Literární noviny: Zamyšlení o migraci – 2. část | ParlamentniListy.cz

Ve včerejším pořadu ČT Události a komentáře vystoupil k tématu migrace premiér Andrej Babiš, jehož věta na adresu italského řešení problému relokací lodí s migranty – „to je cesta do pekel“ - obletěla svět. Italský premiér Giuseppe Conte napsal českému premérovi dopis s pozvánkou k rozhovoru. V dopise s oslovením „Promluvme si, milý Andreji“ o tom nepíše, zato v rozhovoru pro ČT Giuseppe Conte vyzval ČR, aby symbolicky přijala jednoho uprchlíka. Včera na to Andrej Babiš reagoval slovy, že italský premiér nechápe podstatu problému a opakoval svoje stanovisko, že lidé, kteří přicházejí do Evropy, nepřichází kvůli práci, ale jdou za dávkami. Opět mluvil o výhodném byznysu pro pašeráky, kteří vydělávají miliardy euro a že problém je nutné řešit v zemích, odkud migranti pochází. Včera také upozornil, že naše firmy si při nedostatku pracovníků vybírají sami lidi k práci a nechtějí, aby jim premiér Conte nařizoval, které lidi si mají vzít. Podle Babiše je italské řešení s rozdělením migrantů z lodí do evropských zemí jen další inspirace pro pašeráky, pro jejich byznys. Upozornil, že změnou vlády ve Španělsku a změnou migrační politiky začal proudit dav migrantů do Španělska. „V4 má jiný názor, my chceme bojovat za naši kulturu, za dědictví našich předků. Pokud Belgii nevadí, že v roce 2030 bude více muslimů, než původních obyvatel, to je jejich problém. My toto tady nechceme,“ řekl včera Andrej Babiš.

To je názor premiéra a názory dalších politiků jsou vesměs známé. Podívejme se na názory některých známých osobností. Redakce Literárních novin jim položila záměrně volně formulovanou otázku: „Jaký je váš názor na migraci a její dopady na společnost z úhlu pohledu vaší odbornosti, profesních zájmů nebo životních zkušeností.“ První část ankety jsme již publikovali ZDE

Anna Janků
novinářka (Egypt)

V Egyptě máme zkušenosti jen s uprchlíky ze Sýrie a Súdánu. Je pro ně jednodušší se přizpůsobit, protože jednak mluví stejným jazykem, jednak tady žijí muslimové i křesťané. Ze zkušenosti vím, že Syřané jsou velmi pracovití a je jasně vidět, jak si váží, že mohou žít v zemi, kde není válka. Že chtějí vést normální život, který vedli, než u nich doma začala válka. Súdánci už tolik pracovití a podnikaví nejsou a byly s nimi problémy, přičemž si také o to víc stěžovali na nedodržování lidských práv.

Pokud bych měla vyslovit svůj názor na současnou migraci – a hlavně z Afriky – do Evropy, tak bych připomněla pořekadlo o hloupém, kdo dává, a hloupějším, kdo nebere.

Protože sama žiji už delší dobu ve společnosti, která je tolik odlišná od té, ve které jsem vyrůstala, tak vím, jak je těžké přizpůsobit se jiné kultuře, tradicím a že to může trvat hodně dlouho. Je skoro nemožné po uprchlících z odlišných kultur a náboženství žádat, aby se rychle přizpůsobili. Dnes už totiž nepřicházejí jen za lepším životem, ale přinášejí s sebou i náboženské přesvědčení, které se pak často mění ve fanatismus a radikální politické názory. Znají a vyžadují svá práva, ale zapomínají, že napřed musí také plnit povinnosti.

Migrace dnes už připomíná spíš stěhování národů bez ohledu na dopad na společnosti, která tyto migranty přijímá. Nejedná se už o levné nebo odborné síly, které jsou potřebné, ale přesto jejich přítomnost tyto společnosti mění. To všechno ale posoudí až příští generace, protože teď se tvoří jejich budoucnost.

Kardinál Dominik Duka

Občané České republiky se na svých cestách západní Evropou s problematikou migrace osobně setkávají. Lidé různých profesí, včetně politiků, příslušníků bezpečnostních služeb nebo vědců také hovoří se svými kolegy z jiných zemí a dostávají často odlišné informace než z našich mainstreamových medií. Výsledky průzkumů veřejného mínění signalizují určitou ostražitost významné části naší veřejnosti. A vidíme, že se i společnost Evropy, USA nebo Kanady rozděluje na dva nepřátelské tábory a na velkou část obyvatel, kteří zcela rezignují.

Domnívám se, že krátkodobá řešení, která se projevila jako neřešení, ať z Evropy roku 2015 nebo z debat v OSN, jsou většinou zkratkovitá. To pak přináší ještě větší problémy, než jaké byly na počátku. Jak totiž ukazuje zkušenost několika desetiletí v jiných kulturách a civilizačních okruzích, přijímací země nejsou schopny splnit sliby, které příchozím dávají. To není zlá vůle, ale skutečnost, že překonat určité kulturní tradice a bariéry jazykové i civilizačně technické je velmi obtížné. Zemědělská civilizace Afriky, Asie se setkává s odlišným stupněm civilizace Evropy nebo USA a dochází do jisté míry k rozčarování. Samozřejmě existují bezesporu výjimečná řemesla v Africe nebo na Předním východě, ale přiznejme si, že průmyslový a technologický potenciál severní polokoule je opravdu některým příchozím zcela cizí. Dochází pak ke konfrontaci těchto lidí s tím, že se z nich stávají na úrovni společenského žebříčku podřadní občané. A to je problematika té druhé a třetí generace, která má i vzdělání, ale přesto není v našem prostředí spokojena.

I z úst papeže Františka zazněla slova o obnově míru a obnově státních struktur v těch zemích, odkud migranti odcházejí. Není totiž pravdou, že právo na migraci je primární. Primární je právo člověka na život, důstojný život v bezpečí. A je pravdou, že země, odkud migranti odcházejí, tuto úlohu nesplnily. Proto je zapotřebí sofistikovaná a velice důležitá pomoc těmto zemím, nejen finanční, ale také technologická i administrativní, aby se dostaly z této situace. V rámci celého světa hovoříme o 250 milionech migrantů, kteří chtějí jít do pouhých několika zemí. A odcházejí i určité elity z těchto zemí, čímž se propadají do ještě hlubší krize. Ohroženy jsou tak vodní zdroje i potravinová soběstačnost. Myslím, že je zapotřebí tyto problémy řešit globálně, ekologicky v tom nejširším slova smyslu, kdy opravdu myslíme na oikos – dům pro člověka a jeho rodinu.

Migrace nevyřeší náš demografický problém, protože oni nepřicházejí, aby doplnili pracovní místa, která my nechceme vykonávat. Oni nepřicházejí, aby se starali o naše rodiny, poněvadž se musí starat o své rodiny. Mám tedy velké přání, aby se naši i světoví lídři věnovali rodinné politice, zdravotní péči, důchodovému systému, což jsou nejdůležitější úkoly, které souvisí právě i s migrační politikou. Nejde jen o problém přítomnosti, ale o problém rozbité sociální a politické struktury v našich zemích do budoucna.

Petr Schnur
sociolog (Německo)

Obecně řečeno, lze k problému migrace přistoupit buď ideologicky a z obou stran, souhlasné nebo odmítavé, oprášit stará klišé, pozitivní či negativní, nebo se pokusit o racionální, empirickou analýzu. Nekritická podpora v podstatě neomezené imigrace má kořeny jednak v klasických levicových „ismech“, které věcně vzato ve své podstatě vycházejí z ušlechtilého paradigmatu lidské rovnosti a bezpodmínečného příkazu solidarity. Problém je v tom, že pokud jsou tyto univerzální hodnoty aplikovány buď bez fundované kritické reflexe jak vlastní, tak zahraniční reality, nebo dokonce vědomě instrumentalizované ve prospěch cílů, které s humanitou nemají pranic společného, dokážou působit ve společnosti destruktivně, a dokonce umožnit průnik imperiálních nástrojů a kulturních, sociálních a politických struktur, kterým se jinak levice zuřivě brání.

Naopak odmítavý postoj, vycházející z extrémně nacionalistických nebo dokonce rasistických postojů, oživuje nebezpečná klišé, která se mohou kdykoliv obrátit proti každému, kdo nezapadá do šablony „vyvoleného národa“. Myslím, že o této ideologii není potřeba hlouběji hovořit. Vezmu-li jako příklad Německo, od jehož vlády vzešel z mého pohledu fatální impuls masového a nekontrolovaného přílivu imigrantů z Afriky a Blízkého východu do Evropy, potom je v prvé řadě nutné podtrhnout následující: velká koalice na čele s Angelou Merkelovou porušila jak německé, tak evropské zákony včetně spolkové ústavy. Již tento fakt by ve funkční demokracii a právním státě musel vést ke skandálu, tvrdému vyšetřování a více než pravděpodobnému odstoupení celé vlády. Namísto toho byla zejména východní Evropa sužovaná merkelovskými pseudomoralismy a spolu s vlastními občany, kteří se k „vítací politice“ z politických a ústavněprávních důvodů stavěli kriticky, stavěna do pozice superfobů a nelidí. Velká koalice vládne dál a není mi dodneška známo, že by prokázala politickou a mravní satisfakci jak zahraničí, tak kritickým občanům poté, co se merkelovské „my to zvládneme“ na základě společenské reality ukázalo jako falešné a splasklo jako mýdlová bublina.

Za prvé: Bezpečnostní situace země se z hlediska islamisticky motivovaného terorismu zhoršila, obdobně i kriminalita, zejména co se distribuce drog a sexuálních deliktů týká. Přitom je snadnější vypovědět rozvedenou Ukrajinku než islamistického radikála a sympatizanta terorismu, o „dealerech“ ani nemluvě.

Za druhé: Zejména výuka na základních školách (třídy 1 až 4), ale nejen tam, stále více kolabuje. Ke katastrofálnímu nedostatku učitelů, v situaci, kdy jsou gymnaziální síly delegovány na základní školy, aby se výuka v předmětech jako matematika a němčina vůbec mohla konat, přistupuje tzv. inkluze, tedy úmysl integrovat tělesně i duševně postižené všech stupňů do normálních tříd se standardní výukou. A to v situaci, kdy nejsou k dispozici potřebné hodiny speciálních pedagogů, kteří by měli být do procesu vyučování zapojeni. A jako by toto všechno nestačilo, zvyšuje se ve třídách podíl dětí, které buď vůbec, nebo zcela nedostatečně ovládají němčinu. Doposud se jednalo především o romské děti z Rumunska a Bulharska nebo o děti s tzv. migrantským pozadím. Musíme si přitom uvědomit, že existují třídy resp. školy, na nichž je takových dětí mezi 70 a 90 procenty. A nyní si každý člověk dokáže představit, jak se již tak kritická situace vyostří po přílivu více než jednoho milionu nových imigrantů.

Za třetí: V Německu (podobně jako v jiných západoevropských zemích) narůstá počet kvazi kulturních ghett, která jsou nejen sociální, ale i politickou výbušninou. Státní orgány včetně policie již otevřeně přiznávají, že se tyto lokality vymkly z dosahu právního státu.

Za čtvrté: Abychom pochopili, jak odvážné, ba zcela mimo realitu, je populistické tvrzení kancléřky Merkelové o tom, že na charakteru SRN imigrace nic nezmění, se stačí podívat na demografické prognózy a propojit je s žalostnými výsledky dosavadní integrace zejména obyvatel Německa z tureckých nebo arabských rodin: třetí generace je sociopoliticky méně integrovaná než jejich prarodiče. A nyní k nevyřešenému problému sociální separace této v podstatě agresivní subkultury přibyl příliv migrantů, kteří v naprosté většině odmítají integraci ve smyslu tradičních evropských hodnot a kteří zůstávají tak říkajíc výhradně „mezi sebou“. Jednou větou: tato migrační vlna nepřinesla obohacení „multikulti“, ale naprostou monokulturu, která posílí již tak ze společnosti vyčleněná migrantská ghetta. Kdo tvrdí, že tito současní a budoucí voliči nepozmění politická a volební témata, obsah celé politické kultury ve smyslu „občanská participace je mrtvá, ať žije zákaz vepřového masa ve školkách“, ten je naprostý naivka, ignorant nebo politický podvodník.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.