Ve skutečnosti v tomto zákoně ve všech jeho různých podobách nikdy nešlo o ochranu zdraví a dokonce ani o omezení kouření. To by jeho tvůrci museli začít z jiného konce: stanovit míru veřejného zájmu u individuálního zdraví každého jednotlivce a zamezit mu v rámci této míry jakékoli chování s doložitelným zdravotním rizikem.
Jádrem zákona nebylo omezení výroby či prodeje nějaké škodliviny, ale pokus přinutit část živnostníků, aby místo služby, kterou dosud na základě poptávky zákazníků poskytovali, nabízeli službu zcela jinou. Byl to pokus uvalit břemeno (velmi nejasně definovaného) veřejného zájmu na selektivně určenou skupinu podnikatelů.
Jenže žádný zákon nemůže přinutit soukromníka, aby poskytoval službu v podobě nekuřácké restaurace, ať už předtím provozoval kuřáckou pivnici nebo třeba květinářství. Je ale nějaký argument pro to, že je lepší podnik žádný, než když vznikne nabídka služby spočívající v možnosti konzumovat legální komoditu v provozovně pohostinství? Není.
Taková služba nikoho neohrožuje: pro lidi, kteří ji nepřijímají, se jejím vznikem nic nemění, pro ty ostatní jde o rozšíření nabídky. Stát má plné právo určovat režim ve svých úřadech a na veřejných místech. Soukromý podnik ale takovým místem není: jeho majitel ho může zavřít a nikoho do něj nepustit. Vnucovat mu, aby nabízel jinou službu, je útokem na svobodu podnikání, je jistou formou znárodnění.
Takové pokus musíme být připraveni opět odmítnout, až se znovu objeví.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
