Ne proto, že chce do obětí, vyžadovaných od obyvatelstva v zájmu úspor, zahrnout také seniory. Ale proto, že to chce udělat plošně. Bez ohledu na konkrétní sociální dopady a tudíž i bez přemýšlení o tom, jak to kompenzovat alespoň těm nejpotřebnějším.
Na podobný sociálně bezohledný postup doplatil svého času už ministr zdravotnictví Julínek, když vyžadoval bez pardonu platbu za den v nemocnici nejen od osamělé důchodkyně, která má stěží na činži, ale například i od miminka v inkubátoru.
Jistě: statisticky vzato má současný plán drasticky snížit valorizaci důchodů svou logiku. Toho času je v ČR jeden a půl milionu seniorských domácností a v průměru mají zhruba stejný příjem na osobu a rok jako v každé jiné průměrné české domácnosti. Což je dáno tím, že je v nich zpravidla méně osob.
Statistiky mohou být ale, jak známo, značně ošidné: když jeden sní celé kuře a druhý nic, tak statisticky vzato snědl každý půlku kuřete. Podle statistik patří ČR sice v mezinárodním měřítku k zemím, kde jsou senioři chudobou ohroženi nejméně. Což se podle definice Eurostatu vypočítává tak, že se pod hranicí chudoby ocitne automaticky každý, kdo bere míň než 60 procent průměrné střední čisté mzdy v té které zemi.
U nás ovšem dosáhnou na tuhle statistickou metu zdejší „zprůměrovaní“ senioři jen tak tak. Což znamená, že jakmile přestanou důchody růst stejným tempem jako ceny a mzdy, počet chudých seniorů se u nás rázem zvýší. V reálu se pak budou zpravidla rekrutovat ze skupiny osaměle žijících důchodců, jejichž náklady na živobytí jsou logicky vyšší, než když jsou v domácnosti důchody dva.
Úplně nejvíc na to ale –statisticky vzato- doplatí osamělé důchodkyně: jejich průměrná penze je totiž ve srovnání s muži zhruba poloviční, takže jsou na tom ze všech seniorů podstatně nejhůř už teď.
Ministři by si tedy měli, a to ve svém vlastním zájmu, paralelně s plánováním úspor lámat hlavu také s kompenzacemi, které by zabránily propadu konkrétních případů na sociální dno. Za námahu to stojí, protože při snižování valorizace důchodů rozhodně nejde o nějaké jednorázové nebo dočasně omezené opatření, jak to ekonomičtí ministři rádi prezentují. Kde vzít na důchody budou totiž zdejší vlády vzhledem ke stárnutí obyvatelstva řešit ještě dalších minimálně 30 let.
Jak vypočítali ekonomové týmu IDEA kolem profesora Švejnara, bude český ministr financí rok co rok zjišťovat, že mu na důchody chybí 20 až 30 miliard. Ve srovnání s jinými zeměmi bude ČR stárnout rychleji, a tudíž bude muset vydávat víc nejen na důchodový, ale i na zdravotní systém.
V porovnání s ostatními státy u nás podle týmu IDEA kromě toho strmě padá i zaměstnanost mužů a žen nad 60 let. Tzv. pracujících důchodců tady zatím není ani 8 procent. Mimochodem, rozšířené tvrzení, že senioři berou práci mladým, se podle ekonomů nezakládá na pravdě: v severních státech Evropy, kde je zaměstnanost starších ročníků nejvyšší, je vysoká i zaměstnanost mládeže. Zatímco na jihu Evropy je nejvíc nezaměstnaných mezi oběma těmito skupinami. Podle odborníků si tedy mladí a staří na pracovním trhu nekonkurují. Co u nás ale chybí, je strategie, jak se stárnutím populace nakládat a jak se na něj připravit. Příslušný „národní program“ na to sice údajně máme: ovšem jen na papíře.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
_profil_top.jpg)
