Hlavní příčinou je přílišná přepolitizovanost systému naší společnosti, tedy příliš velký prostor, věnovaný špinavé politice a politickým hrám, umocněný na to vázanou ohromnou vše prorůstající korupcí. Letos Česko kleslo o další čtyři stupně v korupčním žebříčku (na 57. místo), v rámci Evropské unie tak patříme k vůbec k nejzkorumpovanějším zemím. Ve světovém měřítku je na tom Česko podobně jako Seychely, Omán, Jordánsko nebo Namibie.
V každé zemi, kde se většina společnosti přespříliš věnuje politice a jejím hrám (na „jakoby") a mezistranickým a vnitrostranickým bojům (u nás zřejmě již více než dvacet let), logicky není již dostatek prostoru pro opravdový ekonomický rozvoj země, podporu práce a tvořivou činnost, a naopak. Podívejme se třeba na Japonsko, Norsko, ale i Rakousko či Švýcarsko apod.: tyto země kráčí k prosperitě a ekonomickému rozvoji, protože zde není dáván takový důraz na moc a vliv jejich politiků.
Respektive jejich moc a vliv je omezen do takové míry, aby nemohli případně poškozovat svou zemi více, než je nutné a vhodné. Fungují tam tedy takové demokratické a pružné principy, které tomu účinně zabraňují (snadná odvolatelnost v případě jejich pochybení a porušení politické, morální, či jiné odpovědnosti, účinná a veřejná kontrola jejich činnosti a práce pro lidi, vymahatelnost práva za trestní či jiné skutky). Toto všechno u nás stále nefunguje tak, jak má.
Pravicoví politici likvidují záměrně tuto zemi pro svou chamtivost a nenasytnost.
Jak je možné, že naše země měla na svůj rozvoj k prosperitě 20 let, přičemž se zde dosáhlo úplného opaku: pouze postupujícího rozkladu sociálního státu, rozkradení veřejných majetků, zbytečného zadlužení, úpadku veřejných služeb a společenské morálky a etiky, všeobecné pokračující chudoby a hlavně nesmírné korupce! A zcela největší podíl na tom všem negativním stavu měly a mají pravicové vlády (pokud je tak mohu označit). Prý se krade ještě více než za předchozího komunistického režimu, a krade skoro každý a na každé úrovni: nejen v politických kruzích, i když tam ty sumy logicky dosahují asi největších částek, neboť se jedná o veřejný sektor s významnými zakázkami (šedá ekonomika připraví ČR ročně minimálně o 500 miliard korun).
Politici tomu ovšem už dávno mohli zabránit účinnými zákony (hlavně protikorupčními). Dosud tak stále neučinili, záměrně - opět zejména ti pravicoví politici (zamítli zrušení anonymních akcií běžné všude po celém světě, zamítli prokazování většího majetku a sami dokonce navrhují zákony vedoucí k ještě snadnějšímu okrádání obyvatelstva, drancování posledních přírodních a jiných zdrojů, privatizaci veřejných služeb apod.). Největší „korunu" tomu všemu nasazuje asi prezident Václav Klaus, který nikdy neznal špinavé peníze, proto také například nedávno dal veto na zákon o trestní odpovědnosti firem, který je jinak všude ve světě běžný.
Parazit zabíjí svého hostitele.
Tak mohutný parazitismus na veřejných financích ale náš stát logicky z daní občanů (ani z jejich ještě většího byť jakoby legálního okrádání) utáhnout nemůže, i bez krize. Chamtiví a nemorální politici, ovládaní více či méně různými lobbistickými skupinami a finančníky, tak táhnou Česko logicky ekonomicky zcela ke dnu, včetně jeho nebohých občanů. To nemá myslím obdoby nikde jinde na světě (tedy kromě zcela upadajících některých rozvojových států v Africe, Jižní Americe apod.).
Chybí lidé, kteří by tvořili a skutečně pracovali.
Máme u nás poměrně dost vzdělaných lidí, kteří toho hodně vědí o svých oborech i mimo ně. Máme tady i hodně lidí, kteří rádi a hodně mluví. Hlavně politici, kteří také většinou nic neřeknou, jenom kecají, kecají a kecají (někteří ani to ne) a skutek vždycky (téměř) někam utek... Hodně z nich také škodí: druhým, hážou jim klacky pod nohy, intrikují, mstí se, občanům špatnými zákony (těch je až moc), proto tady také vládne taková všeobecná minusová nálada ve společnosti.
Je tady ale zoufale málo lidí (včetně politiků), kteří by skutečně vytvářeli nějaké trvalé hodnoty, obnovovali zemi apod. Když politická strana po vyhraných volbách nesplní své sliby (což je velmi časté), nic se zde neděje. Typická česká závist a malost a snaha zdeptat každého, kdo trochu převyšuje ostatní (podle přísloví: "ať chcípne sousedovi koza, když mě taky chcípla") to vše ještě více umocňuje. Jak z toho ven?
Pozitivní cesta je v podpoře skutečné tvůrčí práce a omezení vlivu politiků.
Cesta z toho je jediná: politikům je třeba nastavit jasná pravidla hry. Obecně omezit jejich prostor, moc a rozhodovací vliv, resp. zavést účinné demokratické principy jejich rychlé odvolatelnosti, a nesení právní a ekonomické zodpovědnosti a viny za pochybení, korupční kauzy, působení hospodářských škod apod. Totéž platí i na všechny úředníky státní správy. Dát oproti tomu větší prostor odborníkům a nezávislým expertům na všech pozicích státní správy. Všestranně podporovat řemesla, manuální práci obecně a jinou skutečnou tvůrčí práci apod.
Za nesplněné předvolební sliby trest.
Za nesplnění svých předvolebních slibů bez vážných důvodů musí nést taková politická strana nějaký odrazující trest a citelné sankce, aby se to již neopakovalo. Musí přestat platit, že do české politiky se doslova vtírají nemorální všehoschopní jedinci s jediným cílem: co nejvíce si bezpracně vydělat hodně peněz, a to jakýmkoli způsobem. Také je nepřijatelné, aby se u nás lidé jakkoli báli politiků. Musí to být spíše naopak: politici mají mít přirozený respekt a úctu k občanům, kteří jsou potenciální voliči, a pro které pracují.
Ale to všechno je asi nereálné, takže se tady dále budeme brodit ve všeobecném politicko-korupčním českém marasmu a klesat stále níž a níž...
Motto:
„Příčinou krize je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem." Tomáš Baťa, 1932
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDEPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
