Jako byznysmen podnikající v mnoha sférách, především ve stavebnictví, realitách, a showbyznysu, předsedající a zasedající v radách 515 společností, projezdiv Ameriku křížem krážem, nemohl nevidět, kterak se rozrůstá rezavý pás Ameriky v čele se zbankrotovaným Detroitem, dřívější hrdosti průmyslové Ameriky, udávajícího tón růstu jejího bohatství. O Detroitu se kdysi říkávalo: „Když v Detroitu začnou kýchat, Amerika dostává zápal plic.“ Rozrůstající se rezavý pás Ameriky je důkazem toho, že situace je nyní daleko horší než zápal plic. Do zahraničí se za většími zisky podle různých údajů z USA odstěhovalo na sto tisíc závodů. Kdysi silná střední třída, o níž se opírala americká ekonomika, se smrskla. Její platy zůstaly na úrovni šedesátých let, nezaměstnanost vzrostla a třetina Američanů přežívá díky přídělům na potravinové karty. Vnitřní trh a vnitřní spotřeba jako tahouni rozvoje ekonomiky zeslábly, Amerika pokračovala a pokračuje žít nad poměry. Produkuje 17% světového HDP, ale spotřebovává ho téměř okolo 40%. Přežívá díky zvyšování zadluženosti, tištěním ze vzduchu ničem nepodloženého dolaru. Vláda prezidenta Obamy vytvořila dluhů více než všichni jeho předchůdci dohromady.

Trump – „ populista, podivín a exhibicionista“, či lidový miliardář?

Sdělovací prostředky řízené vlastníky z branže superelity se snažily učinit z uchazeče o prezidentský stolec Trumpa podivína a exhibicionistu, který si nevidí na špičku nosu. Naprosto se přehlížel například fakt, že Trump je autorem 17 knih, z nichž ta poslední o nutnosti učinit Ameriku opět velikou svědčí o tom, jak pečlivě se k volebnímu boji Trump připravoval. Na rozdíl od něho Hillary Clintonová, podporovaná ze všech stran propracovanou a naprogramovanou volební mašinérií, si byla svým vítězstvím prakticky natolik jistá, že jej považovala téměř za hotovou věc a spolu s ní i veškerý esteblishment Západu, který jí pochleboval a Trumpa zatracoval jako trapného outsidera. Jenomže do této režie se při přípravě a průběhu volebního maratónu vloudila chybička, která způsobila, že Clintonová a její volební štáb nepřesně odhadly, nakolik se Amerika a spolu s ní americký elektorát změnily a nepřizpůsobily k tomu odpovídajícím způsobem volební taktiku. Tuto chybu Clintonová nebyla ochotna přiznat a viníci se začali hledat všude jinde, jenom ne v podstatě věci.

Trump ve svých předvolebních projevech začal mluvit o věcech, které pro stereotypní dlouholeté politické tváře, jejichž popularita v Americe značně poklesla, byly dlouholetým tabu. Trump dokázal zaktivizovat a do voleb zapojit mlčící většinu Ameriky, lidi, kteří po léta k volebním urnám nechodili, protože ztratili víru v to, že na stavu věci mohou něco změnit a americký sen se pro ně stal pohádkou pro děti. Bouřlivák Trump, znevažovaný propagandistickou špínou všeho druhu, je však probudil z letargie, stal se pro ně lidovým miliardářem a nadějí, že pro přehlížený lid přece jen něco udělá. Proto tentokrát k urnám přišli, aby pro něj hlasovali. Tento faktor volebnímu štábu Clintonové buď unikl, nebo mu nepřisoudil patřičnou váhu. Hillary byla po vyhlášení výsledku voleb svou prohrou natolik naštvaná a frustrovaná, že vedoucího jejího volebního štábu lidově zfackovala. To také vysvětluje, proč týž večer H. Clintonová nebyla schopna D. Trumpovi poblahopřát k vítězství, jak je to obvyklé, ale až druhý den ráno, když během noci poradci sesmolili příslušný text, neboť s takovou variantou se vůbec nepočítalo.