Zde je:

Jádro debaty o případném zákazu kouření v restauracích vůbec není ve škodlivosti pasivního kouření. Škodlivostí bychom mohli argumentovat v debatě o plošném zákazu kouření vůbec nebo o plošném zákazu kouření v přítomnosti jiné osoby i v privátním prostoru, tedy i v domácnostech.

Lidé na trhu nabízejí mnoho služeb a u některých můžeme pochybovat o tom, zda prospívají či neprospívají konzumentům nebo těm, kteří jsou konzumaci přítomni. Tyto služby nechceme postihovat zákazy ne kvůli tomu, že bychom neviděli dopady na zdraví, nýbrž kvůli tomu, že nechceme nařizovat lidem, jakou službu smějí nabízet. Zákaz kouření má smysl v prostorách, kde nejsou lidé dobrovolně. Zákaz je také zcela oprávněný tam, kde o něm rozhodne sám vlastník prostory: stát ve svých zařízeních, restauratér ve své restauraci.

Neexistuje žádný nárok, žádné právo na konzumaci služby, která se nazývá „nekuřácká restaurace." Pokud by takové právo existovalo, musel by jeho zajištění obstarat stát, například sítí státních nekuřáckých restaurací. Stejný nesmysl je ale nutit dosavadní provozovatele jiné služby, aby povinně nabízeli právě službu s názvem „nekuřácká restaurace." K provozování nekuřácké restaurace bychom mohli nutit provozovatele nekuřáckého květinářství stejně (ne)legitimně jako provozovatele kuřáckého baru.