Karol Hrádela: Lex Babiš a možné zneužití politické moci

Poslanec politického hnutí ŘÁD NÁRODA Karel Fiedler ve svém blogu stejně jako předseda ODS na webu ODS Petr Fiala označili novelu zákona o střetu zájmů jako tzv. Lex Babiš či zákon „o jednom člověku“. V konečném důsledku tak uvedli, že novela zákona o střetu zájmů může být zneužitím stání moci proti polickému protivníkovi. Fiedler dokonce svůj článek nazval: „Když něco chceme, ale přece jen ne zase tak moc ….“ a argumentuje, že znění zákona bylo cíleně upraveno tak, aby z vlády dopadlo v zásadních důsledcích pouze na Babiše, ale ne již na Sobotku a další osoby. Naznačuje možnost mimořádně závažného zneužití legislativy k politickému boji. Jaká je pravda a nastala tato situace? To si může vyhodnotit každý na základě dále uvedených zdrojů.

Dne 31. 7. 2015 vláda předložila Poslanecké sněmovně tisk 564, tj. novelu zákona o střetu zájmů. Za vládu návrh podepsali premiér Sobotka a ministři Dienstbier a Pelikán. Předpokládalo se dle důvodové zprávy k bodu věnovanému účinnosti zákona přijetí tohoto zákona na konci roku 2015. Návrh však byl projednán v prvním čtení až 16. prosince 2015. Při projednávání tohoto návrhu nikdo nenavrhl vrácení či zamítnutí přeloženého návrhu. Proč nebyl návrh projednán v termínu uváděném v důvodové zprávě, není z veřejných zdrojů zřejmé. Poslanci ze všech politických stran a hnutí podpořili předložení daného návrhu ústavněprávnímu výboru jako garančnímu výboru i výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a mandátovému a imunitnímu výboru. Proti hlasoval v zásadě jediný poslanec, několik nebylo přítomno či se zdrželo. Ve všech klubech však návrh podpořila výrazná většina členů.

V původním textu vládního návrhu zákona bylo v § 4 odst. 1 uvedeno následující: „veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) – l) nesmí

a) podnikat nebo provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost,

b) být členem statutárního orgánu, členem řídicího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby, která podniká (dále jen „podnikající právnická osoba“), pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak,

c) být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu nebo ve služebním poměru, nejde-li o vztah nebo poměr, v němž působí jako veřejný funkcionář.

Zákaz se tak měl vztahovat na členy vlády nebo vedoucí jiného ústředního orgánu státní správy, v jehož čele není člen vlády, ale ne již například na poslance či senátory. V zásadě bylo zakázáno, aby některý veřejný funkcionář působil jako člen orgánu obchodní korporace, mohl být ale bez jakýchkoliv sankcí jejich vlastníkem či spoluvlastníkem. Ve vládním návrhu později schválené znění § 4a až 4c) nebylo. Návrh vlády neměl charakter návrhu zaměřeného proti jedné osobě a vytvářel předpoklady pro snižování možnosti střetu zájmů u veřejných funkcionářů. Jeho slabinou bylo, že nedopadal na osoby, které mohou ovlivňovat znění zákonů jako zákonodárci, představitelé krajů se zákonodárnou inciativou atd., ale pouze na ministry a osoby v podobném postavení.

Pozměňovací návrhy charakter vládního návrhu zákona zcela změnily, byť samozřejmě se poslanci se neoznačili za osoby, na které by měl zákon též dopadnout.

Navržené změny pak jednoznačně prokazují, že návrh má charakter cíleného zákona zaměřeného proti jedné osobě, což může být zdrojem značných rizik pro Českou republiku.

Podle zápisu ze schůze ústavněprávního výboru ze dne 30. března 2016: „Posl. JUDr. Jan Chvojka opětovně představil svůj PN (zákaz členům vlády být ovládající osobou podnikající právnické osoby, omezení práva veřejného funkcionáře na podíl na zisku v obchodní korporaci, která je příjemcem veřejných prostředků či má smlouvu na veřejnou zakázku, dále zákaz uvedeným veřejným funkcionářům provozovat RRTV a vydávání tisku a provázat tento zákaz s novelou zákona o RRTV – zákaz vydání licence osobě, kde je veřejný funkcionář společníkem, členem či ovládající osobou)

Posl. Mgr. Martin Plíšek představil své dva PN (zákaz členům vlády být ovládající osobou podnikající právnické osoby a zákaz účasti na veřejných zakázkách) a posl. Pleticha představil své čtyři PN (druhové určení věci a zvýšení hodnoty věci neuváděné v seznamu nad 50.000, zpřesnění pojmu „jiné plnění“, omezení nahlížení do seznamu majetku veřejných funkcionářů).“ Pozměňovací návrhy schválil ústavněprávní výbor 30. března 2016 takto:

„17. Za § 4 se vkládají nové § 4a až 4c, které znějí:

„§ 4a

(1) Veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) nesmí být ovládající osobou obchodní korporace.

(2) Veřejný funkcionář uvedený v odstavci 1 je povinen svůj vztah k obchodní korporaci zakázaný podle odstavce 1 ukončit bez zbytečného odkladu poté, co začal vykonávat svou funkci, nejpozději však do 60 dnů ode dne zahájení výkonu funkce. Není-li z důvodů nezávislých na vůli veřejného funkcionáře možné dodržet lhůtu uvedenou v předchozí větě, veřejný funkcionář o této skutečnosti v dané lhůtě informuje evidenční orgán a provede současně všechna potřebná opatření směřující k ukončení svého vztahu k obchodní korporaci zakázaného podle odstavce 1. Ustanovení zvláštních právních předpisů tím nejsou dotčena 4).

(3) Veřejný funkcionář, který neukončil svůj vztah k obchodní korporaci podle odstavce 2, nesmí v této obchodní korporaci disponovat s hlasovacími právy. Pokud je veřejný funkcionář jediným společníkem v obchodní společnosti, nesmí při výkonu působnosti nejvyššího orgánu této obchodní společnosti činit jiná rozhodnutí, než která ukládá zákon nebo která se týkají zrušení obchodní společnosti, anebo volit orgány obchodní společnosti nebo jejich členy, ledaže jim zanikla funkce.

(4) Veřejný funkcionář nemá právo na podíl na zisku z obchodní korporace za kalendářní rok, v němž byl vůči této obchodní korporaci ve vztahu zakázaném podle odstavce 1.

(5) Obchodní korporaci, jejíž ovládající osobou je veřejný funkcionář v rozporu s odstavcem 1, nesmí stát, státní příspěvková organizace nebo právnická osoba zřízená zákonem poskytnout dotaci, návratnou finanční výpomoc, záruku nebo jinou veřejnou podporu.

§ 4b

Veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) nemá právo na podíl na zisku z obchodní korporace za kalendářní rok, v němž tato obchodní korporace byla příjemcem dotace, návratné finanční výpomoci, záruky nebo jiné veřejné podpory nebo s ní veřejný zadavatel uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku, s výjimkou zakázky malého rozsahu.

§ 4c

(1) Veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 nesmí být provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku ani společníkem, členem nebo ovládající osobou právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku.

(2) Veřejný funkcionář uvedený v odstavci 1 je povinen ukončit provozování rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydávání periodického tisku nebo ukončit svou účast nebo členství v právnické osobě, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku, bez zbytečného odkladu poté, co začal vykonávat svou funkci, nejpozději však do 60 dnů ode dne zahájení výkonu funkce. Není-li z důvodů nezávislých na vůli veřejného funkcionáře možné dodržet lhůtu uvedenou v předchozí větě, veřejný funkcionář o této skutečnosti v dané lhůtě informuje evidenční orgán a provede současně všechna potřebná opatření směřující ke splnění povinnosti uvedené podle věty první. Ustanovení zvláštních právních předpisů tím nejsou dotčena.

(3) Veřejný funkcionář, který neukončil svou účast nebo členství v právnické osobě, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku, podle odstavce 2, nesmí v této obchodní korporaci disponovat s hlasovacími právy. Pokud je veřejný funkcionář jediným společníkem v obchodní společnosti, nesmí při výkonu působnosti nejvyššího orgánu této obchodní společnosti činit jiná rozhodnutí, než která ukládá zákon nebo která se týkají zrušení obchodní společnosti, anebo volit orgány obchodní společnosti nebo jejich členy, ledaže jim zanikla funkce.

(4) Veřejný funkcionář nemá právo na podíl na zisku z právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku, za kalendářní rok, v němž byl společníkem nebo členem této právnické osoby v rozporu s odstavcem 1.

Následující body se přečíslují.

1. V části první čl. I se za nový bod 17 vkládá nový bod 18, který zní:

„18. Za § 4a až 4c se vkládá nový § 4d, který zní:

„§ 4d

Obchodní společnost, ve které veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) nebo jím ovládaná osoba vlastní podíl představující alespoň 25 % účasti společníka v obchodní společnosti, se nesmí účastnit zadávacích řízení podle zákona upravujícího zadávání veřejných zakázek jako účastník nebo poddodavatel, prostřednictvím kterého dodavatel prokazuje kvalifikaci. Zadavatel je povinen takovou obchodní společnost vyloučit ze zadávacího řízení. Zadavatel nesmí obchodní společnosti uvedené ve větě první zadat veřejnou zakázku malého rozsahu, takové jednání je neplatné.“

Následující body se přečíslují.“

Ústavněprávní výbor schválil výše uvedené důležité pozměňovací návrhy, přesto jeho členové tyto návrhy později zcela nepodpořili ve třetím čtení dne 14. 9. 2016.
Všechny pozměňovací návrhy byly uvedeny pod tiskem 564/10. Pozměňovací návrh zakazující, aby veřejný funkcionář byl ovládající osobou obchodní korporace byl hlasován jako pozměňovací návrh A 4 . V. hlasování 173 tento návrh nebyl schválen a to i v důsledku postupu členů ústavněprávního výboru. Nepodpořil jej ani jeden z poslanců ANO či ČSSD či ODS či TOP 09 a Starostů a nezávislých či poslanec Úsvitu, kteří jsou členy ústavněprávního výboru. Ze třech poslanců KSČM pro návrh ústavněprávního výboru hlasovali všichni poslanci, poslankyně KDU ČSL pro návrh taktéž hlasovala. Z 19 členů ústavněprávního výboru tak návrh ústavněprávního výboru při hlasování v plénu podpořili pouze čtyři jeho členové.

Z vystoupení poslanců při hlasování o bodu, který mohl prokázat, že zákon není připraven pouze proti jediné osobě, není zřejmé, proč poslanci nepodpořili vlastní návrh. Důvod, proč poslanci změnili své stanovisko, nebyl dle dostupných zdrojů pravděpodobně veřejně oznámen.

V konečném hlasování č. 187 pro návrh hlasovali všichni přítomní poslanci ČSSD, KSČM, TOP 09 a Starostů, ODS a dále s výjimkou jednoho nepřihlášeného poslance i poslanci KDU ČSL a Úsvitu.

Fiedler na svém blogu napsal. „Zkusme si nyní položit otázku, co vedlo koaliční poslance k tomu, že členové dvou jeho stran opustili původní koaliční návrh, a co je vedlo k tomu, že tyto strany, resp. koaliční poslanci ČSSD, se nakonec odchýlili nejenom od koaličního vládního návrhu, ale i od návrhu prosazeném jejich poslanci v ústavněprávním výboru?“. Spekuluje, že se tak stalo proto, že schválení návrhu zákona by ohrozilo někoho ve vedení ČSSD, dokonce výslovně uvádí: „…by totiž platilo, že Bohuslav Sobotka by nemohl být současně premiérem a předsedou strany, který také ovládá pro ČSSD důležitou obchodní společnost.“ Popisuje i, v čem by ohrožení spočívalo, a proč ČSSD musela opustit vlastní návrh a to, co původně ústavněprávní výbor doporučoval. Dále uvádí jako příklad vztah těchto osob ke společnosti Cíl, akciová společnost v Praze a zdůrazňuje její význam pro ČSSD.

Odhalení Fiedlera se jeví být dosti závažná. Fiedler v souvislosti se společností Cíl, akciová společnost v Praze předpokládá, že „Ztráta možnosti ovládat tuto společnost by mohla být s ohledem na známou ekonomickou situaci ČSSD pro tuto stranu tragédií…. Proto se nemůžeme divit, že nemohlo dojít ke schválení předloženého návrhu zákona.“

Zda má pravdu, nevím, každý se však může seznámit ze zákona s tím, kdo je ovládající osobou obchodní korporace a tedy i akciové společnosti, a z veřejného rejstříku s tím, jaké jsou vztahy mezi touto společností a ČSSD.

Po právní stránce má pravdu, že zákon ve smyslu vztahu ovládající a ovládané osoby by nedopadal jenom na Babiše. Žádný z ministrů včetně předsedy vlády by nemohl být ovládající osobou obchodní korporace. Zákon by totiž směřoval na všechny členy vlády nebo vedoucí jiných ústředních orgánů státní správy, v jejichž čele není člen vlády. Zda by schválený návrh dopadl na premiéra a zda by mohl vést k tomu, že by nemohl být zároveň předsedou strany a premiérem, nehodnotím.

To dokáže každý běžně uvažující občan, který nemusí mít právnické vzdělání.

Podle § 74 odst. 1 zákona o obchodních korporacích je ovládající osobou obchodní korporace osoba, které může v obchodní korporaci přímo uplatňovat rozhodující vliv.

Je nesporné, že ovládající osobou v obchodní korporaci je podle § 75 ZOK její jediný akcionář. Pokud je jediným akcionářem politická strana, tak za jediného akcionáře jedná statutární orgán této politické strany.

Podle článku 42 odst. 2 stanov ČSSD jsou statutárními orgány ČSSD předseda ČSSD Bohuslav Sobotka a statutární místopředseda ČSSD, tj. ministr Chovanec, ten však pouze v době nepřítomnosti předsedy, či při několika dalších výjimkách.

Z údajů ve veřejném rejstříku vyplývá, že je zde zapsaná obchodní společnost Cíl, akciová společnost v Praze, IČ 26165376. Jediným společníkem této společnosti je ČSSD, tj. Bohuslav Sobotka a ministr Chovanec jsou ovládajícími osobami této společnosti.

Z účetní závěrky společnosti Cíl, akciová společnost v Praze k 31. 12. 2015 je zřejmé, že společnost má k 31. 12. 2015 nevýznamný majetek a pohledávku ve výši 159 650 000 Kč za ČSSD.

Více asi není nutné uvádět k názoru Fiedlera a Fialy. Každý slušný člověk uzná, že se nemění pravidla hry v průběhu probíhající hry. V praxi to znamená, že by v průběhu stávajícího funkčního období nemělo dojít k významné změně podmínek pro zvolené představitele a to dokonce i ve vztahu např. k investičním pobídkám či dotacím. Přesto však má Poslaneckou sněmovnou schválená změna platit již v tomto funkčním období. Výjimka je pouze směrem k tisku (masmédiím) dle článku 2 bod 6 přechodných ustanovení.

V průběhu funkčního období tak dochází ke změně nejenom pravidel, ale navíc zákonodárce dává osobě, proti které zákon směřuje, zcela nereálně krátký časový okamžik na to, aby např. prodala svůj majetek za tržní cenu atd. Předpokládaný rok od schválení zákona do jeho účinnosti nemůže nastat a zkracuje se na několik týdnů.

Nevadí mi omezení veřejných funkcionářů. Vadí mi nekorektnost a to nejen při přijímání zákonů. Je podle mého názoru nesporné, že ve schváleném návrhu se fakticky jedná o pokus o odstranění obávaného politického protivníka, případně o snahu provést téměř faktické vyvlastnění takovéhoto protivníka, a to bez poskytnutí přiměřené náhrady.

Jsem velmi zvědav, jak se k návrhu zákona postaví naši senátoři ještě ve starém složení na 28. schůzi Senátu (od 19. 10. 2016), kde mají návrh projednat jako bod č. 7, a zda vyvolá ze strany Babiše případné přijetí zákona nějaké právní kroky. Asi to ještě bude hodně zajímavé.