Má to být, jak se shodují jeho akademičtí kolegové i většina politiků, na slovo vzatý odborník, který školství opravdu rozumí. Dodejme, že je zřejmě i docela šikovný manažer, protože brněnská univerzita se pod jeho sedmiletým vedením ve funkci rektora dokázala odpoutat od závislosti na státních dotacích a slušně vydělávat, a to na české poměry dosti příkladným spojením výzkumu s praxí. Dobře si vedla také v získávání nejen evropských dotací, ale i kontaktů se zahraničními vědeckými pracovišti.
Především ale bývalý rektor Fiala ovládá umění, které je na vrcholové politické scéně v dnešní ČR evidentně ceněno vůbec nejvíc: své politické názory si totiž nynější ministr nechává důsledně pro sebe. Získal si tím jak premiéra Nečase, tak prezidenta Klause. Na rozdíl od svého universitního kolegy a rovněž někdejšího rektora Jiřího Zlatušky, jehož chtěli svého času na ministerstvo školství dosadit zelení. K čemuž ovšem tehdy nedošlo, jelikož se Zlatuška netajil svou averzí vůči ODS.
Jak se má nestranický odborník s aspirací na vysokou politickou funkci ve zdejším prostředí správě chovat, předvedl Jan Fischer ve funkci premiéra. Jeho politické mimikry byly a jsou tak brilantní, že ho napříště možná vynesou až na Hrad. Získal si tím totiž, jak vidno z průzkumů, dost značnou část zdejší veřejnosti.
Pokud jde o Petra Fialu, lze nejspíš konstatovat, že na ministerstvu školství zachrání z Dobešova chaotického dědictví všechno, co se v této chvíli ještě zachránit dá. Spoušť tam ovšem mohl Fialův předchůdce po sobě zanechat jen proto, že na rozdíl od většiny ostatních evropských zemí vykazuje ČR ve vysoké politice jedno fatální specifikum, a tím je absence profesionální kvalifikované státní správy.
Její vznik zdejší politici, ať už vládní nebo opoziční, ve vzácné shodě nikdy nepřipustili, protože by pak už nemohli rozdávat v útrobách ministerských úřadů výnosné trafiky svým věrným. Příslušný zákon, přijatý před vstupem do EU, jak to tehdy vyžadovala vstupní smlouva, nebyl v ČR nikdy uveden v platnost, a ačkoliv se údajně na ministerstvu vnitra teď rodí cosi jako jeho inovovaná varianta, dá se předpokládat, že v parlamentu to s ní nakonec dopadne podobně jako nedávno s doživotní poslaneckou imunitou. Odstranit ji chtějí v parlamentu údajně všichni už skoro dvě desetiletí. Akorát se jim to jako na potvoru ne a ne povést.
Fakt, že na ministerstvech dodnes neexistuje výkonný úřednický aparát, schopný kvalifikovaně plnit politická zadání, se projevuje jak při tvorbě zákonných předloh, tak při převádění politických rozhodnutí do praxe. Proto je tak důležité, aby aspoň na vrcholu ministerské pyramidy neseděl straník, ale odborník, schopný si přinejmenším představit, jak asi to, co jeho ministerstvo vyplodí, může v reálu fungovat. Jeho skutečným úkolem v roli ministra pak ovšem bývá bránit alespoň těm nejhorším výstřelkům vládního diletantismu, které by nespokojenost voličů ještě přiživily.
To je ten hlavní důvod, proč vlády, když už opravdu hoří, sahají k odborníkům, a nikoli do rezervoáru svých partajních kádrů. Dělají to z pudu sebezáchovy.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
