Tak jsme byli pochváleni…
A nejen my, ale všechny evropské státy NATO. Sám pan generální tajemník této organizace, hlava pomazaná, sám Jens Stoltenberg o nás včera moc hezky pohovořil, když před novináři prezentoval výroční zprávu NATO za uplynulý rok. S velkým uspokojením konstatoval, že „se vloni prakticky podařilo zastavit propad obranných výdajů“. Je to podle něj rozhodný krok správným směrem. Ale (jak správně tušíte) nelze usnout na vavřínech a v následujícím období je třeba investice do „obrany“ dále navýšit.
Ne že by tedy neměl alespoň v něčem pravdu. Evropa, Českou republiku nevyjímaje, čelí v současnosti naprosto bezprecendentnímu ohrožení a investice do obrany jsou proto víc než žádoucí. Pojďme se tedy podívat, do čeho že to hodlá třeba naše, česká armáda, investovat, že to u pana Stoltenberka vzbuzuje takové nadšení.
Drahé hračky
Vyjít můžeme ze Střednědobého plánu činnosti a rozvoje rezortu Ministerstva obrany na roky 2016–2020, schváleného loni v březnu. Čeští vojáci mají podle něj dostat například nové radiostanice, odstřelovačské pušky nebo speciální přijímače dat. To se dá pochopit. Potom však dokument uvádí ty opravdové priority. Nejzásadnějším projektem je prý pořízení víceúčelových vrtulníků, velitelských a štábních obrněných vozidel a děl ráže NATO.
Tak si to přeberme. Vrtulníky jsou víceúčelové, ty se hodí vždycky. Ale ta obrněná vozidla? Mělo by jít o 20 vozidel na podvozku kolových obrněných vozidel Pandur (za bezmála 1,3 miliardy korun) a 42 vozidel Titus kategorie MRAP (Mine-Resistant Ambush Protected). Zmíněných Pandurů již má naše armáda 107. Je to dopravní prostředek pěchoty a současně vozidlo palebné podpory, konstruované pro masivní operace mechanizovaných vojsk.
Vozidla Titus jsou pak určena k přepravě vojáků v oblastech s hrozbou min a nástražných výbušných systémů. Jejich podvozky jsou konstruovány tak, aby odklonily případný výbuch stranou a uchránily životy posádky. To je samozřejmě báječné. Ale…
Co že nám to vlastně hrozí?
Položme si kacířskou otázku: Na jaký typ ohrožení jsou tyhle armádní „priority“ konstruovány? Proti jaké hrozbě je můžeme využít? A hlavně: jde o tu hrozbu, která je teď právě nejakutnější?
Jak je i z krátkého a stručného popisu zřejmé, Pandury a zejména pak „děla ráže NATO“ jsou určeny k použití pouze v rozsáhlých konfliktech s účastí velkého množství regulerních vojsk. Tedy třeba pro případ, že by se (nedej Bože) splnil vlhký sen různých Stoltenbergů a NATO zabředlo do nějakých potyček na Ukrajině. Vozidla Titus pak jsou zcela zjevně připravována pro zahraniční operace NATO. Jsou ale tohle opravdu naše současné priority? Skutečně?
Co je největší hrozbou současnosti, to je jasné každému, kdo má alespoň špetku zdravého rozumu v hlavě. Migranti. Nekonečná, nepřátelská masa, valící se do Evropy. A stejně tak je jasné každému normálnímu občanu (zejména pak příslušníku menšího národa), že zastavení této masy na hranici je otázkou bytí a nebytí našeho národa, etnika, genofondu… nazvěte si to, jak chcete.
Položme si proto otázku: pomohly by nám tyhle drahé armádní hračky udržet hranici nepropustnou? Odpověď je, že dvakrát ne. Zaprvé proto, že na palbu ostrými do davů není naše společnost (zatím) připravena. To by neprošlo. Zadruhé proto, že k podobným účelům nejsou tyhle věci zkrátka určeny. Ani nejkvalitnější pistolí nezpacifikujete roztržený pytel s tisícovkou blech…
Jak „humánně“ chránit hranici proti agresorům
Co tedy s tím? Je vůbec možné nějak efektivně (a přitom bez použití smrtící síly) chránit hranici? Samozřejmě, že ano! Již samotné technické zábrany udělají své. Ploty fungují. Maďarsko to přece v průběhu uplynulého roku dostatečně prokázalo v praxi. Ale samotný plot a ostnatý drát nestačí. Musíme mít k dispozici i způsob, jak zakročit proti nejagresivnějším skupinám, snažícím se prodrat na naše území násilím. Ty je třeba nějakým způsobem vytlačit zpět a rozehnat. Ovšem střelbu jsme si před chvílí sami zakázali. Takže jak na to?
Právě pro takovéto případy už byla vyvinuta zajímavá technická řešení – takzvané neletální neboli nesmrtící zbraně. To jsou takové bojové prostředky, jejichž primárním účelem není usmrcení protivníka, ale pouze jeho zneškodnění či dočasné vyřazení z boje, aniž by přitom byl ohrožen jeho život. Pojďme se na některé spolu podívat.
Prvním je tzv. ADS – Active Denial System. Jde o zařízení pracující na bázi mikrovln. Systém byl (ve dvou variantách) již před nějakou dobou předveden na základně americké námořní pěchoty Quantico v americkém státě Virginia.
Jeho antény vyzařují směrované elektromagnetické záření, podobně jako vaše domácí kuchyňská „mikrovlnka“. V ADS je však použita nesrovnatelně kratší vlnová délka (frekvence 95 GHz). Proto je jeho záření schopno proniknout jen do svrchních 0,2–4 mm pokožky a nemůže poškodit zdraví zasaženého. Vyvolává však pocit velice intenzivního pálení a vede (podivuhodně rychle) k panickému útěku ozařovaných.
Další možností je zařízení LRAD – Long Range Audio Device. Je to přístroj, vydávající zvukový impuls 150 Db, tedy výrazně nad prahem bolestivosti, ale nepoškozující trvale zdraví zasaženého. Jedná se o poměrně lehké zařízení, které je možné montovat na vozidla i helikoptéry. LRAD byl již úspěšně použit v bojích ve Falúdži a Bagdádu k vyhánění osob, ukrývajících se v budovách, a pak také na území USA při rozhánění rabujících band v New Orleansu po hurikánu Katrina.
To jsou jen dva příklady moderních technických vychytávek vhodných do situací, kterým budeme v nedaleké budoucnosti čelit. Vedle nich je tu ale k dispozici ještě celá plejáda dalších prostředků, tak říkajíc klasických a v našich ozbrojených složkách už dávno zavedených, jako například zásahové výbušky, slzotvorné granáty, gumové projektily a vodní děla.
Je třeba změnit priority
Zkrátka, bylo by z čeho vybírat. Jen je třeba přenastavit priority a dát peníze na to, co budeme opravdu potřebovat. Představte si jen, kolik by za cenu těch nešťastných Pandurů mohlo být kilometrů hraničního plotu! Kolik kilometrů cesty kolem něj, vhodné k rychlému přesunu vodních děl i stříkaček místních hasičů…
Takže, milí páni poslanci a dámy poslankyně, řekněme si to pěkně natvrdo. Nepřišel čas vykváknout se už konečně na to věčné posluhování cizím zájmům? Je za pět minut dvanáct. Což takhle začít sami o své vůli, nebo ještě lépe v koordinaci s kolegy z V4, konečně s přípravou ozbrojených sborů k opravdovému, nepředstíranému hájení naší hranice, našeho území a naší suverenity?
A pokud jde o ty naše takzvané spojenecké závazky? Svatá prostoto! Co pro nás (a pro Evropu vůbec) udělalo velení NATO vloni, když migrační krize nabírala na síle? Vydalo farizejské prohlášení, že ta invaze není vojenskou hrozbou a že se proto struktur Aliance netýká… Jeho naleštěné válečné lodě přitom netečně brázdily Středozemní moře a jeho družice poklidně monitorovaly čluny vyplouvající z Turecka.
Takže, holoubkové, my vám teď na ty vaše hrátky v cizích pouštích a na svaly, ukazované směrem k Rusku víte co?
Nepřispějeme!
Sami máme málo!
Tak co vy na to, drazí zástupci lidu? Nebylo by to pěkné a záslužné? Není už čas se osmělit?
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
