V americké režii

Tento vtip zdařeně míří na to, že prakticky žádná barevná revoluce ve světě se neobešla bez aktivní režie či alespoň asistence amerických ambasád v příslušných zemích byť s ručením omezeným, jak ukazuje například vývoj na Ukrajině. V právnické terminologii se to nazývá vměšování do vnitřních záležitostí, což je princip zakotvený v mnoha mezinárodních smlouvách a dohodách, podepsaných nejvyššími představiteli USA a ratifikovaných americkým kongresem. Problém je nyní v tom, že může nastat chvíle, kdy se ukáže, že výše citovaný Izák neměl pravdu, neboť pokud jde o USA, vše může být úplně jinak.

V USA skutečně nemají americkou ambasádu. Nemají však ani jednotnou politickou elitu. Za to mají spoustu domácích problémů, které trápí miliony Američanů, mezi nimi i Donalda Trampa, který na vrchol americké politické scény vyskočil jako čert z kouzelníkova klobouku. Nedává mu pokoje, že USA, které na počátku padesátých let produkovaly polovinu světového HDP, se na něm podílejí jen zhruba 18 procenty, při čemž jeho spotřeba představuje 25 procent. Rozdíl USA kryjí dovozem, z čehož plyne onen 19 bilionový dluh, do něhož za osm let Obamova vláda přispěla devíti bilióny dolarů, v němž velkou úlohu sehrály výdaje na zbrojení, válečná a chaotizační politika v zahraničí, která plodila jednu barevnou revoluci za druhou.

Donald Trump, který ke svým 4 miliardám dolarů dospěl aktivitou v reálném sektoru ekonomiky, jasně pochopil, že moc, ovládaná finanční klikou Wall Streatu, napojenou na globální finanční oligarchii a korporace, vede zemi a svět k další, dosud nevídané finanční a celkové ekonomické katastrofě. Z USA bylo za posledních patnáct let vyvezeno 20 tisíc závodů, zlikvidována střední třída, která produkovala reálné hodnoty, a byla hlavním zdrojem vnitřní spotřeby. Tento stav nemůže dát potřebný impuls růstu ekonomiky a to i z toho důvodu, že ten, kdo ještě práci má, dostává v průměru plat, který z kupního hlediska zůstal na úrovni roku 1958. Vzhledem k nízkým příjmům pod hranicí životního minima 50 procent Američanů v současné době pobírá v nejrůznějších podobách nějaký sociální příspěvek. Nejde jenom o tzv. „welfare" poukazy (resp. kreditní body na sociálních kartách), ale i o příspěvky na zdravotní péči, příspěvky na obědy pro děti ve školách, příspěvky pro nákup oblečení, příspěvky na sociální bydlení, příspěvky v nezaměstnanosti a příspěvky pro válečné veterány.

Pokud jde o nejsledovanější ukazatel americké chudoby, tedy počet Američanů závislých na potravinových poukázkách, ten nyní překročil hranici 70 miliónů občanů, což odpovídá v sociálním systému České Republiky tzv. „hranici bídy", která je neoficiálně v ČR definována jako „nepeněžní příjem" sociálně potřebné osoby, která nesplňuje podmínky pro výplatu sociálních dávek v peněžní podobě.