Nil je nejdelší řekou Afriky. Jeho povodí zasahuje do území deseti států, což představuje zhruba 10% rozlohy Afriky (přibližně 3 000 000 km2). Na vodě z Nilu je závislých více než 160 miliónů lidí. Díky vodě z Nilu vznikla jedna z nejstarších a nejúspěšnějších civilizací v dějinách lidstva. Zvláště pro Egypt je zásobování vodou jedna z prioritních záležitostí - Egypt na základě smluv z roku 1929 a z roku 1959 vykonává dozor nad jeho vodami. To ovšem naráží na odpor zemí na horním toku Nilu.

V rámci společného rozvoje a využívání nilských vod vzniklo v únoru 1999 sdružení NBI (Nile Basin Intiative) – Iniciativa povodí Nilu. Cílem sdružení je zajistit spravedlivější sdílení vod Nilu. Ve sdružení jsou všechny členské státy povodí, tzn. Burundi, Rwanda, Uganda, Keňa, Tanzanie, Jižní Súdán, Eritrea, Etiopie, Demokratická republika Kongo, Súdán a Egypt. Základní snahou sdružení je vytvoření náhrady smluv z dob koloniální éry Afriky – a tady začínají problémy.

Egypt a Súdán nové rozdělení práv striktně odmítají

Smlouvu o novém využití vod podepsala v květnu 2010 Etiopie, Keňa, Uganda, Tanzanie, Rwanda a jako poslední Burundi v březnu 2011. Demokratická republika Kongo zůstává neutrální a Eritrea má v rámci Nile Basin Intiative status pozorovatelského státu, neboť se nachází jen v rozvodí Nilu, ne přímo na něm, nebo na jeho přítocích. Egypt a Súdán však nové rozdělení práv striktně odmítají, jelikož stavby na horním toku Nilu podle nich sníží množství vody v povodí dolního toku a nadále trvají na respektování smlouvy o zavlažování, kterou uzavřel Egypt s Velkou Británií v roce 1929, resp. smlouvy z roku 1959 mezi Egyptem a Súdánem o rozdělení vod Nilu. Tento postoj také vychází z jejich vzájemné smlouvy z roku 1959, kde se obě země dohodly na budoucí spolupráci a na tom, že budou v případě vyjednávání s jakýmkoliv jiným státem povodí Nilu zastávat společný a jednotný postoj.

Problém je v tom, že se Egypt odvolává na smlouvu z roku 1929, kde většina ustanovení byla transformována do smlouvy z roku 1959 (byla zvýšena kvóta pro Súdán z 4 miliard m3 na 18,5 miliardy m3). Původní smlouva z roku 1929 byla uzavřena v době, kdy byl Egypt protektorátním územím Velké Británie. Díky ní získal Egypt mnohé výhody a mohl ve velkém modernizovat správu svých vodních zdrojů, neboť Britové si dobře uvědomovali klíčovou roli Nilu pro samostatnou existenci a blaho země. V této smlouvě získal Egypt výsadní právo řeku plně využívat během období sucha. Dále získal oprávnění monitorovat řeku i ve státech na jejím horním toku, mohl zde uskutečňovat projekty bez souhlasu ostatních států a navíc mu byla přiznána pravomoc vetovat jakýkoli stavební projekt na Nilu, který by ohrožoval jeho zájmy a práva. Toto byly skutečně nadstandartní práva poplatné své době – s minimální spotřebou vody u států na horním toku Nilu. Státy byly též ekonomicky slabé, proto Egypt neměl důvod s těmito státy nijak soupeřit.

Megaprojekt GERD

Dnešní doba diametrálně mění mocenské vztahy států povodí Nilu. Smlouva z roku 1959, která garantuje Egyptu a Súdánu téměř 90 procent vod Nilu o celkovém objemu 55,5 miliard m3 pro Egypt a 18,5 miliard m3 pro Súdán, je pro ostatní země povodí Nilu nepřijatelná. V protikladu k těmto snahám ke změně této smlouvy je postoj Egypta, který vidí v zachování svého podílu na nilských vodách garanci národní bezpečnosti a záruku budoucího rozvoje. V přístupech egyptské vlády k problematice zavlažování se začíná rýsovat jeden ze stěžejních problémů – efektivnost využívání vody. Všechny zavodňovací kanály a nádrže mají v krajině, kde jsou vysoké teploty jednu, velkou nevýhodu – vysoký odpar. Egypt pravidelně ztrácí přibližně 16% celkového podílu vody hlavně na Asuánské přehradě. To je přibližně 10 - 16 miliard m3 vody. To je množství vody, které vystačilo na zavlažení více než 8000 km2. Nejhlasitěji se o svá práva na svůj podíl vody z Nilu hlásí etiopská vláda. Etiopie, na jejímž území pramení Modrý Nil, chce nyní čerpat daleko více vody, kterou potřebuje na zavlažování zemědělských oblastí a pro svoji energetiku. Na území Etiopie vzniká několik přehrad, z nichž největší je Přehrada velké etiopské renesance (Grand Ethiopian Renaissance Dam – GERD), jejíž stavba započala v dubnu 2011 na Modrém Nilu v Etiopii při hranicích se Súdánem. Tato přehrada by měla být uvedena do provozu v roce 2017 a bude největší v Africe. Velká hráz přehrady dosáhne výšky 170 metrů, přehradní nádrž bude mít rozlohu 1800 km2 a jejích 16 turbín bude mít výkon 6000 MW.