Na facebooku jsem napsal příspěvek s názvem Likvidace Babiše „Osudem“ Již večer po 21: hodině jej zpracovaly Parlamentní listy a zařadily s označením „Milý Andreji, proč po tobě tak jdou? Jsou v tom církevní restituce, lithium i spřátelený úředník ze Slovenska. Advokát Hrádela rozebírá nejnovější kauzu kolem Babiše“ a s tímto označením zařadily do rubriky Zprávy podrubriky Další zprávy a podrubriky Monitor rubriky Aréna. Dále jej bez úpravy zařadily do podrubriky Názory a petice rubriky Aréna s názvem Karol Hrádela: Likvidace Babiše „Osudem“?
Proč o tom píši? Není to proto, že než tento příspěvek zmizel z titulní strany Parlamentních listů z Dalších zpráv a Monitoru tak jej za 2 hodiny nočního času okomentovalo přes 50 komentářů. Je to kvůli jedinému komentáři v Názorech a peticích, které se asi až tak moc nečtou. Tento komentář zněl takto: „To je krásný dopis!! Díky, pane Hrádelo, lepší snad nikdo nikdy nenapsal., klepeto..., 19. 7. 2017 22:15:26 Naštěstí má Vaše babička svůj osud odžitý. Ale, co teď bude s vaším osudem? Začneme věřit na sudičky, co říkáte? : D““
Asi neznám autora. Přesně však vystihl problém, kolem kterého se točí u nás mnohé. Riziko si velmi dobře uvědomuji. Na „sudičky“ nevěřím. Vím však, že i můj osud může být komplikovanější. Uvědomoval jsem si to před jednáním Ústavního soudu o církevních restitucích, kam jsem pro jistotu jel o více než 36 hodin dříve a kde jsem se ubytovával z preventivních důvodů mimo hotel. Stejně mi někdo vykradl literaturu atd. „Osud“ si mne přes jistou obezřetnost dokázal najít.
Velmi dobře si uvědomuji, co Osud přinesl jistému politikovi, s kterým nemusíme souhlasit, ale který nezradil své přesvědčení a to, o čem si myslel, že je nelepší pro Českou republiku a Evropskou unii. Pokud by nejednal dle svého přesvědčení, měl by se určit mnohem lépe a asi by nenastaly podezřelé okolnosti na sklonku jeho života. Jeho památku „babička“ v příspěvku zmínila těmito slovy: „Koneckonců, připomeň si, co se stalo jistému bývalému českému ústavnímu činiteli, který později působil na vyšší úrovni a který již není mezi námi. Taky sliboval, že opatří určité důkazy a učiní určité kroky, které by se Osudu nelíbily. Kdo teď pomůže jeho rodině? Byl to Tvůj protivník, ale stejně jako Ty to byl vlastenec a slušný člověk.“
Rozumím autorovi komentáře, že se ptá, co bude s mým osudem. Není tajemstvím, že počítám se vším. Konec konců, když si mne Otakar Motejl vybíral za předsedu Kontrolní komise Jednoty českých právníků, oceňoval, že se nebojím říci svůj názor, přestože se nemusí líbit a je nepohodlný.
Jako advokát, který ctí zákony, občas musím dělat či říkat věci, které bych v soukromí nedělal. Nemám však jinou možnost, a to i přes morální problémy, které respektování požadavků zákona přináší. Ve svém soukromém životě, kde nemusím dělat to, co mi zákon nařizuje, chci bez ohledu na sudičky či Osud jednat tak, abych se mohl při holení bez sebemenších výčitek podívat do zrcadla a viděl tam férového chlapa, Nikdy nevím, kolikrát ho ještě uvidím. K tomu mne zavazuje památka na tatínka, který se raději nechal vyhodit z práce, než by kryl bezpráví, babičky, která pro odboj skončila jako pokusný králík v koncentráků a až do své smrti řadu let pro pravdu trpěla, dědy, co zemřel při osvobozování Československa či druhého dědy, který utíkal v dešti kulek poté, co zabezpečoval evakuaci Čechů ze Sudet, řady protifašistických bojovníků, kterým jsem pomáhal. Pokud se to nebude Osudu líbit, tak se nedá nic dělat. Lumpárny však v soukromém životě krýt nemíním a mimo povinnosti advokáta určitě nebudu říkat, že to sluníčko je skutečně zelené.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
