O ruském členství se o víkendu hodně mluvilo. Tenhle zajímavý podnět zmínil i český prezident Miloš Zeman, který řekl, že Rusku byl podíl na projektu nabídnut, to odmítlo, ale dnes toho možná lituje.
To se ovšem při dnešních mezinárodněpolitických aktivitách Ruské federace dá jen těžko předpokládat: Rusko přece chce prostor kolem sebe samo řídit, a ne se stát řadovou součástí dění, jehož otěže má v rukou někdo jiný a Rusové by se v jeho rámci ocitli ve stejné či přibližně stejné situaci jako třeba Ukrajinci, Gruzíni či Moldavané.
Dosti přesně aktuální stav věcí pojmenoval současný předseda Evropské komise Donald Tusk.
Ten Moskvu obvinil z uplatňování „agresivní a zastrašovací taktiky“ vůči svým sousedům a pokračoval: „Přestože v Rusku mnozí projekt Východního partnerství vnímají jako pokus vytlačit Moskvu z postsovětského prostoru, tento program není namířen proti nikomu konkrétnímu a směřuje výhradně k rozvoji spolupráce mezi zeměmi, jež se ho účastní.“
Ostatně absenci jakýchkoli expanzionistických snah Unie už včera zdůraznila i německá kancléřka Merkelová.
Rozhodně by ovšem bylo omylem se domnívat, že v Rize dnes dojde k nějakému průlomu. Výjimkou by snad mohl být obecně koncipovaný projekt příštího bezvízového styku postsovětské šestky s unijními zeměmi, ale bude to stejně jen nástin v hypotetickém modu.
Je to logické, protože předchozí setkání v tomto formátu proběhlo v listopadu 2013 v litevském Vilniusu a jeho výsledky jsou všeobecně známy: tehdejší ukrajinský prezident Janukovyč nepodepsal dávno dohodnutou asociační smlouvu s EU, v jeho vlasti vypukl tzv. euromajdan a ten Janukovyče nakonec smetl.
Tento vývoj, označovaný v Rusku za neústavní převrat, nakonec vyústil v podivnou krutou rusko-ukrajinskou, Moskvou nikdy nepřiznanou válku, která de facto neskončila dodnes.
Právě z ukrajinského vývoje bude bohužel (pro někoho ovšem bohudík) vyplývat i další postup EU v rámci Východního partnerství: Unie si napříště bude počínat mnohem opatrněji a i když šest zemí do programu zařazených může počítat se všemožnou evropskou podporou a sbližováním, na skutečné členství v Unii si všechny budou muset dosti dlouho počkat.
A to jak ty, které o ně vyloženě stojí už dnes (Ukrajina, Gruzie, Moldavsko), tak ty, které se k této představě zatím staví dosti vlažně (Ázerbájdžán, Bělorusko a Arménie). Přesto je to vize, jíž by se společná Evropa vzdávat neměla.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: PV
