Na Českou republiku proudí řada stížností, že tady ty ,,nebohé” uprchlíky zadržujeme. Tak se tedy podívejme do historie, jak to vypadalo kdysi. Uprchlíci, kterým se po roce 1948 podařilo přejít československou hranici, našli útočiště v uprchlických táborech nacházejících se převážně v Rakousku, Německu a Itálii. Administrativa spojená s přesídlením uprchlíků byla časově náročná, proto se uprchlické tábory staly na několik měsíců, někdy i let, nedobrovolným „domovem“ emigrantů.
Život v táborech nebyl jednoduchý. Brzy se jejich kapacita naplnila a příliv dalších utečenců znamenal přebývání v tísnivých prostorech. Lidé mnohdy spali pouze na zemi. Například v táboře v Hannoveru-Buchholzi obývaly pokoj 4×5 metrů minimálně 4 osoby. Záchody společné na patře, sprcha pouze o sobotách a nedělích za 50 feniků až jednu marku, společná umyvadla. Dalším problémem se stal nedostatek jídla a ošacení. Lidé jedli nejčastěji chleba – i tvrdý. Uprchlíci vděčně přijímali balíky s materiální pomocí z veřejných sbírek, které se do táborů dopravovaly.
A tady máme hned první rozpor. Co vidíme dnes ze strany uprchlíků? Odhozené jídlo, oblečení, stany. Podívejte se na video, které ukazuje, jaká je situace uprchlíků v ČR:https://www.facebook.com/video.php?v=962566290483836 No fuj, hrůza děs! Žádné značkové oblečení, dokonce boty ,,made in China”. Nebyli byste taky zděšeni? Jak říkají samotní uprchlíci, oni přešli 10 zemí (první bezpečná jim nestačila) a teď musí zažívat tohle??? Žádná válka, bezpečí, klid, jídlo, tekoucí voda… ale to víte, boty ,,made in China”, to je pod úroveň. Dokonce ani snídani do postele jim ti xenofobní Češi nechtějí nosit. Taková drzost!
No a už je tady další rozpor. Uprchlíci z Československa nešli přes několik bezpečných zemí, ale dali zavděk jakékoliv zemi, která je v uprchlickém táboře přijala. Většina Čechoslováků skončila v rakouském nebo německém uprchlickém táboře, kde požádali o azyl a přihlásili se k emigraci do některé země. Vyřízení žádosti trvalo velice dlouho. Uprchlíci v tom čase mohli pobývat pouze v táboře a pracovat na jeho území. Takže to, co dělá Česká republika (že uprchlíky nepouští, kam se jim zachce), je zcela rozumné a dělal to tak kdysi celý civilizovaný svět.
Naopak zcela nerozumné je, když je jisté státy nechávají volně korzovat po svém území. Hlavně v situaci, která vyvstala s působením Islámského státu. V Německu se několik stovek uprchlíků dokonce odmítlo zaregistrovat a zmizeli na německém území neznámo kam. Takže se klidně může jednat i o bojovníky IS, kteří teď s klidem plánují další kroky. Vůdce IS se musí smát, až se za břicho popadá…
Když vám bude někdo říkat, že i v minulosti existovaly kvóty, tak ano. Ale ty kvóty byly koncipovány jinak. Ne procentuálně, ale přesně danou částkou, resp. limitem množství uprchlíků (takže další rozpor). Třeba Amerika nebo Austrálie řekly, že přijmou tolik a tolik lidí a víc ani ťuk. Nebo Kanada řekla: přijmeme určité množství lidí, ale ti se musí zavázat, že po dobu dvou let budou pracovat v zemědělství nebo jako ošetřovatelé v psychiatrických léčebnách. Jinde chtěli lidi, kteří se zavázali, že budou pracovat v dolech. Různé země nebyly ochotné přijmout každého a ne všechny byly vstřícné.
Například Amerika se na jistou dobu pro uprchlíky zcela uzavřela. Řekla, že více nepřijímá. Proto začal být velký zájem o Kanadu. Zájemci o lodní lístek do Kanady museli projít náročnými prohlídkami před komisí, která rozhodovala, zda jsou pro Kanadu „dost dobří“. Samotné procedury bývaly na hranici etiky. Zájemci nesměli být moc staří, museli být fyzicky ve velmi dobré kondici. Například už i vážnější oční vady, silnější brýle, mohly znamenat konec nadějím na cestu do zámoří. Posuzovatelé se uprchlíkům, kteří před komise museli předstupovat nazí, koukali i na ruce, aby poznali, zda emigranti budou schopni zvládat těžkou fyzickou práci a jestli už něco podobného v Československu vykonávali.
Neříkám, že takové procedury by měly probíhat i dnes. Ale je nesmyslem nevybírat si vůbec, resp. přijímat všechny (nebo skoro všechny). To je naprosté šílenství. Nemluvě o tom, že z Československa za celé období 1948-1989 odešlo kolem 300 000 lidí. Tolik se do Evropy nahrne z Afriky a Blízkého Východu za několik týdnů. V neposlední řadě uprchlíci z Československa patřili v Americe mezi nejúspěšnější imigranty. Sice se nás politici snaží přesvědčit, že i dnešní neřízená imigrace bude nesmírným obohacením, bohužel realita je naprosto jiná, což shrnul ve své knize “Německo páchá sebevraždu” ekonom Thilo Sarrazin.
A když vás budě někdo citově vydírat a snažit se s vámi manipulovat ve smyslu, že my máme morální povinnost přijmout uprchlíky, tak to není pravda. To, že například Forman kdysi emigroval do Ameriky, neznamená, že Novák v České republice má teď povinnost kohokoliv přijmout.
Srovnávat emigraci kdysi a dnes, je jako srovnávat koalu a lva. Oba jsou zvířata, oba jsou savci, to je ale asi tak všechno, co mají společného…
Vyšlo na eportal.parlamentnilisty.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
