Připadá mi zvláštní, jak může být něco, co je v principu postaveno na dobrovolné práci bez nároku na odměnu, postaveno do pozice bezmála veřejného nepřítele, něčeho, co ohrožuje snad i samotnou spravedlnost ve společnosti. Přitom jsou „neziskovky“ jenom přirozenou součástí každé normální zdravé společnosti. Lidé mají odedávna nejrůznější zájmy a ty nejrůznějším způsobem uspokojují a prosazují. Není žádným tajemstvím, že se tak děje zcela přirozeně směrem od horšího k lepšímu, a to pokud možno nejkratší cestou za co nejmenšího odporu. Jednou z klíčových metod uspokojování prosazování zájmů je sdružování se do nerůznějších organizací a spolků. Česká kotlina a moravské úvaly jsou odedávna pro spolkový život zeměmi zaslíbenými a spolkový život tu kvete doslova od „dávných a dávných časů“. Bylo by naprosto zbytečné vypočítávat, co vše pro společnost důležitého se narodilo ve spolkovém životě a postupně se prosadilo jako určitá společenská norma, ať již psaná nebo nepsaná.
Pokud jde o peníze, tak jde zhruba o jedno procento státního rozpočtu. Je nepochybné a zcela přirozené, že nějaká část těchto prostředků mohla být vynaložena jinak. Ale naprostá většina těchto prostředků slouží dobře účelu, pro který byla vynaložena. To, co citelně schází, je nějaký obraz výsledku, dopadu činnosti „neziskovek“ na společnost. Bojím se trochu toho, že po takovém obrazu ani není poptávka, protože spousta lidí si libuje v obrazu „neziskovek“ jako veřejného nepřítele a nechce nic jiného slyšet ani vidět. Po otřepaném a později odstraněném univerzálním zlounovi Usámovi bin Ládinovi uspokojuje potřebu „bandity v lese“ daleko efektivněji univerzální dobrák George Soros.
Frekventovaná fráze „ať si to dělají, ale za svý…“, je především důkazem toho, že si lidé neuvědomují, že „neziskovky“ většinově kultivují veřejný prostor, který je nás všech, ale mnozí z nás ho chtějí jenom užívat a jiní dokonce tvrdí, že je zbytečný. Dobrovolná práce je důkazem toho, že je společnost zdravá, protože v ní funguje něco, co v podstatě nelze ocenit a není to předmětem nějak bilance ve stylu „něco za něco“. Možná, to co škodí nejvíce je tzv. „NGOismus“, který jako každý „-ismus“ leze lidem na nervy. A druhé straně, doba je taková, že kdo se neozve, nic nemá. Takové to „sedávej, panenko v koutě…“ nefungovalo, pokud si vzpomínám už ani v tanečních, blahé paměti…
Bylo by dobré, kdyby současná, poněkud hysterická diskuse o „neziskovkách“ přinesla nějaké poznání. Možná by bylo dobré držet se toho, že neziskovky by měly pomáhat uspokojovat a prosazovat zájmy lidí. Podpora by měla směřovat obecně spíše do toho „uspokojování“ než „prosazování“. Pokud jde o podporu „prosazování“ by bylo dobré preferovat autentické neziskovky, které mluví za své členy a jejich zájmy před těmi, které mluví za zájmy, které leží mimo ně a ony jsou právě jen účelovým nástrojem prosazování cizích zájmů a jde spíše o nátlakové skupiny. Do třetice by bylo fajn nepodporovat politické neziskovky jako takové. Nechť se stanou politickými stranami nebo hnutími. Možná by to byla cesta, jak současné vášně kolem podpory „neziskovek“ poněkud zklidnit.
Občanská společnost, jejímiž jsou „neziskovky“ klíčovými stavebními kameny, je pro fungování jakékoliv společnosti jako celku nepostradatelná. Mezi jednotlivcem, rodinou, státem a nadnárodními korporacemi je ohromný prostor, který občanská společnost přirozeně vyplňuje. Bohužel, slovo „neziskovka“ dnes získalo natolik negativní konotaci, že to začíná ohrožovat samotnou jejich podstatu, a tou je nepochybně dobrovolnictví.
Na závěr si dovolím dva příklady. V těchto dnech proběhlo v Plzni mistrovství Evropy v para lukostřelbě a na konci srpna se uskuteční v Praze světový kongres a setkání milovníků ex libris. Jsou to jen dva příklady toho, kam směřovala nikoliv velká, ale přece jenom veřejná a nikoliv jenom finanční podpora. Především šlo o velký objem nezištné dobrovolné práce desítek a stovek bezejmenných lidí, bez které by jakákoliv podpora neměla žádný smysl. Podobné akce vypovídají o úrovni společnosti daleko více než třeba jakákoliv čarování s čísly kolem HDP. Dělají společnosti čest a dobré jméno. Proto by bylo dobré, při paušální kritice neziskovek se vždycky zamyslet, jestli nevoláme po odstranění něčeho, co vlastně dobře slouží společnosti nebo dokonce konkrétně nám samotným. Paušální napadání „neziskovek“ připravuje půdu pro otázku, proč by vlastně měli hendikepovaní bližní sportovat a jsou to vůbec bližní…?!? Nebo otázku, proč bychom si měli malovat, vkládat nebo vlepovat do knih obrázky…?!?
Možná bychom přece vůbec neměli mít knihy a naopak měli obnovit tradici Tarpejské skály…
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
