Nejdůležitější jsou přitom čtyři základní kritéria: nad jak velkým počtem lidí má kandidát moc, zda se k moci dostal sám či zda byl jmenován, jak s touto mocí nakládá a jak velké jsou finanční zdroje, které má k dispozici. Na základě těchto zásad pak Putin získal nejvyšší bodové ohodnocení.
To ovšem není jednoznačně vnímáno jakožto pozitivní: v komentáři k výsledku redakce časopisu Forbes uvádí, že „ruský samovládce Putin je totálním a zároveň nepředvídatelným vůdcem státu s nesmírnými energetickými zdroji, státu vyzbrojeného raketami, nesoucími jaderné hlavice“. Zároveň se tu připomíná, že Rusko v letošním roce anektovalo Krym a „rozpoutalo zrůdnou nepřímou válku v Donbasu“.
Komentář je tedy velmi kritický, ale co se dá dělat – mezi světovými politiky je Vladimir Putin přesně ten, kdo své záměry a svá rozhodnutí prosazuje nejdůsledněji. Což ostatně v případě autokrata jeho typu není nic tak zvláštního: v nedemokratických politických systémech se vždycky vládne snáz.
Zajímavé je, že ve stejném časopisu prakticky zároveň vyšel velmi zajímavý komentář novinářky Anny Borščevské, který zkoumá spíše odvrácenou stranu Putinova vládnutí. Autorka v něm píše, že nejvýznamnější oporou pro Putina vždy byly, jsou a budou nižší vrstvy.
„Střední třída a vzdělané elity však ruskému prezidentovi tradičně dělají starost,“ domnívá se Borščevská a pokračuje: „Aby právě střední třída byla dál s mocí spokojená, stát jí vyplácí uměle zvyšované mzdy a přidává i další bonusy. Jakmile ovšem stát nebude mít na něco takového prostředky (a pokles světových cen ropy i nezadržitelný pád rublu se na tom jistě podepíše), není vyloučeno, že právě tato skupina Putina podporovat přestane.“ Tolik Anna Borščevská a my jen dodejme, že právě lidé tohoto typu svou nespokojenost s putimskou autokracií vyjádřili už na přelomu let 2011-2012.
Putin bude nesporně dál především bojovat o moc, dál bude z ruských ekonomických potíží vinit Západ a jeho sankce a zároveň tu bude snaha ochránit své tradiční voliče před neblahými následky tohoto vývoje. Je samozřejmě otázka, jak dlouho toho bude schopen. Lekce, již největší zemi světa udělil pád Sovětského svazu, je v tomto ohledu velmi výmluvná – žádný strom přece neroste až do nebe.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
