Prvotní příčinou všech dosavadních konfliktů v koalici je ale její nesourodost, jednotlivá sporná témata jsou spíše jen nahodilými epizodami trvalého poměřování zájmů vládních stran. I proto se míjí s jádrem sporu kolem policejní reorganizace ti, kdo od ní velmi rychle přešli k hypotetickým scénářům pádu vlády a dalších ústavních kroků. Spor je totiž zásadní sám o sobě.
A zásadním se stal naprosto nepřijatelným vpádem lobby státních zástupců do systémové problematiky zcela jiného resortu, než je jejich resort spravedlnosti. Vrchní prokurátorka v Praze využívá své pozice mediální oblíbenkyně k ostřelování policejního prezidia a ministerstva vnitra, její kolegové z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci se ale rovnou rozhodli pojmout reorganizaci jako možný kriminální čin a jako takový ji hodlají vyšetřovat.
Nejde jen o to, že se tím (nikoli poprvé) ocitají mimo svou regionální působnost danou zákonem, ale především o to, že chtějí svůj názor na odborný a manažerský krok, který je zcela v působnosti policie a ministra vnitra, prosazovat mocí svého úřadu.
Jistě, státní zástupci mají neopominutelné místo v jednotlivých trestních kauzách, ve věci systému řízení policie však mohu mít maximálně hlas konzultační a nikoli si zneužíváním svých pravomocí vynucovat uspokojení svých profesních potřeb.
Vše se zdánlivě točí kolem jednoho policejního důstojníka, o kterém kdekdo říká, že se více než své práci věnuje schůzkám s vybranými novináři. Jádro sporu je ale daleko vážnější: bude nadále místo demokraticky volených vlád neomezeně vládnout kasta nekontrolovatelných státních zástupců? Strhne na sebe i zbytek moci? Nebo lze demokracii ještě ubránit? Braňme ji!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
