Lubomír Vylíčil: Obr se pohnul

V pondělí 22. prosince v podvečer se v německých Drážďanech sešlo na 17 500 demonstrujících příznivců hnutí PEGIDA. Protestovali proti islamizaci Německa. Tolik zpráva z tisku.

No a co, má být řeknete si. Demonstrace sedmnácti a půl tisíce lidí. Ve velikém Německu, kde jsme už viděli pochodovat ke sto tisícům odborářů. Jaký to může mít význam? Odpověď je – zcela zásadní!

Zrození odporu

Hnutí PEGIDA, (Patriotische Europäer gegen die Islamisierung des Abendlandes), tedy Vlastenečtí Evropané Proti Islamizaci Západu, se v Německu stává tématem číslo jedna. Toto spontánní, lidové hnutí vzniklo v Drážďanech relativně nedávno, v říjnu letošního roku. Prvotním spouštěčem jeho akcí byly aktivity tak zvaných salafistů, bigotní odnože islámu, kteří v některých městech Německa vytvořili hlídky „Sharah policie“.

Tyto skupinky vousatých mladíků v oranžových vestách procházely městy a „upozorňovaly“ kolemjdoucí, ale i návštěvníky diskoték, hospod a barů na nevhodné, s koránem se neslučující konání, jako je například požívání alkoholu, tanec, držení (nezahalené) dívky za ruku a tak dále. Současně se začalo také více mluvit o bezpečnostním riziku, představovaném navrátilci z oblasti bojů Islámského státu, v jehož řadách působí řada německých občanů muslimského vyznání.

Podíváme-li se totiž na fotografie z kterékoli akce, co uvidíme? Jen spořádané občany. Žádné potetované mlátičky, žádné nařvané hooligans, žádné anarchisty v kuklách, žádné zkrachovalé existence. Ne, vidíme jen německou střední třídu.

K tomu „běžná“, každodenní porce atentátů, spáchaných islamisty ve světě, a jako nášup úniky „zajímavých“ výroků z kázání radikálních, saláfistických imámů, působících přímo ve spolkových zemích. Někteří z nich už totiž zcela veřejně a neskrývaně kážou nenávist k většinové populaci a jejím hodnotám a otevřeně říkají, že Německo bude dříve nebo později pod vládou šaríji a že jsou pro to připraveni zabíjet lidi, řezat hlavy či páchat bombové útoky.

Není divu, že pohár trpělivosti řádného a dosud mlčícího německého občana přetekl. Od počáteční demonstrace pár stovek lidí zažívá hnutí přímo raketový vzestup. Demonstrace se konají každé pondělí v 18.30 a počet účastníků stoupá. Patnáct tisíc lidí 15. prosince, sedmnáct a půl tisíce o týden později…. Vypadá to, jakoby se obr probouzel.

Lid – postrach demokracie

A právě tohle spontánní hnutí znervózňuje, a zdá se, že velice silně, německé politiky. V hyperkorektním Německu, po vší té mediální masáži, po třech generacích vtloukání pocitů německé viny za všechno, a teď najednou tohle! Lidi z jakési východní periferie si nejen troufají pochybovat o zjevených a navždy platných pravdách multikulturalismu., ale ještě to drze dávají najevo nahlas a veřejně. A navíc, kdo to vůbec vede? Vždyť my tam nemáme svý lidi!!

I když síly protivníka, tedy bloku politiků, medií a státního aparátu zdánlivě nezměrné, v Německu se přece něco pohnulo. A na fasádě korektního monolitu se objevily první vlasové trhliny.

Ano, to je ten problém. Spontánní hnutí je totiž vždy a všude tím největším postrachem našich „demokratů“, ať už v Německu, nebo jinde. Povšimněme si, že vznikne-li někde v Evropě nebo USA jakékoli autentické lidové hnutí, ihned se proti němu spojí politici nejrůznějších a jindy spolu soupeřících politických stran a směrů. K tomu se přidá mediální štvanice. Zapomenuty jsou rozpory, politické programy, osobní animosity i vzájemná rivalita a politici, státní orgány a „nezávislá“ media se vrhnou na nový subjekt, aby jej společnými silami co nejúčinněji zardousili. Případně, pokud by se hnutí ukázalo životaschopnějším a rdoušení se zadrhávalo, tak je nutno je infiltrovat svými lidmi, vnitřně rozložit a postupně svést do širokého, ničemu neškodícího řečiště hlavního proudu. Příkladů by se našlo mnoho.

Tento strach, aby se někde veřejně a nahlas neprojevilo skutečné smýšlení občanů, je vlastní politické třídě celého současného západního světa. Chceme-li malý příklad z našich luhů a hájů, povšimněme si třeba poslední zprávy BIS. Co že to uvádí jako asi největší nebezpečí pro demokracii a Českou republiku? Že by rejdy cizích rozvědek? Nebo islámský terorismus? Ne, největším nebezpečím je prý vzrůst extremismu a zejména pak to, že se k akcím extrémistů přidávají i spořádaní občané. Slovo extremista, je zde samozřejmě nutné chápat v širším, evropském kontextu. V něm je extrémistou každý, kdo se zastává „minulých“ hodnot spojovaných s pojmy jako rodina, práce, řád, vlast či národ.

Jak vyrobit nacisty?

Tato věc je také asi skutečnou podstatou problému, který má německý establishment s hnutím PEGIDA. Spořádaní občané. Podíváme-li se totiž na fotografie z kterékoli akce, co uvidíme? Jen spořádané občany. Žádné potetované mlátičky, žádné nařvané hooligans, žádné anarchisty v kuklách, žádné zkrachovalé existence. Ne, vidíme jen německou střední třídu.

Vidíme jejich transparenty, s nápisy jako „Proti náboženskému fanatismu“, „Proti násilí“, „Proti extremismu“, „Za evropské hodnoty“. Na dalších se pak účastnici jasně distancují od nacismu. Všichni účastníci demonstrací vystupují důstojně a klidně, žádné ze skandovaných hesel nezavdává záminku k označení za nacisty či fašisty. Nejsou tu vyjádřeny žádné antipatie proti cizincům obecně, neobjevují se ani hesla proti islámu jako náboženství. Protestuje se v podstatě velice korektně pouze proti islamizaci Německa.

Inu, těžký problém. Je jasné, že to s dehonestací takovéhoto hnutí nebudou mít němečtí politici ani tamní media jednoduché. Tedy, ne že by se nesnažili. Od počátku označují PEGIDU důsledně jako „krajní pravici“ a „extrémisty“, což zní v Německu ještě o řád hůř, než třeba u nás. Už samotná skutečnosti, že se v Německu scházejí lidé s německými vlajkami a veřejně hovoří o německé, národní identitě, je pro tato media něčím neomluvitelném a skandálním. Některé názorotvorné deníky se v příznivcích PEGIDY dokonce pokouší nacházet pokračovatele A. Breivika.

Dobře organizovaný „protitlak“

Politikové také nezahálejí a od počátku aktivit PEGIDY organizují protidemonstrace. Na té největší, v Mnichově se sešlo na 12 000 lidí. Z toho by se dalo usoudit, že jsou síly v podstatě vyrovnané. Sedmnáct tisíc proti islamizaci, dvanáct tisíc zas proti nim. Ale je nutno uvážit celý kontext. Německo je hyperkorektní země, z jistých důvodů přecitlivělá na projevy němectví. Když se letos při oslavách titulu mistrů světa z Brazílie objevily německé vlajky, bylo to považováno za skoro nepatřičné. K tomu je nutno přičíst roky působení protinárodní a multikulturní propagandy, které jsou Němci vystaveni mnohem déle než občané naší země.

Uvážíme-li tedy velikost a lidnatost Německa, lze oněch 12 000 protidemonstrantů považovat za jakýsi početní strop „mobilizačního potenciálu“ aktivistů z nejrůznějších nevládek, jejich klientů a všelikých profesionálních potížistů, kteří jsou s touto subkulturou spojeni. Tedy v podstatě zase ona nechvalně známá páté kolona, která se v každém tak zvaně demokratickém státě vynoří, kdykoli jeho skuteční vládcové potřebují něco nepopulárního protlačit.

Obr se pohnul

Není ostatně divu, že jsou dnes nasazeny všechny použitelné páky. Do politické korektnosti a multikulturalismu už bylo, jak říkají politikové, „investováno tolik politického kapitálu“ že už pro tyto lidi zkrátka není cesty zpět. A nejde jen o ohrožené kariéry. Co kdyby se voliči začali hlasitěji ptát, čí že to zájmy vlastně hájili, prosazováním politiky, která se ukázala jako chybná. Jaké že to plány vlastně pomáhali realizovat, když nechtěli (nebo nesměli) slyšet varovná slova, že tohle fungovat nebude.

Ale i když síly protivníka, tedy bloku politiků, medií a státního aparátu zdánlivě nezměrné, v Německu se přece něco pohnulo. A na fasádě korektního monolitu se objevily první vlasové trhliny. Držme proto lidem z PEGIDA všechny palce. Snad se německý obr už konečně probudí. A s ním i Evropa. Protože je pět minut po dvanácté.

K dokreslení situace mohou dobře posloužit dvě včerejší zprávy. První: Největší náboženskou čistku v dějinách lidstva chystá údajně Islámský stát. „Jestli 150, nebo 500 miliónů, nám je to jedno. Zabijeme je všechny,” cituje německý novinář Jürgen Todenhöfer jednoho z muslimských bojovníků ISIL. Druhá: Němečtí poslanci vyzvali křesťany po celé zemi, aby během vánočních bohoslužeb zazpívali také jednu muslimskou píseň. Měli by tím podle nich vyjádřit solidaritu se spoluobčany vyznávajícími islám

Co dodat? PEGIDO, drž se!

Publikováno se souhlasem vydavatele