Tak k nám už za pár dní, ve čtvrtek 25. srpna, zavítá všeobecně milovaná vůdkyně evropského lidu Angela Merkelová. Má jít o krátkou pracovní návštěvu Prahy, údajně se zaměřením na spolupráci v dopravě, vědě a výzkumu... Media spekulují i o jakési neformální podpoře Sobotky před krajskými volbami.
O „uprchlické krizi“ ovšem, jak se shodují všechny oficiální prameny, nebude ani řeči. Jak zdůraznil státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza „Téma uprchlíků není v tuto chvíli tím, co hýbe Evropou. Evropou hýbe otázka bezpečnosti, což je daleko víc než jen řešení uprchlické krize. Evropou hýbe otázka prosperity - toho, jak se postarat, abychom dokázali být bohatší, abychom dokázali mít víc pracovních míst.“
No, tak určitě, jak by řekl někdo z fotbalových internacionálů... Ale vážně. Proč tedy přijíždí? Abychom došli k nějaké smysluplné odpovědi, zkusme si nejdříve vyhodnotit situaci, v níž se má ta vzácná návštěva uskutečnit.
Zlý sen eurokratů
A ta není dobrá. Alespoň tedy z pohledu vládců současné EU. Sype se to na všech stranách. Porozhlédněme se kolem: Nejvyšší vedení EU se stále nevzpamatovalo z Brexitu. Motá se v kruhu jak boxer po knockoutu a chrlí nesmyslné návrhy, které už ani jeho nejvěrnější neberou vážně. Zato evropský lid na ně reaguje s čím dál větší podrážděností. Nestranný divák se nemůže ubránit pocitu, že snad ta Junckerova parta stále někde v koutku duše doufá, že je to jen zlý sen, ze kterého se probudí a vše bude jako dřív.
Nebude. Bezpečnostní situace ve Francii a Německu už balancuje na hraně občanské války. Všemi „slušnými“ státy sankcionovaný zloduch Putin, si volně a vesele cestuje a jedná s vládou ve Slovinsku, členské zemi EU a Schengenu. Brusel nebrusel. Řecko, další důležitý člen aliance, si drze a neskrývaně smlouvá s Ruskem nákup nových, moderních a hlavně (ó, hrůza) neamerických zbraní. Hodlá se také připojit k Turk-streamu (dalšímu ďábelskému dílu toho arcilotra Putina), vedoucímu ruský plyn do Turecka. Sousední Bulharsko si dodává odvahy k podobnému kroku. První pokus o připojení k South-streamu, taky ruskému plynovodu, mu před pár lety Brusel jakýmsi způsobem „rozmluvil“. Teď se nadechuje k druhé žádosti.
Ostatně ani samo Německo, jinak pevná opora bruselské (a americké) politiky protiruských sankcí, se nijak nežinýruje. Svůj plynovod North-stream buduje o sto šest. Ano, jde o ten plynovod, co vede ruský plyn po dně Baltského moře, daleko od polských břehů přímo do Němec. Tak, aby se obešly všechny ty nespolehlivé východní pidistáty a plyn byl v úplnosti a všechen přiveden šťastně do „reichu“. Aby se nebylo nutné s někým dělit.
Spousta střípků do mozaiky
Mezitím ve Španělských přístavech vesele kotví, samozřejmě že se souhlasem místní vlády, ruské válečné lodě - a ruská letadla pomáhají s hašením požárů ve vedlejším Portugalsku. K tomu se objevují zprávy o přesunu amerických jaderných zbraní, uložených dosud na turecké základně Incirlik, do „bezpečnějšího“ Rumunska. Jsou sice oficiálně popírány, ale novinář Georgi Gotev, který zprávu přinesl, trvá na hodnověrnosti zdroje i informace. A situace v regionu mu dává za pravdu. Po jednání Rusko - Turecko - Írán už startují ruská letadla z íránských letišť. Není proto důvod pochybovat, že turecký Erdogan mohl nabídnout něco podobného. Třeba dosud „americký“ Incirlik.
V této situaci si Rakousko, ano, to dříve tak unijně-loajální a vítačské Rakousko, vydá prohlášení, že mu na nějakých smlouvách mezi EU a Tureckem o uprchlících, tak pracně vyjednaných Merkelovou, v zásadě nezáleží. Že si své hranice uzavře a ochrání samo. Polská vláda už vcelku otevřeně vyhlašuje neposlušnost Bruselu ve věci svého (vlastního - polského) ústavního soudu. A to dřív stačilo jen jemně naznačit...
Jsou to všechno jen drobné střípky. Jen útržky z jednoho jediného týdne. Ale dávají jakýsi obraz. Staršímu pamětníkovi velice připomíná dobu druhé poloviny roku 1989. Tehdy také jakési mocenské centrum veliké, mocné a údajně jednotné říše, vydávalo směrnice a závazné pokyny. Ale na periferii, na kterou se dřív stačilo jen zaškaredit, je soudruzi na nižší a místní úrovni začínali tu více, tu méně ignorovat. Ti odvážnější veřejně, ti méně stateční potichu. Liknavostí a zdržováním. Drolilo se to. Loayalita a jednota se rozpadaly. Tak, jak to pozorujeme v poslední době.
Hodina "H" se blíží
A nějaká naděje na zlepšení situace pro „bruselské“ není v dohledu. Právě naopak. Další rány jsou na obzoru. Nejdříve opakované presidentské volby v Rakousku. Pokud nedojde zas k nějakým podvodům jako posledně, pak je vítězství euroskeptického kandidáta velice, velice pravděpodobné. A s ním i prudký politický obrat od „bruselismu“. A to prosím v německy mluvící a s Angeliným Německem sousedící zemi. Ve stejný den pak, jako z udělání, proběhne i maďarské referendum o přijímání uprchlíků. Výsledek se dá odhadnout už nyní. Podpora unijní uprchlické politiky to rozhodně nebude. Zato povzbuzení pro podobně smýšlející národy ano.
V říjnu pak proběhne ještě jedno referendum. V Itálii. Bude o změnách ústavy, ale v podstatě půjde o hlasování o další existenci socialistické, prounijně-vítačské Renziho vlády. A víme, jak evropská referenda, tam kde je povolí, zpravidla dopadají.
Ale ten hlavní a pravděpodobně definitivně drtivý úder přijde až na přelomu roku. To vyprší nejnovější, v minulém týdnu posunutý termín tureckého ultimáta. K tomuto datu má EU zrušit vízovou povinnost pro turecké občany. Jinak sultán Erdogan pozvedne stavidla a zaplaví EU tak zvanými uprchlíky. To je konečná. Ať už EU a její slavná komise udělá co udělá, všechno bude špatně.
Naprostá většina politiků členských zemí tuší, co by nastalo schválením bezvízového styku: záplava miliónů azylantů, tentokrát už přijíždějících zcela oficiálně autobusy a vlaky. Desítky miliónů dalších muslimů žádajících o azyl kvůli „pronásledování“ po tureckém operetním puči. A z pohledu evropských zákonů by je nebylo možné odmítnout!
Tomu se říká pozice mezi Skyllou a Charybdou. Ať se Unie rozhodne tak, nebo tak, stejně bude následovat vzpoura členských států. Jejich vyděšení občané donutí své politiky jednat. Pokud bude schválen bezvízový styk, je pravděpodobné, že tuto dohodu parlamenty jednotlivých států EU odmítnou ratifikovat. Následkem bude rozpad, nevraživost a opevnění hranic. Pokud bezvízový styk nebude, nastane zhruba totéž, jen trochu pozvolněji - až zase s jarem zesílí proud takzvaných „uprchlíků“. Zkrátka nálož pod Unii je položena, rozbuška adjustována, obvod zapojen a odpočítávání běží.
Tajná mise garantky islamizace Evropy
Co chce v této situaci projednávat v Praze osoba, která velikou část těch neblahých procesů, směřujících k likvidaci Evropy spustila? Že by fakt jen vědeckou spolupráci? Nenechme se vysmát.
Ale nějaký důvod návštěvy tu být musí. Což takhle třeba předání instrukcí. Takových, které není možné svěřit papíru. Takových, které nelze poslat obvyklými kanály, protože hrozí, že by je nějaký zděšený vysoký úředník vynesl.
Podívejme se na věc z pohledu Angely Merkelové.
EU se drolí. I kdyby nějak přečkala očekávanou vzpouru parlamentů členských zemí, související s bezvízovým stykem pro Turky, bude následovat supervolební rok 2017. Volby ve Francii, Německu... a mezi jiným i v ČR. Volby, ve kterých s největší pravděpodobností smete rozzuřený evropský lid své stávající „probruselské“ politiky. A s nimi i současnou podobu Unie. Dokonce hrozí, že by se nové parlamenty mohly začít domlouvat na nějaké jiné podobě evropské spolupráce. Na nějaké obdobě EHS, tedy spolku suverénních, jen v některých oblastech dobrovolně spolupracujících států. Že by zpětný ráz averze k současné podobě EU mohl vést nejen před Schengen, ale možná dokonce i před Maastrichtskou smlouvu. A úkol přitom stále není splněn.
Úkol islamizace Evropy. Úkol, jehož hlavním garantem Angela (lhostejno či dobrovolně nebo z donucení) nepochybně je. Co by měl v její situaci udělat inteligentní, velice dobře informovaný politik, jehož celá budoucnost a možná i víc na splnění úkolu záleží? Pomozme si analogií. Když armáda musí ustoupit, když hrozí, že bude muset vyklidit pozice, tak pokládá miny. A tou nejúčinnější minou je Islám, tedy alespoň malý zárodek muslimské populace.
V západní Evropě i Skandinávii už není co řešit. Tam už islamizace „zdárně“ probíhá. Ale je třeba infikovat a zaminovat nezasažený východ - dokud je čas. Dostat do všech, ale opravdu do všech zemí Evropy co nejvíce muslimů. Zajistit jim co nejlepší podmínky, a když to půjde, a místní páté kolony to ještě stihnou, tak i volební právo. Pak už se může EU položit. Dál už to půjde samo. O úspěch se pak postará neuvěřitelná natalita muslimské populace. Někde dříve, jinde o něco později. Ale ti, kdo vyslali Angelu do akce, umějí čekat.
Když kobyla chcípá...
Ale jak to udělat? Kvóty jsou politicky mrtvé. Myšlenka jednotné dávky pro imigranty za stávající situace politicky neprůchozí. Ale což takhle třeba ... vybavit všechny ty multikulturní obohacovatele v Německu nějakými, třeba „dočasnými“, papíry, které by jim umožnily volný pohyb po Schengenu. Jako jakýmsi německým kvaziobčanům. Nebo nějakou formu časově neomezeného schengenského víza. A přinutit alespoň ty poddajnější z východních „státníků“, aby to akceptovali. To je klíčem k úspěchu – přinutit poddajnější vlády, aby to akceptovaly.
Proto asi vyrazila právě k nám. Klapne-li to, pak příslušné neziskovky vysvětlí „obohacovatelům“ Německa, že za německé dávky (pro takovou pěkně rozvětvenou a „scelenou“ muslimskou rodinu) lze v Praze žít vcelku královsky. A že se pro peníze stačí jednou za měsíc vypravit na nejbližší úřad za německou hranicí. Při českých cenách i taxíkem… S hrstí plných mocí za celý klan je Německý úřad radostně proplatí. Hlavně že jsou z Německa pryč.
Mohou být určitě i jiné, sofistikovanější varianty. Podstatou však zůstává, že islamizace je hlavním úkolem evropských elit a Merkelové osobně, a že při současné situaci v Evropě je tato návštěva asi posledním zoufalým pokusem, jak sem islamisty na poslední chvíli protlačit. Dokud to ještě jde. Na další pokusy už totiž nemusí být čas.
Sledujme proto pozorně všechna jednání, uniklé věty i postoje ostatních politiků. Protože ve čtvrtek se možná láme chleba naší budoucnosti. Jak praví přísloví - když kobyla chcípá, nejvíce kope. A my bohužel víme, že do Sobotky není třeba ani kopat. Tento bezpáteřní karierní politik, obklopený jurodivými levičáckými pokrokáři a ze zahraničí (Sorosem) placenými aktivisty z neziskovek, představuje v současnosti to největší bezpečnostní riziko naší země.
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
