovníkovi s krycím jménem Marie či Marda či Rada. I slušný člověk se může ocitat tam, kde by nechtěl být, a spolupracovat s tím, s kým by spolupracovat nechtěl. Příbuzné si navíc většinou nikdo nevybírá.
Pan ministr neměl jakýkoliv vliv na činnost StB. Pan ministr nemohl ani ovlivnit jak dobu, po kterou byl evidován jako prověřovaná osoba, tak ani to, že došlo ke zlikvidování jeho svazku 7. prosince 1989, přestože svazky řady agentů či prověřovaných osob atd. zlikvidovány v řadě případů nebyly, a ani na to, že když se likvidovalo, nebyly zlikvidovány jako řada dalších již 6. prosince, jako některé podobné svazky, ale až později. Na tom není nic podezřelého, vždyť jeho svazek nebyl jediným svazkem takto likvidovaným po 6. prosinci. Nepopírám, že bude zajímavé, až ústav, který později řídil, jednou zveřejní počty a kategorie likvidovaných svazků v jednotlivých dnech po listopadu 1989, či průměrnou dobu prověřování před rozhodnutím o zařazení příslušné osoby do vhodné kategorie. Jen si nejsem jist, zda se tak stane a zda se toho dožijeme.
Stejně tak není nic podezřelého na kauze jeho „strýčka“, prezidentem neoceněného. Ten mj. v koncentračním táboře přispíval do cenzurovaného časopisu vydávaného až do kontrolní návštěvy delegace Mezinárodního červeného kříže. Po níž již nebylo nutné časopis vydávat a propagovat nacistickou politiku před světem. Časopis přestal vycházet. (Delegace navštívila ghetto 23. června 1944 ve složení Frants Hvass z Dánského ministerstva zahraničí a zplnomocněnec Dánského Červeného kříže Juel Henningsen - a funkcionář Mezinárodního výboru Červeného kříže, Švýcar Maurice Rossel. Doprovázela ji řada vysokých nacistických funkcionářů, zástupce Německého Červeného kříže a terezínský "židovský starší" Paul Eppstein).
Strýček má zajisté velké zásluhy, byť asi výrazněji menší než miliony nikdy neoceněných odpůrců nacismu. Podílel se dokonce po roce 1992 na financování Lidových novin, později spojených s křesťanskodemokratickým deníkem Lidová demokracie. V něm v dobách, kdy jej vydávala Československá strana lidová, členská organizace Národní fronty Čechů a Slováků, působil otec pana ministra. Zásluhy strýčka, byť nevím za co, protože návrh nebyl asi zveřejněn, ocenila i Spolková republika Německo udělením Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (německy: Verdienstorden der Bundesrepublik Deutschland). Strýček tak dostal stejné ocenění jako Václav Havel (2000) a Karel Schwarzenberg (2008) a dalších více než čtvrt milionu lidí, a to i přes to, že zde strýček s výjimkou části období druhé světové války nežil.
Na strýčkově kauze s neudělením ocenění prezidentem republiky mi vadí řada logických rozporů, neuvádění konkrétních historických údajů a zejména to, že přispěla k znevážení obětí druhé světové války.
Přestože odmítám napadání pana ministra ve spojení s StB, prohlašuji, že mi jiné jeho kroky vadí. Zdá se mi, že jeho činnost připívá k rozmělňování odpovědnosti za hrůzy a důsledky druhé světové války. Rozhodující odpovědnost za druhou světovou válku a rozpad naší země padá na ty, s kterými pan ministr jedná. Přestože i já jsem přesvědčen, že musíme hledat cesty k napravení historických křivd, nejsem si jist, že oficiální navazování na odkaz Ackermannova sdružení (sudetoněmečtí katolíci) zakladatele Hanse Schütze (předseda sdružení 1946–1970 a před tím poslanec našeho Parlamentu za Sudetoněmeckou stranou a člen NSDAP), které se sdružilo s Witikobund (sudetoněmečtí nacionalisté), se Seligerovým sdružením (sudetoněmečtí sociální demokraté) a dále s menší Johannes-Mathesius-Gesellschaft – Evangelische Sudetendeutsche (sudetoněmečtí protestanté) počátkem 50. let 20. století do Sudetoněmeckého krajanského sdružení (Sudetoněmecký landsmanšaft, německy: Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband e. V.), nyní stále členské organizace Svazu vyhnanců (německy Bund der Vertriebenen (zkr. BdV), zastřešující organizace německých spolků po druhé světové válce odsunutých etnických Němců z Východu. Svaz stále vznáší požadavky na prosazení zájmů Němců postižených útěkem či vysídlením. Pan ministr si asi myslí, že je správné jeho oficiální působení jako předsedy Sdružení Ackermann-Gemeinde, z.s.,jeho návštěva akce Sudetoněmeckého lansmanšaftu, či jeho podíl na církevních restitucích. Možná ano. Já to však považuji za chybu a urážku protifašistických bojovníků, kterým jsem vždy pomáhal a jejichž odkazu si celý život vážím.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
