Kateřina Amiourová: Dvě hypotézy. Mohla by toto být cesta k vyšším mzdám?

06.03.2014 13:58

Inspirovala mne Ilonka Švihlíková, zkusila jsem ale domyslet to, co už renomovaní ekonomové zapomněli. Bohužel to pozapomněly i podnikatelské subjekty. Pravidlo číslo jedna: cenu zboží dává až kupec, tím, že za něj zaplatí cenu. Nejprve ale musí ty peníze na zaplacení mít! A proto je třeba vytvořit koncepci, jak dosáhnout vyšších mezd. Budeme ale muset rozbourat běžný výklad o prospěšnosti inflace a zhoubnosti deflace. Spotřebitel to vždy viděl jinak, zajíá ho reálná honota jeho mzdy, co si za mzdu může koupit. ale je velmi snadné vystopovat, proč subjekty spřažené se spekulativním kolotočem vždy budou tvrdit opak.

Kateřina Amiourová: Dvě hypotézy. Mohla by toto být cesta k vyšším mzdám?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Peníze, ilustrační foto

Poslední Ilončino dílko je toto, zabývá se otázkou daňového výběru. "Z čeho, kolik, pro koho? Aneb návrhy na změnu českého daňového systému":

Mám také pár nárhů - a jdou trošku jinak, než by se očekávalo - domnívám se, že cestou ke zvýšení mezd by mohlo být dosaženo dvojkrokem - a sice 1.) snížením daní ze mzdy zaměstnanců, 2) zvýšením daní pro podniky a podnikatele.  Aby celý mechanismus fungoval jako spřažený mechanismus, kdy si podnikatel řekne - než abych to dávakl státu, dám to raději zaměstnancům, musí být zprvu ošetřeba hluchá místa našeho účetního systému a metodiky, tedy i odepsané auto má obvykle nějakou tržní hodnotu a není možné jej převést za nulu na fyzickou osobu - manažera  a prodat s osobním ziskem - tedy skutečným vyvedením peněz z daňovéhoi základu.

Domnívám se, že pokud by si podnikatelé uvědomili, že zboží se kupuje, jen když zákazníci - jejich zaměstnanci, mají dost peněz, neváhali by, a místo toho, aby rvali neúměrně peněz státu, by se rozhodli zvýšit platy svým zaměstnancům - na daňovém výběru by se to projevilo pozitivně, protože co unikne z výběru od podniků (ale já předpokládám bytelnější přepracování účetní metodiky, než je naznačeno v Ilončině článku) - tak to by stát dostal  z DPH  ze zvýšené spotřeby - půjde tedy v oecbá čadě a převážně o běžné spotřební zboží, jež obvykle nakupujeme od výrobců v držení mazaných izraelitů - skutečně- zákazníci by kupovali více, nebo nákladnější spotřební zboží-

Zdánlivě se zdá, že ekonomika by přišla o peníze, protože by ubylo půjček, ale pokud by ruku v ruce s tímto krokem došlo k větší motivovanosti bank půjčovat do skutečné eonomiky a ne prostým občanům, byly by peníze vypůjčeny na rozšíření nebo obnovu či nové pořízení technologického parku, zvýšení domácích výrobních kapacit - aka narovnání hospodářství k větší soběstačnosti. Protože se zesláblou korunou budou stroje o dost dražší, je jasné, že přednost budou mít opět více kapacitní výroby.  Nyní tedy nastupuje to, co se v naší ekonomice hlavně třebna udělat - spousta chytré organizační práce, aby se domácí zboží dostalo k zákazníkovi - a je jasné, že ceny nebudou moci být konstruovány spekulativně, že obratu se bude muset doahovat objemem vyrobeného - tedy faktickou deflací, ve skutečnosti zvýšení reálné hodnoty mezd. Takže při tom vůbec nebude platit, co se o deflaci píše zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Deflace - kde je vyhrožováno nesplatitelností dluhu - pouze dojde k obnově výrobní kapacit našeho státu.  Takže tato tzv. deflace je zároveň cestou k zvýšení zaměstnanosti.

Bohužel se obávámn, že renomovaní eonomové zůstanou v zajetí svého desatera, a tento experiment vůbec nedopustí, ačkoliv by daňový výbr byl paritní, potože by došlo ke zrychlení oběhu peněz.  Příště se budeme věnovat oněm organizačním výkonům, jež je třeba udělat, aby naše ekonomika popojela směrem vzhůru. Je vám doufám jasné, že k tomu, aby tento plán vešel v platnost, by se muselo zcela změnit i to blabla, které se na podnikatelské subjekty obvykle valí z jejich oblíbených peridik, že? Jen když všichni přistoupí na zvýšení mezd, mohou všichni těžit ze zvýšeného objemu prodaného zboží. A jen tehdy deflační negativní efekt - snížení HDP, se podaří vyrovnat, vše ale potřebuje také časování, postupné kroky, spoustu výkonů, se kterými se v běžné politice vůbec nepočítá.

Zásadní rozdíl mezi mnou a renomovanými ekonomy je ten, že si uvědomuji limity makroekonomického uvažování - a ty spočívají v tom, že stálá inflace vymílá neustále zboží ze spotřebního koše čím dál tím většího počtu kupců, až se nakonec roztrhá tkanina ekonomických činností státu.  Protože ti malí jsou vždy o několik kroků pozadu za velkými subjekty, můj návrh tedy zkouší srovnat krok. (O inflaci Wikipedie píše toto: http://cs.wikipedia.org/wiki/Inflace )

Zdanění podniků by mělo být patrně v jistých mezích velmi mírně progresívní -  čili čím více vyděláš, tím více buď zdaníš nebo tím více dáš zaměstnancům. U těch, kteří umějí používat účetnictví, jak se má, to nákup technologií neohrozí, protože slušný podnik si vytváří rezeevy. Z toho také plyne, že je nutné postupovat obor od oboru a každému dopřát jeho čas.

Publikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: vasevec.cz

migrační pakt

Dobrý den, prý budete ve sněmovně jednat o migračním paktu. Znamená to, že jde ještě zvrátit jeho schválení nebo nějak zasáhnout do jeho znění? A můžete to udělat vy poslanci nebo to je záležitost jen Bruselu, kde podle toho, co jsem slyšela, ale pakt už prošel. Tak jak to s ním vlastně je? A ještě ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Dominik Rusinko: Spotřebitelská nálada na vzestupu

15:49 Dominik Rusinko: Spotřebitelská nálada na vzestupu

Dubnové výsledky konjukturálních průzkumu ukazují na pokračující oživení tuzemské ekonomiky. Souhrnn…